Jak relativně snadno získat lékaře, pokud jej nemáte

V Česku máme jeden opakující se problém. Malé právní povědomí. Vidíme, že kolem nás věci nefungují jak by měly, vadí nám to, ale říkáme si, že s tím nic stejně nejde dělat, že za to mohou úřady, vláda a pod. a tiše závidíme státům, kde to funguje (například německu) říkajíce si, že asi mají lepší zákony, vládu, úřady atd. Přitom u nás velmi často máme dobré zákony, ale jen je neumíme používat a nebo o nich často vůbec nevíme.

Čí je to chyba? Těžko říct, asi nás všech. Stát by měl, toto povědomí velmi silně pěstovat ve svých občanech už od základní školy a vlastně i v dospělosti. Nicméně se do toho vůbec nehrne a mám pocit, že v nejednom případě státní nebo obecní úředník rád práva občana zamlčí nebo i obejde. To je mimochodem protizákonné, protože úředník má povinnost klienta (ano, občan je jeho klient, ne poddaný) informovat o postupech a právech, které jsou pro něho v dané věci nejvýhodnější a také má podle nich sám postupovat. Úřednictvo z valné většiny nemá zájem pěstovat ve svých klientech právní povědomí. Je to smutné, ale je to tak. Člověk neznalý svých práv a možností, které mu zákon dává, se jednodušeji takzvaně „odpálkuje“, pokud chce po úředníkovi něco nepříjemného, hodně pracného, atd.

Ale teď ke zmíněné zdravotní péčí a pojišťovnám. Moje maminka (v pokročilém důchodovém věku) před časem potřebovala po delší době poměrně naléhavé zubní ošetření. Její původní zubařka už neordinovala, tak se snažila kontaktovat zubaře v okolí. Nikdo ji nechtěl vzít. Jeden zubař ji nabídl, že práci udělá, ale že nemá smlouvu s její zdravotní pojišťovnou, a tak bude muset vše zaplatit. Pokud se dobře pamatuji, tak to mělo být cca 14 tis. Kč z věc, kterou plně hradí pojišťovna. Nepíšu to proto, že bych chtěl nějak hodnotit tuto cenu (některé věci jsou drahé), ale abych jen nastínil, kolik peněz může člověka stát pouhý fakt, že nemůže najít „lékaře své pojišťovny“. Proto maminka zkusila kontaktovat svou pojišťovnu, aby jí poradili co má dělat neboli jak najít lékaře, který s nimi má smlouvu. Odpověď asi každý tuší. Oni prý lékaře nehledají, musí si někoho najít sama.

Když jsem se to dozvěděl, tak jsem do pojišťovny zavolal sám. Snažil jsem se jim vysvětlit, že mamince je 80 let a že bez zubů v podstatě nemůže jíst. Paní na telefonu mi řekla, že přece může konzumovat tekutou stravu. Musím říct, že takový cynismus jsem nečekal. Vyrazilo mi to dech. Tomu se říká „zdravotní“ pojišťovna? Už jsem v hovoru nepokračoval, ale rozhodl jsem se zavolat znova a také se na to nejdříve pořádně připravit. Moje příprava spočívala hlavně ve studiu zákona o zdravotním pojištění a souvisejících věcí.

Zavolal jsem znovu. Stejná otázka a stejná odpověď z jejich strany. To jsem čekal a pouze jsem odcitoval odstavec číslo 1 paragrafu 46, ze zákona o zdravotním pojištění (Zákon č. 48/1997 Sb.), kde je napsáno:

(1) Zdravotní pojišťovna je povinna zajistit poskytování hrazených služeb svým pojištěncům, včetně jejich místní a časové dostupnosti. Tuto povinnost plní prostřednictvím poskytovatelů, se kterými uzavřela smlouvu o poskytování a úhradě hrazených služeb. Tito poskytovatelé tvoří síť smluvních poskytovatelů zdravotní pojišťovny (dále jen „síť“).

