Článek
A neb hovoří o tom, jakoby otroci byly výhradně černí, to zdaleka nikoli, a jakoby otrokáři byli výhradně bílí, to taktéž zdaleka nikoli.
Viz Wikipedie: Afrika (vyjdu z citací, abych nebyl obviňován, že si vymýšlím)
Zatímco severní Afrika byla Evropanům známa již od starověku, objevování sub-saharské Afriky začalo až v 15. století v tzv. Věku zámořských objevů. Evropané se soustředili především na vytváření přístavů a obchodních stanic v přímořských částech Afriky. Objevování vnitrozemí bylo v této době ponecháno arabským obchodníkům s otroky. Historici odhadují, že arabský obchod s otroky znamenal odvlečení až 18 milionů Afričanů z území navazujících na trans-saharskou cestu. Evropané do vnitrozemí pronikli až v 19. století. Nicméně do obchodování s otroky se zapojili již v období raného novověku. Odhady hovoří, že mezi 15. a 19. stoletím Evropané zajali a přes Atlantik odvezli mezi 7 a 12 miliony Afričanů. Cílovou destinací byly hlavně Karibik a USA. Nicméně zájem o nové otroky v 19. století již upadal a obchod s nimi přestával být výnosný. Tomu dopomohly i nové zákony zakazující otroctví (například ve Spojeném království v roce 1833 s výjimkami a roku 1843 zcela, v USA r. 1863 apod.). Do poloviny 19. století bylo Evropany iniciováno a podepsáno padesát dohod s lokálními africkými vládci o zákazu obchodování s otroky. V Mauritánii, kde bylo otroctví zrušeno v roce 1981, žije stále až 800 000 lidí v otroctví, téměř čtvrtina obyvatel země.
Tedy, pro hlupce a fanatické vyznavače „hříchu bílého muže“, ještě jednou, Evropané odvlekli až 12 milionů Afričanů, Arabové až 18 milionů Afričanů (v zájmu objektivity nutno říci, zaprvé že nejenom Afričanů, že do tohoto údaje je zřejmě započítáno i několik milionů Evropanů (viz Wikipedie: Arabský obchod s otroky), tedy bělochů odvlečených Araby, Osmany a Tatary z oblasti Středomoří, Balkánu, Černomoří a jižního Ruska – takže samotných černochů nebude o mnoho více než těch odvlečených Evropany do Ameriky a zadruhé že Evropané to „zvládli“ cca za 200 až 250 let zatímco Arabové a spol. na to měli více jak 1.000 let), ale všimněme si několika „podružností“:
1. Na každého 1,0 černocha odvlečeného Evropany do Ameriky připadá cca 1,0 až 1,5 černocha odvlečeného Araby a spol. do Orientu, ale zdá se, že tohle nikoho nezajímá natož, aby ho to pohoršovalo. Bavíme se pouze a jenom a pořád dokola o „vině bílého muže“, tedy Evropana, o „vině Arabského, Tureckého, ….. muže“ zásadně nikdy!
2. Na každé 2,0 černochy odvlečené Evropany do Ameriky připadá cca 1,0 bílý Evropan odvlečený Araby a spol. do Orientu, ale zdá se, že tohle také nikoho nepohoršuje. Bavíme se pouze a jenom a pořád dokola o zotročení milionů černochů a o do Orientu odvlečených milionech bělochů zásadně nikdy!
3. Potomci oněch 7 až 12 milionů černých Afričanů odvlečených býlími do Ameriky a jejich míšenci zde dnes navzdory krutému zacházení (nepochybně) tvoří mnohamilionové populace, zatímco ty minimálně stejné miliony černých Afričanů odvlečených Araby a spol. do Orientu a to jen v éře „náboženství míru a lásky“, zmizelo prakticky beze stopy, jako by byli „spotřebováni“, kde jsou jejich potomci?
4. Evropané nechali svou otrokářskou minulost de facto za sebou už v době pádu Západořímské říše (prostě se to nerentovalo, což je daleko efektivnější motivace než nějaké humanistické žvásty), minimálně od 15. století ho evropské církevní i světské autority odsuzovali a stavěli mimo zákon (moc se to nedařilo, ale snaha tu byla, na rozdíl od v podstatě všech ostatních, kultur) a k této praxi se znova uchýlili až po objevení Ameriky z čistě pragmatických ekonomických důvodů (museli si to ovšem sami pro sebe ideologicky ospravedlnit bláboly o méněcennosti černochů) a dodnes jsme vlastně jediní, kteří tuto praxi odsuzují a alespoň trochu zpytují svědomí – leč, nic se nemá přehánět. Rozhodně jakožto běloch nevidím sebemenší důvod „chodit kanálama“, a to ani, kdybych byl Brit, Francouz, Holanďan, ………….! Už sám fakt že Evropané museli ve 2. polovině 19. století nutit (černé) lokální africké vládce k dohodám o zákazu obchodování s (černými) otroky, je více než výmluvný!!!
