Článek
Wikipedie: První představy o atomu pocházejí z antického Řecka, ve kterém v 5. století př. n. l. Démokritos představil filosofickou teorii – atomismus, podle které nelze hmotu dělit do nekonečna, neboť na nejnižší úrovni existují dále nedělitelné částice, které označil slovem atomos (ἄτομος). Podle této teorie je veškerá hmota složena z různě uspořádaných atomů různého druhu, které jsou nedělitelné, přičemž je nelze vytvářet ani ničit. Navíc se objevuje i myšlenka existence prázdného prostoru, kterým se mohou atomy pohybovat.
Na tuto geniální i když v zásadě mylnou teorii navázala věda o cca 2.300 let později poznáním, že atomos není atomos, ale že se skládá z menších, takzvaně elementárních částeček, protonů, neutronů, elektronů a případně i dalších.
Nyní už to netrvalo tak dlouho a věda dnes soudí, že ani elementaris nejsou elementaris, ale že se opět z něčeho skládají. To něco, ať už je to cokoli (kvarky, ….), už je pochopitelně (opět!!!) nejmenší částečkou hmoty!
Nebylo by načase se už poučit?
Řeknu to rovnou a jinak: Žádná nejmenší již nedělitelná jednotka hmoty neexistuje, všechno se vždy zase z něčeho skládá – hmota je, abych tak řekl, dělitelná donekonečna! Koneckonců proč ne, je-li nekonečný makrokosmos, ať už je povaha této nekonečnosti jakákoli (viz „Teorie o povaze nekonečnosti vesmíru“), proč by nemohl být nekonečný i mikrokosmos, ať už je povaha této nekonečnosti jakákoli.
Hmota, rozuměj „elementární“ částice jádra, protony, neutrony, ……….….. je tedy dělitelná a dělitelná donekonečna …… a nebo to končí, dříve nebo později, duální povahou částice – vlna obdobně jako už na samém začátku dělení elementáris u elektronu.
Kdosi, nevím už kdo, řekl, že je deprimující, že i taková na první pohled solidní věc jako lavička v parku, je vlastně z 99,9% prázdnota. Nuže já myslím, že z mnohem více než jen z 99,9%, a možná i ze 100%! Ale to předbíhám. Na atomární úrovni je nám to už celkem jasné, jádro představující 99,9% hmoty atomu zaujímá 0,1% jeho objemu (jen pro představu), většina atomu je tedy v tomto smyslu prázdnota a proto například neutronová hvězda má z hlediska naší fyzikální reality naprosto šílenou specifickou hmotnost, jádra atomů jsou zde nahuštěná na sobě, elektronové obaly neexistují, pokud jsem to tedy ve škole správně pochopil.
Předpokládejme, že v tomto smyslu i protony a neutrony jsou opět tvořeny stavebními jednotkami, představte si například lešeňovou konstrukci, jejíž stavební prvky představují 99,9% jejich hmotnosti a zaujímají 0,1% objemu. Představme si nyní, že nějakým nám zatím neznámým fyzikálním procesem (viz velký třesk – velký kolaps) vznikne obdoba „neutronové polévky“, že ty prvky naskládáme na hromadu. Šílená specifická hmotnost neutronové hvězdy se zde jeví jako fluidum.
A nyní si představme, že tento proces může pokračovat donekonečna ........ a nebo končí, dříve či později, duální povahou částice – vlna obdobně jako už na samém začátku dělení elementáris u elektronu.
Co z toho plyne? Můžeme z toho vyvodit hned několik závěrů:
1. Množství hmoty v našem vesmíru se vlastně limitně blíží nule. V jistém slova smyslu hmota vlastně neexistuje, všechno to je iluze, virtuální realita.
2. Veškerá hmotnost vesmíru, ať už je jakákoli, je tedy vměstnatelná do nekonečně malého prostoru, do bodu o nulové či nekonečně velké hmotnosti, s nulovou či nekonečnou hustotou – podle toho jak se na to díváme. Ona lavička je prázdnota nikoli z 99,9 ale limitně ze 100%.
3. A to stále mluvíme pouze o hmotě, také o čase, ale co prostor? Má nějakou stavbu, strukturu (viz „Teorie o temné hmotě a temné energii, o struktuře prostoru")?
Jinak, úplně nejjednodušeji řečeno, vesmír je nekonečný v obou směrech, „ven“ i „dovnitř“, makrokosmos i mikrokosmos.
Inzerát: Hledá se dostatečně disponovaný matematik, což já nejsem, který celou teorii podloží matematicky a můžeme si jít pro Nobelovu cenu za fyziku.
