Článek
Každý sedmý hektar půdy totiž kvůli tomuto šílenství končí ve spalovacích motorech namísto toho, aby sloužil jako krmivo pro zvířata či pro lidi. Pěstování ohromného množství řepky nebo kukuřice vytvářející monokulturní lány navíc škodí i biodiverzitě, což vede nejen k úbytku hmyzu, ale následně i ptáků. Dalším méně zmiňovaným dopadem je i eroze půdy, kterou má z 50 procent na svědomí kukuřice a z dalších 15 procent řepka. Problémem je rovněž množství pesticidů, které se u tzv. biopaliv první generace používají a znečišťují podzemní vodu. Většina zemí EU navíc musí část surovin dovážet z Jižní Ameriky a jihovýchodní Asie, nejčastěji se jedná o palmový a sójový olej, kvůli kterým se kácí deštné pralesy. Samotná bionafta pak znečišťuje ovzduší více než čistá syntetická nafta. Tohle vše by se možná dalo s přimhouřením obou očí omluvit v případě, pokud by byla biopaliva efektivní. Film české výroby z roku 2023 Biomasakr však ukázal, že je výroba bionafty až 400krát méně efektivní než fotovoltaika a přimíchávání biosložek samotné pohonné hmoty zdražuje. Proč však k tomuto ekologickému i ekonomickému nonsensu dochází?
Vše začalo na přelomu milénií, kdy se do popředí ekologických debat dostala výroba biopaliv a Evropská unie v roce 2003 stanovila povinnost členským zemím začlenit je do pohonných hmot s cílem, aby tvořila minimálně 5,75 % prodávaných paliv. V Česku, které do EU přistoupilo o rok později, se tak stalo v roce 2007. Tehdy musely biosložky obsahovat 2 %. V roce 2010 se však podíl zvýšil na 4,5 % u nafty a 3,5 % u benzinu. O povinném zvýšení se před 14 lety hlasovalo jen den před novými volbami a v čele lobby kromě Agrární komory stál i šéf Agrofertu Andrej Babiš. Poměr se poté ještě zvýšil na 6 respektive 4,1 %. Už v roce 2015 však po dlouhodobé kritice začala EU své cíle v této oblasti omezovat. Zároveň muselo právě na popud EU Česko v roce 2016 zrušit dosavadní nulovou daň na biopaliva, která je udržovala konkurenceschopná. Hned následující rok však byla opět biopaliva na spotřební dani zvýhodněna. První snaha o úplné zrušení byla uskutečněna až v roce 2019 z iniciativy Pirátů, avšak Babišova vláda tehdejší návrh zamítla. Ba naopak se snažila pod rouškou příkazu EU podíl ještě zvýšit, a to až na úroveň 8,8 %. Důvod? Ten je prostý, největší tuzemský výrobce biopaliv Preol je jednou z dceřiných firem Agrofertu a jen od roku 2017 do poloviny roku 2019 dodal Čepru biopaliva za více než pět miliard korun.
Ke zrušení povinného přimíchávání došlo až po vypuknutí války na Ukrajině jako snaha snížit ceny pohonných hmot. Změnilo se tím však v realitě něco? Vlastně ani ne, jelikož povinnost snižovat emise v pohonných hmotách oproti roku 2010 zůstává a přimíchávání biopaliv je v současnosti stále nejjednodušší cestou, jak toho dosáhnout. A co hůř situace se ještě zhoršila, protože od začátku letošního roku většina čerpacích stanic prodává benzin E10 obsahující 10 % biosložky namísto E5 s 5 %. Navíc E10 má negativní vliv i na samotné automobily, a to zejména na ty vyrobené před rokem 2005. V konečném důsledku, tak opatření vliv na cenu nemělo. Základním problémem pak je, že zrušení emisních cílů nemůže Česko samo od sebe provést, jinak bude čelit sankcím od EU. Brusel navíc ještě zvýšil po začátku ruské invaze důraz na alternativy fosilních paliv. Jediným pozitivem tak je otevření cesty pro alternativní způsoby, jak snížení emisí dosáhnout. „Lze toho docílit dodávkami zkapalněného plynu LPG, zemního plynu, biometanu, elektřiny pro elektromobily, recyklovanými palivy, vodíkem či syntetickými palivy vyráběnými ze zeleného vodíku (Kubátová 2022).“ Avšak v současnosti k tomu z finančních důvodů zatím nedochází. A aby všech komplikací nebylo málo, řepka ze které se vyrábí necelá polovina bionafty u nás, z polí nezmizí už jen proto, že pokud se neprodá v tuzemsku, najde jednoduše odbyt za hranicemi, protože se jedná o žádanou komoditu.
Komplikovanější je celá věc v tom, že prapůvodně vychází ze šlechetné a smysluplné myšlenky snížení emisí i směrem k Pařížské konferenci a snížení závislosti na fosilních palivech, což je při stále probíhající válce na Ukrajině velké téma. Avšak způsob, jakým je to prováděno je dost nešťastný a jenom nahrává všem těm, kteří se snaží Green Deal zdiskreditovat tím, že poukazují na jeho iracionalitu. Jako nejlepší cesta ke snížení CO2 v dopravě se v současnosti jeví přechod na elektromobily či auta na jiný alternativní pohon. Tento přechod by však měl být ruku v ruce s vhodnými vládními kroky, které tento přechod ulehčí. Avšak je potřeba mít na paměti, že emise vznikají i při výrobě elektromobilů a zejména při výrobě baterií. Tento proces by tak mohl být spojen i se změnou životního stylu. Nebylo by tak od věci se zamyslet, jestli skutečně člověk potřebuje ke svému životu vlastnit automobil. Zejména pokud žije ve městě, kde solidně funguje hromadná doprava a cesty jsou uzpůsobeny chodcům a cyklistům. Jestli celá tato automobilová kultura vlastně není jen přežitek a jestli není budoucností spíše návrat k obyčejné chůzi, kolu anebo stále více se rozmáhajícímu carsharingu.
Zdroje: https://ekonom.cz/c1-67065170-navzdy-zluta-konec-povinneho-primichavani-repku-z-poli-nevyzene
https://plus.rozhlas.cz/dojede-dal-auto-na-bionaftu-nebo-elektrinu-nadsenci-porovnaji-repku-a-8540549
https://www.biomasakr.cz
https://www.ekonews.cz/biopaliva-jsou-az-400krat-mene-efektivni-nez-fotovoltaika-upozornuje-vznikajici-dokument/
https://www.kverulant.org/article/smutne-vyroci-zavedeni-povinneho-primichavani-biopaliv-3/
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-konec-povinne-bionafty-zatim-jen-vladni-sen-ceny-dieselu-se-tim-nesrazi-199176