Poté jsem pro jistotu dodal ještě citát z odstavce číslo 7 paragrafu 40:

(7) Zdravotní pojišťovny jsou povinny zajistit svým pojištěncům:

a) místní dostupnost hrazených služeb. Místní dostupností se rozumí přiměřená vzdálenost místa poskytování hrazených služeb vzhledem k místu trvalého pobytu nebo k místu bydliště pojištěnce. Místní dostupnost se vyjadřuje dojezdovou dobou. Místní dostupnost zdravotnické záchranné služby stanoví zákon, upravující zdravotnickou záchrannou službu. Dojezdovou dobou se pro účely tohoto zákona rozumí doba v celých minutách, která odpovídá efektivní dostupnosti místa dopravním prostředkem rychlostí která je přiměřená typu pozemní komunikace a je v souladu se zákonem upravujícím provoz na pozemních komunikacích. Dojezdové doby stanoví vláda nařízením.

Paní úřednice se ani nepokusila oponovat, jen jednoduše konstatovala, že si mám podat písemnou žádost a že mají na odpověď 30 dní. Vnímal jsem to trochu jako pokus o házení klacku pod nohy, tak jsem pokračoval v citování stejného odstavce písmene b s tím, že jsem znovu připomněl situaci mojí maminky (úplně bez zubů se dost špatně jí):

b) časovou dostupnost hrazených služeb. Časovou dostupností se rozumí zajištění poskytnutí neodkladných a akutních hrazených služeb ve lhůtě odpovídající jejich naléhavosti. Lhůty vyjadřující časovou dostupnost plánovaných hrazených služeb stanoví vláda nařízením.

V tuto chvíli úřednice konečně jaksi pochopila „která bije“ a požádala mne o telefonní číslo maminky, že jí zavolá. Poté maminka dostala kontakt na zubaře v dojezdové vzdálenosti dané nařízením vlády č. 307/2012 Sb. (Nařízení vlády o místní a časové dostupnosti zdravotních služeb). Jaksi, když se chce, všechno jde, že.

Co se týká dojezdové vzdálenosti, například pro praktického lékaře, gynekologa nebo zubaře platí dojezdová doba 35 minut (bere se jen čistý čas jízdy po silnici, pokud to chápu správně). Tedy není pravda, že klientovi může pojišťovna obstarat lékaře např. až v Praze, když bydlí na Moravě a pod.

Udělal jsem si z této zkušenosti jednoduchý závěr. Pracovníci v pojišťovnách moc dobře vědí na co my, klienti máme nárok, ale bezostyšně nám lžou. Nedovedu se představit, že o tom jejich vedení neví. A tím je chování těchto institucí ještě obludnější.

V České republice máme, podle mého názoru, systém zdravotnictví natavený poměrně dobře, zdravotnictví je odborně na výši a náklady se daří držet ve srovnání se světem také na rozumné úrovni. Problémy jsou, samozřejmě, ale asi nejsou systémové, ale jako skoro vždycky, je to evidentně v lidech (myslím tím i v nás, klientech). Personál pojišťoven (asi včetně managementu) dospěl zřejmě k závěru, že pojišťovny jsou k tomu, aby inkasovaly pojištění a klienti k tomu, aby jim ho platili a tím to končí. Je potřeba je urychleně přesvědčit o opaku. Pojišťovny tady jsou pro nás, klienty, ne naopak. Nejsme už v době, kdy stát vše platil a pacienti byli odkázáni na to, co jim stát za to dá nebo nedá.