5. Evropské otrokářství (a následující kolonialismus) prý těžce postihlo rozvoj subsaharské Afriky (bez něj by dnes patrně létali minimálně na Měsíc), rozvrátilo tamní vzkvétající společnosti a prý málem vylidnilo Afriku – no to asi těžko!, na to nám stačí kupecké počty. Oněch 7 až 12 miliónů rozložených do 200 až 250 let, to máme v průměru nějakých 28 až maximálně 60 tisíc kousků za rok. To jistě není málo, ale kolik v té době žilo v této části světa lidí? – místně tu či onde snad i ano, ale myslím, že v globále se to prakticky neprojevilo, že to spolu s kmenovými válkami, hladomory a podobně pouze trochu zbrzdilo populační růst.
6. A konečně, čteme-li si o prakticky kterékoli domorodé Africké říši, čteme vždy to samé: „Říše bohatla z obchodu se zlatem, solí, slonovinou …… a otroky“. S kýmpak to černouškové obchodovali, že by s černoušky? Byla to natolik místně zavedená praxe, že je otázkou do jaké míry Arabští a Evropští otrokáři vyráželi, abych tak řekl, „na lov“ a do jaké míry „na nákupy“ – když z těchto obchodních aktivit kromě samotných otrokářů bohatly i místní domorodé „státní“ útvary, přesněji řečeno místní domorodé elity!!!
Vždy je to tak, jakoby (dnes) zavrženíhodný obchod s lidmi praktikovali vždy pouze bílí Neafričané s černými Afričany a nikoli i černí Afričané s černými Afričany. Koneckonců otrokářství je skoro tak staré jako lidstvo samo, přesněji jako ekonomika, ve starověku (evropském) na něm byly založeny ekonomiky celých impérií, takže černoši když provozovali vzájemné zotročování, dělali pouze a jenom to samé co všichni ostatní a to až do té míry že podle některých odhadů žilo v 16., 17. století v Africe více otroků než svobodných lidí, neodsuzujme je za to!, je to normální!, historicky chápáno.
Jako první na světě zakázal otrokářství papež Evžen IV, encyklikou „Sicum dudum“ ze 13. ledna 1435, pod hrozbou exkomunikace, v Britském impériu bylo otrokářství po delší diskusi postaveno mimo zákon roku 1833 a v USA víceméně kvůli tomu dokonce vedli občanskou válku. Obecně se dá říci, že jsme jedinou rasou na Zeměkouli, která otrokářství již od 15-tého století až doposud soustavně zakazuje, odsuzuje a potírá, byť se stejně jako všichni ostatní i v této době nevyvarovala jeho provozování. Kdy otrokářství odsoudí Imámové? Kdy se začnou stydět Arabové? Kdy samotní černoši, kteří se na svém vlastním zotročování aktivně podíleli? A měli bychom je za to snad odsuzovat? Ani náhodou!
Můj předek vlastnil černé otroky, kteří sklízeli jeho pole s bavlnou.
Ty otroky koupil od bílého otrokáře, který je dovezl přes moře z Afriky.
Ten ty otroky koupil v Timbuktu nebo na některém z mnoha dalších dobře zavedených a prosperujících trhů s otroky od místního černého nebo arabského obchodníka.
A to nechci hovořit o tom, že oni mírumilovní a všemi zneužívaní černoši nejsou původními obyvateli Střední a Jižní Afriky – těmi jsou Sanové (Křováci), Pygmejové a Khoikhoiové. Takoví Zuluové jsou zde jen o něco dřívější přivandrovalci než Búrové, ti za ně vytlačování Sanů do Kalahari pouze dokončili a na Zuluech, kteří nyní byli, ó ta hrůza, ti slabší pak páchali pouze totéž bezpráví jako oni sami na Křovácích. A extrémně rasistický postoj černochů ke zde původním Afričanům trvá dodnes, a má to často až zvěrskou podobu.
Viz Wikipedie: Pygmejové
Sinafasi Makelo, zástupce etnika Mbuti, řekl v roce 2003 domorodému lidovému fóru OSN, že jeho lidé byli během občanské války v Kongu loveni a jedeni jako by to byla zvířata. S kanibalismem se setkali i v sousední provincii Severní Kivu, kde používali Pygmeje i v otroctví. Makelo požádal Radu bezpečnosti OSN, aby uznala kanibalismus jako zločin proti lidskosti a akt genocidy. Existují rozsáhlé důkazy o masových vraždách, kanibalismu a znásilňování (oni ze svého hlediska vlastně provozovali zoofilii) a Pygmejové vyzývají Mezinárodní trestní soud k prošetření vyhlazování svého etnika. Ačkoli se pygmejská etnika stávají terčem více méně všech ozbrojených skupin, hodně násilných aktů se připisuje povstalecké skupině Hnutí za osvobození Konga, která je součástí přechodné vlády Konga. V Kongu tvoří Pygmejové 5 až 10% populace a většinou žijí v otroctví. Tamní pygmejové jsou již od narození ve vlastnictví svých pánů a obstarávají většinu lovu, rybolovu a manuálních prací. Často nejsou vůbec vypláceni, v některých případech dostanou za svou práci oblečení či cigarety. V důsledku tlaku od UNICEF se nyní očekává hlasování v Konžském parlamentu, které by mělo přinést Pygmejům zvláštní ochranu a úlevu od jejich otrockého života.
Výživné, že?„Nechme lidi žít, jak je pro ně přirozené.“
