Článek
Přestože lze argumentovat historickou zkušeností s kraji, a to dokonce do hloubi středověku, současné uspořádání – staré pouze necelé čtvrt století – je všechno, jen ne efektivní. Krajů je příliš, přičemž jejich hranice nerespektují přirozené uspořádání, jež zemi provázelo „odjakživa“.
Pomineme-li geografické a sociologické výtky, vykoukne na nás ovšem ještě jeden zásadní fakt. Tím je vnímání krajů jako druhé politické ligy. Voliči mají většinou nejsilnější vztah ke komunálním politikům, kteří spravují jejich obec. Někde na televizním piedestalu pak vládnou spíše abstraktní, ale díky médiím stále přítomné politické špičky v čele s premiérem. Kraje a jejich politici mezi těmito dvěma póly mnohdy připomínají osiřelé dítě, které nikdo vlastně opravdu nechce, i když se mu dostává formální pozornosti.
Vnímání krajů jako druhořadého politického prvku podtrhuje nijak oslnivá volební účast, jež provází krajské volby. Což však množství přišedších voličů nebrání, aby tyto volby pojali jako neoficiální referendum o aktuální vládě.
Autor tohoto textu není až takový naivka, že by formuloval svůj návrh na zrušení krajů v titulku článku jinak než jako pouhou nadsázku či spíše rovnou utopii. Kapři si svůj rybník dobrovolně nevypustí. Se zrušením krajů by muselo souhlasit v podstatě celé politické spektrum – nepředstavitelné.
Zanedlouho nás ovšem opět čeká kratochvíle zvaná krajské volby. Pokud k nim nakonec půjdete, budete volit pro svůj kraj nebo proti kabinetu Petra Fialy?
