Článek
V páté nejlidnatější zemi světa Pákistánu, s téměř čtvrt miliardou obyvatel, lidé mohli ve čtvrtek volit své zástupce do dolní komory parlamentu. Avšak samotné volby budily kontroverze a celý proces doprovázelo násilí a protesty. Při útocích zemřelo nejméně osm lidí a vláda se rozhodla pozastavit během voleb fungování mobilních sítí v celé zemi. Vítězem se navzdory prognózám a snad i osudu stali nezávislý kandidáti, kteří ve většině případů podporují odsouzeného bývalého premiéra Imrana Chána. Ten si odpykává svůj trest, který mu byl stanoven jen několik dní před volbami. On ani jeho strana Hnutí za spravedlnost (PTI) se voleb zúčastnit nemohli. Členové hnutí tak museli kandidovat jako nezávislí, ale i tak dosáhli skvělého výsledku, když obsadili 101 z 266 křesel, k vládnutí je potřeba alespoň 169, mezi které se počítá i 70 vyhrazených křesel pro ženy a nemuslimy. Pákistánská muslimská liga (PML-N), vedená trojnásobným premiérem Nawazem Šarífem, který se v říjnu vrátil ze čtyřletého exilu, získala 75 křesel. Chána nahradil v premiérském křesle Šarífův mladší bratr Šehbáz. 54 křesel pak má Pákistánská lidová strana (PPP), která je vedena dalším vlivným mužem - Bilaválem Bhuttem Zardárím, jenž je synem první premiérky v historii země Bénazír Bhuttové, která byla v roce 2007 zavražděna islamisty a bývalého prezidenta Ásifa Alího Zardárího a pro změnu vnukem dalšího prezidenta Zulfikara Alího Bhutta.
Vstříc nepřízni osudu
Imran Chán a jeho Hnutí za spravedlnost upadlo v nemilost armády, která de facto řídí zemi a tahá za nitky. A tak nejenže nemohl kandidovat ani Chán a hnutí jako celek, a kromě předsedy byli uvězněni i někteří další členové strany, nemohli používat ani svůj charakteristický symbol v podobě kriketové pálky, která upozorňuje na bývalou úspěšnou sportovní kariéru Chána. To se může zdát jako naprostá maličkost, avšak nemalá část voličské základny PTI je negramotná, a tak pálka sloužila jako jednoduchý identifikační symbol. Voliči přesto ukázali jak podporu Chánovi, tak i odpor proti armádě a režimu.
Kdo je Imran Chán
Muž, jenž řídil vládu v letech 2018-2022 se narodil do bohaté kriketové rodiny. Kromě něho vynikali v tomto sportu i jeho bratranci. Díky rodinným financím mohl vystudovat Oxford a dále se rozvíjet v kriketu, který se těší v zemi obrovské popularitě. Dres národního týmu oblékal po dvě dekády a půlku kariéry dělal i reprezentačního kapitána. Během toho se z něho stal idol a sex symbol. Avšak sportovního vrcholu se dočkal až na úplném sklonku kariéry, když v roce 1992 dovedl svoji zemi k zatím jedinému titulu mistrů světa. Hned na to kariéru ukončil a začal se věnovat charitativním činnostem. Zanedlouho poté vstoupil do politiky a jeho hlavními tématy se stala korupce a ekonomická nerovnost. Poprvé se do vězení dostal již v roce 2007 za kritiku tehdejšího prezidenta Mušarafa. V té době začala již jeho politická hvězda pomalu stoupat. Avšak na úplný průlom si musel počkat až do roku 2018, kdy se stal premiérem země.
