Článek
Bydlel sám, okna do zahrady a když chtěl vidět člověka, sedl si před byt na židli a čekal. Čekal zda půjde někdo kolem a mimo pozdravu s ním prohodí aspoň pár vět.
Samota a osamělost bývá úděl stáří. Marné čekání na … na co vlastně?
........
Venku před domem pár pytlů s oblečením, několik kusů starého nábytku a prázdný byt bez starého pána.
........
Copak je s panem Josefem? Už to nezvládal tak ho odvezli do domova důchodců.
.......
Uteče nějaký čas a na otázku kde je pan Josef bude ta nejsmutnější odpověď.
......
Stáří je na prdlačku.
.....
Uteklo půl roku:
Pan Josef zemřel. Jeho syna to nezajímalo. Pohřeb zařídili cizí lidé. A urnu s popelem si synáček také nevyzvedl. Když mu volali, odpověděl že nemá čas.
Však má obec na hřbitově palouček pro tyto případy…
.....
Pan Josef vše co měl dal synovi. Už nebylo co dědit. Nějaké další dotazy? Nejsou, jen sklopená hlava a smutek.
