Článek
1/
Bude-li lidstvo při své kosmické expanzi limitováno rychlostí světla, bude se nutně vždy jednat maximálně o vnitřní část sluneční soustavy tj. Měsíc, Mars, Venuši, Merkur a měsíce Jupitera, maximálně Saturna, a to v tomto pořadí. Cesty do okrajových částí sluneční soustavy a především pak ke dvěma maximálně třem nejbližším hvězdám, natož dále, budou mít vždy nutně maximálně expediční charakter bez možnosti intenzivních civilizačních kontaktů, tj. takových kontaktů, které udržují (s vlastními kolonisty) nebo nově vytvářejí (s případnými mimozemšťany) stav jednoho celku.
Jen si představte objevení, dobytí a kolonizaci Ameriky, jen si představte chod dějin a současnou transatlantickou křesťanskou civilizaci, kdyby jen sama jedna cesta z Evropy do Ameriky trvala v 15. století řekněme 30 nebo rovnou 50 let zatímco dnes už „jenom“ roků 5, ale rychleji už to nepůjde! A veškerá komunikace se děje na úrovni kouřových signálů, tedy maximálně od obzoru k obzoru.
Případné prolomení světelné bariéry není zatím v dohledu ani u přenosu signálu (s člověkem na Marsu nelze vést ani rozhovor, neboť mezi vaším „Ahoj kamaráde“ a jeho odpovědí stačíte poobědvat) natož při transportu hmotných nákladů či dokonce živého člověka. Bez prolomení této bariéry budou mít případná ohniska civilizace k sobě stejně daleko ba dále, a stejné předpoklady ke globalizaci a vzájemné výměně, jako starověký Egypt, Čína a Toltékové v Mexiku.
V překročitelnost této rychlostní bariéry a to absolutní, sice osobně věřím - ba jsem o ní přesvědčen, byť nikoli z důvodů fyzikálních, ale filosofických - ale to už je jiná písnička.
2/
Pokud lidstvo zatím nezvládá svůj vztah k vlastní planetě, k vlastnímu domovskému ekosystému je otázka zda má morální právo pronikat masivně do nových teritorií. Civilizace, která není ještě stále schopna dostatečně tj. plně využívat pro krytí svých energetických potřeb (navíc přehnaných) zdroje centrální hvězdy a místo toho primitivně plundruje zásoby fosilních zdrojů případně rádobypokročile rozbíjí atom, se všemi důsledky takového počínání, není zřejmě ještě dost zralá na cestu do „vnějšího světa“. Jsem celkem překvapen, že ekologičtí aktivisté nijak neprotestují při úvahách o kolonizaci Měsíce a Marsu. Nebo snad ano?
3/
Za prvních cca 15 let kosmického věku dosáhl člověk velkých úspěchů v dobývání kosmu – vypustil umělé družice Země, dalších planet a Slunce, dopravil umělé družice na okolní planety, vyslal umělé družice do vzdálenějšího vesmíru, dopravil jiné živé tvory i sám sebe na oběžnou dráhu kolem Země, vystoupil do volného prostoru, pobýval a pobývá dlouhodobě na oběžné dráze okolo Země a konečně vstoupil na Měsíc. Od doby vstoupení na Měsíc, které mělo daleko spíše politický než praktický význam, se však v dalších cca 30 letech viditelně pokročilo snad jen v otázce efektivnější tj. levnější dopravy lidí na oběžnou dráhu Země.
V současné době se rádo hovoří o cestě na Mars, o využívání Měsíce, o rozvoji technologií využívajících stavu beztíže či vesmírné turistice a podobně. Tyto úvahy však jsou za daného stavu techniky a potřebných technologií pouhou utopií. Cesta na Mars bude mít opět charakter a význam jako Armstrongův „malý krok pro člověka, ale velký pro lidstvo“ a využít případné (?) bohatství Měsíce jsme schopni asi tak, jako by byli Féničané schopni využívat bohatství Antarktidy, kdyby o ní věděli!
4/
Stojíme v zásadě před třemi tématy. Doprava čehokoli ze zemského povrchu na oběžnou dráhu Země a zpět (A), doprava čehokoli z této oběžné dráhy na oběžnou dráhu Měsíce a na Měsíc samotný a zpět (B) a doprava čehokoli z oběžné dráhy Země na oběžnou dráhu Marsu a na Mars samotný a zpět (C).
Rozdíl mezi tématem (B) a (C) je víceméně pouze kvantitativní povahy a je řešitelný v zásadě týmiž prostředky. Téma (A) je však problém značně odlišný kvalitativně a to především vzhledem k nutnosti překonat atmosféru a značnou gravitaci se všemi důsledky z toho plynoucími. Je to problém který jsme na své cestě museli řešit jako první a který jsme i úspěšně vyřešili. V čem je tedy problém?
Prostě v tom, že aktuálně existující prostředky (viz A) jsou naprosto nedostatečné svým charakterem a možnostmi ke skutečnému řešení obou témat (B) a (C) před kterými stojíme a to tak, aby opět nešlo spíše o politický akt jako v případě dosažení povrchu Měsíce. Nejsme na to vůbec připraveni!