Dnes je vztah mezi klientem a pojišťovnou normálně komerční, i když se to mnohým možná tak nezdá, hodně věcí je explicitně upraveno zákonem a za některé občany platí pojištění stát. Jinými slovy, když platím nemalé částky za pojištění, tak za ně mám právo vyžadovat kvalitní službu. Tedy zajištění zdravotnických služeb, tak je psáno v zákoně. Přes to nejde vlak, jak se říká. Žádné výmluvy pojišťoven, že někde je málo lékařů neobstojí. Pokud je jich někde málo, musí pojišťovna zajistit, aby jich bylo dost. Nám, klientům, může být jedno, jak to udělají. Jestli jim budou platit v určitých místech víc nebo jim pořídí služební byty apod. je na nich, od toho jsou námi placeni. Vždy mne nadzvedne, když slyším, že obce vynakládají veřejné peníze na různé pobídky lékařům (dotace, byty, výhodné půjčky), jen aby tam vůbec nějaký lékař byl. Přitom tyto peníze by měly být správně použity na chodníky, vodovody, chod obce atd. Peníze na motivaci lékařů se musí najít v pojišťovnách (a jsou tam). Pojišťovny jsou soukromé firmy (snad jen mimo VZP), takže je absurdní, aby se situace sanovala z veřejných rozpočtů.

My, jako klienti pojišťoven, máme ale také povinnost, alespoň morální - nekompromisně vyžadovat plnění úkolu, pro který jsou pojišťovny zřízeny, tedy zajistit péči v kvalitě a dostupnosti jak stanoví zákon. Zlepšíme tím celý systém dnes i do budoucna a pomůžeme svým spoluobčanům a obcím. Je to důležité a nikdo jiný to za nás nemůže udělat. Pojďme do toho.

Příloha:

Zákon o zdravotním pojištění i nařízení vlády lze jednoduše podle čísla najít např. na webu www.zakonyprolidi.cz

Pro případ, že by někoho zajímaly dojezdové doby pro další obory, tak zde je kopie tabulky z nařízení vlády (platná v době, kdy jsem se o věc začal zajímat):

Příloha č. 1 k nařízení vlády č. 307/2012 Sb.

1. Dojezdová doba vyjadřující místní dostupnost hrazených služeb podle oborů nebo služeb poskytovaných poskytovateli ambulantní péče.

35 min:

všeobecné praktické lékařství
praktické lékařství pro děti a dorost
gynekologie a porodnictví
zubní lékař
lékárna

45 min:

diabetologie
chirurgiene
urologie
oftalmologie
otorinolaryngologie
ortopedie
radiologie a zobrazovací metody (jen ultrazvukové a rentgenové askiagrafické vyšetření)
rehabilitační a fyzikální medicína
fyzioterapie
urologie
vnitřní lékařství

60 min:

gastroenterologie
kardiologie
pneumologie a ftizeologie
hematologie a transfúzní lékařství
revmatologie
hemodialýza
psychiatrie
psychologie
logopedie
dermatovenerologie

90 min:

alergologie a klinická imunologie
angiologie
endokrinologie
nefrologie
klinická onkologie
dětská chirurgie
dětská a dorostová psychiatrie
dětská neurologie
ortodoncie
počítačová tomografie

120 min:

dětská gynekologie
foniatrie a audiologie
radiační onkologie
magnetická rezonance
nukleární medicína
kardiochirurgie
neurochirurgie
cévní chirurgie
infekční lékařství
lékařská genetika
plastická chirurgie
geriatrie
sexuologie

2. Dojezdová doba vyjadřující místní dostupnost hrazených služeb podle oborů nebo služeb poskytovaných poskytovateli lůžkové péče.

60 min:

anesteziologie a intenzivní medicína
gynekologie a porodnictví
neonatologie
dětské lékařství
chirurgie
vnitřní lékařství
dlouhodobá péče (ošetřovatelská péče)

75 min:

neurologie
ortopedie
pneumologie a ftizeologie
rehabilitační a fyzikální medicína (akutní lůžková péče)
urologie

120 min:

traumatologie
klinická onkologie
dermatovenerologie
infekční lékařství
oftalmologie
otorinolaryngologie
psychiatrie
následná lůžková péče (léčebně rehabilitační péče)

180 min:

kardiochirurgie
neurochirurgie
cévní chirurgie
radiační onkologie
geriatrie

Příloha č. 2 k nařízení vlády č. 307/2012 Sb.

Plánované hrazené služby se lhůtou časové dostupnosti, kterou nelze překročit: