Technofilní aktivismus a Daniel Kortus

Daniel Kortus patří k výrazným českým tvářím klimatické komunikace. Ve veřejných vystoupeních opakovaně zdůrazňuje, že při vysvětlování fyziky klimatu nepředkládá osobní názory, ale vědecký konsenzus.

„Já neprezentuji svoje názory. Prezentuji vědecký klimatologický konsenzus, což znamená, že vlastně prezentuji názory ostatních vědců, kteří se klimatu věnují celý život.“ [1, 5:30]

Právě tato ambice je dobrým měřítkem pro jeho vlastní výroky: co z nich skutečně odpovídá široké shodě klimatologů, co je legitimní popularizační zkratka a kde už začíná osobní technologický, ekonomický nebo politický úsudek? Rozdíl mezi těmito rovinami je důležitý.

„Tak najednou se může stát, že v určitém období na Zemi dopadá o malinko, o trošičku méně slunečního záření, třeba o jedno až dvě procenta.“ [1, 35:44]

Milankovičovy cykly, tedy pomalé změny tvaru zemské dráhy, sklonu zemské osy a jejího směru, skutečně mění množství sluneční energie dopadající v různých ročních obdobích a zeměpisných šířkách. Údaj jedno až dvě procenta je ale zavádějící, pokud má popisovat globální roční průměr. IPCC uvádí, že za posledních 800 tisíc let se excentricita, tedy míra protáhlosti zemské dráhy, pohybovala přibližně mezi 0,002 a 0,050. Z toho pro globální roční průměr vychází změna příkonu jen asi 0,1 až 0,13 procenta, přibližně 0,125 procenta. Pokud se jedná o lokální (ne celoplanetární) změny, které vedou ke střídání doby ledové a meziledové, jsou až 25%. [2] [3]

Kortus sám ve videu věnovaném vlastním přešlapům připomíná chybu, kdy uvedl, že Slunce nevyzařuje v infračervené části spektra. Ve skutečnosti Slunce vyzařuje v širokém rozsahu vlnových délek včetně infračerveného záření; největší část jeho výkonu však připadá na viditelnou a blízkou infračervenou oblast. [4]

Kortus taky říká, že CO₂ ve srovnání s vodní párou poskytuje jen „malinký“ příspěvek ke skleníkovému efektu. [5, 1:14:20]

Je to zhruba 20%, vodní pára 50%. [6]

„Zajímavé je, že u některých těchto jevů je stále statisticky obtížné zpětně prokázat přímou souvislost s klimatickou změnou. Když se ale dělají atribuční studie, může z nich například vyjít, že konkrétní hurikán byl kvůli klimatické změně pravděpodobně o 30 % silnější.“ [7, 53:07–53:24]

Takový příklad může být správný, samotné spojení „o 30 procent silnější“ je však bez dalšího vysvětlení nejasné. Atribuční studie, tedy studie odhadující, nakolik lidské oteplování změnilo pravděpodobnost nebo intenzitu konkrétního extrému, mohou sledovat srážky, maximální vítr, teplotu nebo pravděpodobnost celé události. Výsledky navíc často mají velmi široké a nesymetrické intervaly nejistoty, tedy rozsahy hodnot, které jsou ještě slučitelné s daty. U hurikánu Harvey například Risser a Wehner odhadli, že antropogenní oteplování zvýšilo srážky v nejvíce postižené oblasti nejméně o 18,8 procenta, s nejlepším odhadem 37,7 procenta, a pravděpodobnost podobného úhrnu nejméně 3,5krát. Studie australských veder 2019/20 došla k závěru, že lidské oteplování zvýšilo pravděpodobnost daného teplotního extrému nejméně dvakrát, přičemž modely nedokázaly spolehlivě určit horní mez. U vlny veder na severozápadě USA a v Kanadě v roce 2021 vyšel nejlepší odhad z pozorování kolem 390násobku pravděpodobnosti, ale s velmi širokou nejistotou; robustnější dolní závěr byl, že událost byla nejméně přibližně 150krát pravděpodobnější. [8] [9] [10]

„Takže pokud si vezmeme to, co tady máme a s čím tady v Česku dlouhodobě pracujeme, tak to jsou záplavy, sucha, vlny veder. K tomu se pravděpodobně přidají požáry.“ [11, 33:33]

Výčet odpovídá hlavním přímým fyzickým rizikům pro Evropu, která zdůrazňuje IPCC: vedru a jeho zdravotním dopadům, ztrátám zemědělské produkce při kombinaci horka a sucha, nedostatku vody, povodním a s rostoucím oteplením také podmínkám příznivým pro požáry. Česko ale může být zasaženo i nepřímo. IPCC upozorňuje také na infekční choroby, narušení dodavatelských řetězců, ceny potravin a přeshraniční sociální a ekonomické dopady. Patří sem i migrace, kterou mohou klimatické šoky v kombinaci s dalšími faktory, například konflikty, zesilovat. [12] [13]

V jiném rozhovoru na tato rizika upozorňuje sám Kortus: „Lokální hladomory, migrace a stěhování kvůli suchu a záplavám už částečně probíhají a budou častější.“ [14, 43:00–43:28]

V jednom rozhovoru tedy Kortus zmiňuje především přímá fyzická rizika pro Česko, jinde sám připomíná i hladomory a migraci. Není nakonec jasné, proč se část rizik Česka týkat nebude.