5/
Starty „komerčních“ expedic k Měsíci a Marsu se musí odehrávat z oběžné dráhy okolo Země a nikoli z jejího povrchu. Jakákoli kyvadlová doprava mezi Zemí a Měsícem či Marsem, která je naprosto nezbytná pro jejich kolonizaci a komerční využití, se musí odehrávat přes orbitální stanici (stanice) Země a říkám-li stanici, mám na mysli stanici rozsahu města a nikoli nory pro pár pionýrů. Jakákoli komerční turistika je opět nerealizovatelná bez „města“ na oběžné dráze.
A pro vybudování takovéto stanice, nejsou dnes vytvořeny ani ty nejzákladnější předpoklady!
6/
Zatímco otázce opakované a ekonomicky únosné dopravy lidí na oběžnou dráhu Země byla věnována značná pozornost a bylo dosaženo zajímavých výsledků, doprava stavebního a jiného materiálu, která je naprosto klíčová, jako by nikoho moc nezajímala. Nejedná se totiž o dopravu nějakých pár mizerných tun materiálu. Nejedná se o dopravu několika uzavřených a vybavených „kontejnerů-králíkáren“ které se ve vesmíru „jen“ pospojují a oživí, ale o dopravu mnoha a mnoha tun stavebních prvků, prefabrikátů ze kterých se teprve zde ve volném prostoru smontuje nosná kostra, která se oplášťuje a poté naplní potřebným vnitřkem. Doprava tohoto materiálu do kosmu představuje problém doslova kolosálních rozměrů a jeho řešení jakýmikoli prostředky na reaktivní pohon je naprosto neúnosné jak z hlediska ekonomického tak ekologického.
Jakákoli loď směřující dále než k Měsíci musí nejenom startovat z oběžné dráhy Země (vzpomeňte film 2001: Vesmírná odysea a na Discovery – odkud myslíte, že startovala, ze Země?, jen si to zkuste představit), ale musí na ní být i kompletně smontována! – a tomu musí odpovídat i velikost doku orbitální stanice.
Rozdíl mezi současnou a touto se má asi jako rozdíl mezi stanem pro dvě osoby a Madison Square Garden pro 18.200 diváků.
Chováme se tedy jako polokočovní lovci a sběrači, kteří sní o stavbě Chufevovy pyramidy!
7/
Odmyslíme-li si nějaké ty hrátky s gravitací či dokonce s prostorem lze si dnes zřejmě představit pouze dvě možnosti řešení tohoto problému. Jednoduše je můžeme charakterizovat jako „kosmickou lanovku“ a jako „kosmické dělo“.
První řešení popsal ve svých „Rajských fontánách“ A. C. Clarke, jeden z mála skutečných vizionářů naší doby. Lanovka má jednu stanici na zemském povrchu a druhou na geostacionární družici. Princip je v zásadě jednoduchý a velmi efektivní. Kromě určitých předpokládatelných potíží s procesy v atmosféře má věc jen jediný „háček“. Nejsme zatím schopni vyrobit lano, přesněji materiál tohoto lana, potřebných pevnostních parametrů (snad až v „beztížných“ laboratořích a továrnách onoho orbitálního města?).
Druhé řešení popsal dokonce už Jules Verne ve svém románu „Ze Země na Měsíc“ až na to, že ho použil pro dopravu lidí. Princip celého zařízení je opět v zásadě jednoduchý. Oproti předchozímu řešení nemá problém s atmosférou a snad ani se zatím nevyrobitelnými materiály, má však také jednu nevýhodu a to tu, že ho zřejmě alespoň z počátku nebude možno použít pro dopravu lidí. Standardizovaný kontejner naplněný materiálem bude postupně, avšak pro lidský organizmus i tak zřejmě příliš prudce, dostatečně urychlen v několik kilometrů dlouhém tunelu-hlavni a takto de facto vystřelen na oběžnou dráhu.
Toto řešení je tedy dnes aktuální pro budování odpovídající orbitální stanice.
8/
Dlouhodoběji se jistě věci vyřeší elegantněji. Cestování v hibernaci či v několika generační lodi nouzově obejde prolomení světelné bariéry (ovšem nadále bez možnosti dostatečně intenzivních civilizačních kontaktů) a potřebu kosmických lanovek či děl jistě vyřeší ony již zmíněné hrátky s gravitací či s prostorem.
Je tedy dosti pravděpodobné, že se jedná o problémy pouze relativně blízké budoucnosti. To však nemění nic na jejich aktuální důležitosti a nutnosti jejich řešení teď, v rámci současných potřeb a možností, aby bylo vůbec co řešit později, jinak a elegantněji.
Za současného stavu věcí jsou však jakékoli úvahy o kolonizaci Měsíce případně dalších těles Sluneční soustavy či o vesmírné turistice na hromadné úrovni jen nesmyslným slaboduchým blábolením.
Lidstvo ještě ani nezačalo pracovat na základním předpokladu realizace výše zmíněných projektů!!!
