Článek
Co musí takový plátek, jehož cílem je nalákání co nejvíce hladových rybek na udici s podřadnou návnadou (pardon, získávání voličů), obsahovat? A jak nejlépe se mají vyfotografovaní politici podbízet? Je to velice citlivá záležitost, poněvadž v případě špatného zpracování reálně hrozí, že vyrobená tiskovina skončí bez přečtení jako podestýlka pod morče či křečka.
Příběh musí pokračovat
Pokud jde o protřelého politického veterána, který už má za sebou několik oddřených volebních období, nezbývá nic jiného, než použít osvědčený slogan: „Neodcházím od rozdělané práce.“ Takto podaná hláška má výhodu v tom, že voliče staví před hotovou věc – tento kandidát prostě bude pokračovat, a basta fidli!
Nováčci na to ovšem musejí jít trochu sofistikovaněji. Základní premisa je jasná – slibem nezarmoutíš. Zde se nabízí přímočaré: „Chci prosadit to a to!“ Pak už je vlastně jedno, co konkrétně politik slíbí, pokud to nebude více práce a méně peněz.
Velmi důležitou stránkou jsou pochopitelně fotografie. V případě takzvaných ilustraček je například příhodné, aby se vyfotografovaný politik v ručně šitém obleku neopíral o zablácený traktor přespříliš štítivě.
Samostatnou kapitolou jsou portrétové snímky nabízených funkcionářů. Mnoho z nich – zejména žen – neodolá pokušení a své portréty si nechá patřičně vylepšit grafikem. V praxi to potom vypadá tak, že měsíc před volbami potkáte na jednání zastupitelstva dotyčnou političku unavenou a s kruhy pod očima, kdy jsou vidět vrásky. Těsně před volbami na vás ovšem ze schránky vykoukne volební plátek, v němž se jako diamant třpytí fotografie mladé dívenky, která jako by z oka vypadla oné paní před měsícem.
Přijdete domů a svěříte se rodině, jak moc podobnou dceru má tato známá politička. Od manželky pak dostanete hned dvojí „kartáč“: jednak kvůli tomu, že koukáte po mladých holkách, a potom také z toho důvodu, že jste vůl, jelikož jste nepoznal výsledek kouzlení s grafickým programem.
Večeře pro dva
Součástí volebních tiskovin musejí být i nějaké soutěže, kvízy, křížovky o ceny a podobné kratochvíle. Ideální je, když první cenu představuje luxusní večeře s předsedou inzerované strany. Jen je třeba si dát bedlivý pozor, aby tuto cenu nakonec nevyhrál opravdu některý ze čtenářů. Zvítězit musí ta nová asistentka z předsedova sekretariátu, kolem níž se starý kocour v poslední době tolik točí.
Když vše zdárně vyjde a strana získá ve volebním klání pořádný výsledek, je vyhráno. Matadoři pokračují v rozdělané práci, přičemž nejdůležitější jednání se odehrávají ve spřátelených hospodách. Nováčci se snaží vydolovat z paměti, co všechno voličům naslibovali, a pomalu odhazují morální závaží.
Zanedlouho poté pečlivý volič po dvanáctihodinové pracovní šichtě ještě uklízí celý svůj dům. Když na půdě vyštrachá hodně staré balíky novin a časopisů, nalezne taky jakousi letitou volební slátaninu. Po odfouknutí prachu napůl udiveně a zpola nevěřícně zírá na totéž, co si přečetl v jiné volební agitce před několika týdny.
„Bez práce nejsou koláče.“