Za jeho vládnutí se ale prohloubily ekonomické problémy země. Zároveň byl kritizován za svoji zahraniční politiku, která byla protizápadní, a naopak se zasloužil o posilování vztahů s Ruskem a zejména Čínou. Rozkmotřil se i s některými tradičními spojenci v Perském zálivu. Bylo mu taktéž vyčítáno, že sympatizuje s teroristickým hnutím Taliban. Do stavu klinické smrti se jeho politická kariéra dostala předloni, když byl jako první premiér v historii země odvolán po vyslovení nedůvěry v parlamentu. Způsob konce byl sice na pákistánské poměry neobvyklý, ale do konce svého mandátu zatím nevydržel žádný premiér v historii země. Sám Chán odůvodňoval svůj konec tlakem Spojených států na jeho odstoupení. Důkazem měla být tajná diplomatická depeše, kterou mával během shromáždění svých příznivců. Obsah se poté dostal do médií. Je sice pravděpodobné, že kvůli své protiamerickou rétorice nebyl oblíbencem Bílého domů, ale vaz mu nejspíše zlomila ztráta důvěry v armádních kruzích a tlak opozice, kterou ostře kritizoval a některé členy nechal uvěznit.
Nové vládě Šehbáze Šarífa se však také nepodařilo ukočírovat stav ekonomiky a PTI opět nabralo na popularitě, když dosáhlo v červenci 2022 velkého úspěchu v provincii Pandžáb, která byla tradiční baštou PML-N. V listopadu pak byl během pokusu o atentát postřelen do nohy. V květnu 2023 byl zatčen, avšak brzy nato byl propuštěn. Další kolo zatýkání se ovšem rozjelo zanedlouho. 30. ledna – deset dní před volbami byl odsouzen k 10 letům vězení za vyzrazení diplomatické depeše, hrozil mu však v krajním případě i trest smrti. Hned následující den byl spolu s manželkou odsouzen k dalším 14 letům za nezákonný prodej státních darů ve výši více než 20 milionů korun. Chánovo jméno však bylo v posledních dnech skloňováno i v kontextu pozice nového rektora Oxfordské univerzity.
A co dál
Jako nejpravděpodobnější scénář se jeví vytvoření koalice tradičně konkurenčních stran PML-N a PPP, které ovšem již spolu vládly před volbami a premiérem se stane jeden z ostřílených bratří Šarífů. Na post premiéra si ovšem může brousit zuby i Bhutto Zardárí, který ve vládě Šehbáze Šarífa plnil roli ministra zahraničí. Ten si je totiž vědom, že může být rozhodující silou, a že bez jeho uskupení vláda sestavena nebude. Ovšem úplně bez šance nejsou ani Chánovi nezávislí kandidáti, kteří se mohou připojit k menší straně v parlamentu, aby vytvořili jeden blok, který by splnil požadavek na přidělení vyhrazených křesel. To by je posunulo blíže k většině a umožnilo by jim postavit kandidáta na premiéra. Mohou se také dohodnout s jinými stranami na dosazení konsensuálního kandidáta, který by lobboval za propuštění bývalého předsedy strany. Asi nejhorším scénářem by byla zdlouhavá jednání, která by vyprovokovala armádu k převzetí moci.
Nejistá ekonomická situace
Problémem ovšem je, že pákistánská ekonomika nemá moc času a vláda musí jednat, jinak to může pro zemi skončit katastrofou. Pákistánu se totiž snižují devizové rezervy, které budou dále zatíženy splátkou dluhopisů ve výši 1 miliardy dolarů, jež má být zaplacena za dva měsíce, zatímco 12. dubna vyprší jeho program financování ve výši 3 miliard dolarů u Mezinárodního měnového fondu. Nová vláda tak musí rychle přijmout nezbytné kroky, aby dokončila poslední zbývající revizi stávajícího pohotovostního úvěru MMF ve výši 3 miliard dolarů. Tlak na provádění ekonomických reforem může přijít i zvenčí, a to zejména z Číny, která je největším věřitelem. Výraznější ekonomické sbližování mezi oběma zeměmi začalo již za posledního funkčního období premiéra Nawaze Šarífa, které začalo v roce 2013. Podle odborníků se ovšem zdá, že žádná instituce ani vůdce nemají plán na nápravu ekonomiky, ani nemají politický kapitál na to, aby provedli některou z velmi obtížných a bolestivých reforem, které by oživily upadající ekonomiku.
