Článek
Cit.: „Demokracie nemůže existovat jako permanentní forma vlády. Může trvat pouze do té doby, než voliči objeví, že si mohou odhlasovat velkorysé výhody na účet státní pokladny. Od této chvíle hlasuje většina vždy pro kandidáty, kteří slibují nejvíce požitků z veřejných financí. Proto demokracie vždy zkolabuje kvůli nedostatku finanční odpovědnosti a je vždy vystřídána diktaturou. Průměrná doba trvání velkých světových civilizací byla 200 let, než došlo k jejich úpadku.“
Lidé znají svá práva, ale nikoli své povinnosti. Politika není „radou moudrých“, ale reklamní kampaní plnou špinavostí a omezenosti kde se nestaví na inteligenci a zodpovědnosti, ale na „oblbnutelnosti“ méně soudné polovičky společnosti. Je načase, dříve než se naplní vize o nevyhnutelnosti náhrady demokracie diktaturou uznat, že jsme to poněkud přehnali s „Listinou lidských práv a svobod“ (viz.) a s rovnostářským „Všeobecným rovným volebním právem“ a poněkud celý systém modifikovat. „Všeobecné rovné volební právo“ je produktem „levičácké rovnostářské pomatenosti“ 19. století. Je nanejvýš načase začít alespoň zodpovědně diskutovat o navrácení kyvadla vývoje, které se přehouplo příliš „zprava“ příliš „vlevo“ někam „doprostřed“.
„Všeobecné ROVNÉ volební právo“ budiž nahrazeno „Všeobecným DIFERENCOVANÝM volebním právem“. Diferenciaci nutno konstruovat jako určitý nadstandard, bonus k základnímu volebnímu právu, které mají nadále všichni a to podle (asi) tří jednoduchých, přesně vymezitelných a kodifikovatelných kritérií. Pokusím se o prvotní nástin těchto tří kritérií.
1. vzdělání
2. ekonomická „angažovanost“
3. společenská „angažovanost“
(budiž mi odpuštěn tento poněkud zprofanovaný termín).
1.
Samozřejmě se nedomnívám, že každý vysokoškolák je automaticky kvalifikovanější a zodpovědnější volič než občan se základním vzděláním, ale statisticky tomu tak nepochybně je! Jen soudím, že bych jako „Ing“ měl mít větší voličskou váhu než popelář, vrátný či uklízečka (např.) a rektor Karlovy univerzity (např.) by měl mít zase větší voličskou váhu než moje maličkost. Nehodnotíme jednotlivce, ale skupinu jako celek!
2.
Samozřejmě se nedomnívám, že každý úspěšný podnikatel či manažer je automaticky zodpovědnější volič než řadový zaměstnanec s podprůměrným příjmem, ale statisticky tomu tak, alespoň doufám, nepochybně je! Jen soudím, že by občan-podnikatel/manažer……. s vyšším daňovým přiznáním a legálně nabytým majetkem měl mít větší voličskou váhu než méně úspěšný, a tedy i většinou méně schopný řadový občan-zaměstnanec. Opět nehodnotíme jednotlivce, ale skupinu jako celek. (Srovnej s argumentací tzv. pravice v 19. století proti všeobecnému rovnému volebnímu právu!)
3.
Samozřejmě se nedomnívám, že každý politicky či jinak společensky aktivní občan je automaticky zodpovědnější volič než občan, který jenom jde k volbám, ale statisticky tomu tak, alespoň doufám, nepochybně je! Jen soudím, že by politicky a společensky aktivní občan měl mít větší voličskou váhu než člen „mlčící a pasivní většiny“. Nehodnotíme jednotlivce, ale skupinu jako celek. Toto kritérium bude nepochybně největší problém vhodně definovat.
Jedině tak lze směřovat od špatné vlády skrze méně inteligentní, méně schopnou, méně informovanou a méně zodpovědnou většinu k vyváženějšímu modelu s vyšším podílem vlivu inteligentnějších, schopnějších, informovanějších a doufejme i zodpovědnějších skutečných společenských elit, a to nepochybně v zájmu všech, tedy i těch „upozaděných“! Lidé si musí být rovni svými šancemi, ale nejsou a nemohou si být nikdy rovni svými schopnostmi a tím i svou zodpovědností. A nejsou-li si rovni svou zodpovědností za stav společnosti, neměli by si být rovni ani svou možností ho ovlivňovat, aniž by kvůli tomu museli aktivně vstupovat do politického života. A není to celé jen momentální problém a jen české společnosti. Je to problém trvalý a všeobecný.
Ostatně objektivní nerovnost, nestejnost lidí je jeden ze základních zdrojů společenského pohybu, společenského vývoje. Společnosti, které dosáhly přílišné homogenity, ideové jednoty a rovnosti většiny, vždycky ustrnuly ve vývoji, neboť ztratily vnitřní gradient, zdroj pohybu vpřed a často i upadly do osidel autoritářství a následně i neobjektivní nerovnosti.
Všeobecné rovné volební právo je v občanské, politické rovině totéž jako rovné platy v rovině ekonomické, hospodářské!
Nyní pak bude zcela v pořádku „lidem“ velmi žádaný progresivní daňový systém – po zavedení progresivního systému volebního.
Kromě zavedení „Všeobecného diferencovaného volebního práva“, bych navrhoval k úvaze a k diskusi ještě jednu kacířskou myšlenku.
Zavedení částečného(?) rovného volebního práva už od narození a jeho svěření do rukou rodičů do dosažení plnoletosti. Rodiče by tak vykonávali určitý vliv na společnost v zastoupení svých dětí, budoucích občanů, kteří ponesou důsledky mnoha současných rozhodnutí! Hovořím samozřejmě o rodičích plnících své rodičovské povinnosti.