Kortus často kritizuje mediální zkratky a příliš sebejisté formulace o klimatických rizicích. Stejný standard přesnosti je proto namístě použít i na jeho vlastní popularizační výroky.

„Nikdy se nestalo, že by ta klimatická změna probíhala takhle celoglobálně.“ [11, 7:10]

Paleoklima, tedy klima dávné minulosti rekonstruované z geologických a biologických záznamů, zná řadu globálních změn. Patří mezi ně střídání glaciálů a interglaciálů, tedy dob ledových a teplejších meziledových období, nebo paleocenně-eocenní teplotní maximum před zhruba 56 miliony let. Na dnešní změně je neobvyklá především její rychlost a vysoká prostorová synchronnost v období, které umíme měřit a rekonstruovat s mnohem vyšším časovým rozlišením. IPCC uvádí, že současné oteplování je globálně mnohem rovnoměrnější než desetileté až staleté výkyvy alespoň posledních dvou tisíc let a že tempo za posledních 50 let je v tomto období bezprecedentní. [15]

„Ten největší problém tady v tom je, že lidstvo vznikalo ve stabilním klimatu a my jsme nikdy žádnou klimatickou změnu nezažili.“ [16, 30:34]

Tvrzení závisí na tom, co znamená „my“. Homo sapiens existuje zhruba 300 tisíc let a zažil velké změny mezi dobami ledovými a meziledovými. Zemědělské civilizace vznikly v holocénu, tedy v současném geologickém období posledních zhruba 11 700 let, které bylo v globálním průměru relativně stabilnější. I během něj ale lidé zažívali významné regionální klimatické výkyvy. Pokud „my“ znamená dnešní hustě propojenou průmyslovou civilizaci, pak je současné rychlé oteplování způsobené člověkem pro takovou společnost bez historické zkušenosti v odpovídajícím měřítku. Doslovná formulace, že „lidstvo nikdy žádnou klimatickou změnu nezažilo“, je však chybná.

Kortus dále uvádí, že při výstupu z poslední doby ledové byl nejrychlejší globální růst přibližně 1 °C za tisíc let a dnešní změna je proto 20 až 30krát rychlejší. [17, 57:59]

IPCC uvádí pro poslední deglaciaci, tedy oteplování při ústupu poslední doby ledové, celkové zvýšení globální teploty přibližně o 5 °C během asi 5000 let a maximum kolem 1,5 °C za tisíc let, nikoli přesně 1 °C. Současně upozorňuje, že paleoklimatické rekonstrukce mají příliš hrubé časové rozlišení pro přímé srovnání s obdobím dlouhým jen zhruba 150 let. Poměr „20 až 30krát“ je proto užitečná ilustrace, nikoli robustní přesné číslo. Pevnější závěr zní, že tempo globálního oteplování za posledních 50 let převyšuje všechny jiné padesátileté intervaly alespoň za poslední dva tisíce let. [15]

V jiném vystoupení Kortus říká, že bez lidského vlivu by se planeta „aktuálně přirozeně oteplovat neměla“. [18, 20:54–21:07]

Na časové škále několika desetiletí až století je směr výroku správný. IPCC odhaduje příspěvek přírodních forcingů, tedy vnějších vlivů měnících energetickou bilanci Země, k oteplení mezi obdobími 1850–1900 a 2010–2019 jen na −0,1 až +0,1 °C. Nejlepší odhad oteplení způsobeného člověkem je 1,07 °C. Dlouhodobý přirozený trend holocénu před průmyslovou érou byl spíše pomalu ochlazující. Tvrzení je ale nutné vztáhnout ke konkrétní časové škále, protože přirozená variabilita může teplotu v kratších obdobích zvyšovat i snižovat. [19]

„Filip Turek například říká, že klimatické předpovědi nevycházejí, a uvádí konkrétní období od roku 1998 do roku 2012. Tvrdí, že se v tomto období klimatické modely pletly přibližně o 50 %, tedy že výrazně přestřelily to, co se skutečně stalo. Když se na to člověk podívá, tak v tomto krátkém období klimatické modely skutečně vývoj tímto způsobem přestřelily.“ [18, 9:03–9:23]

CMIP, Coupled Model Intercomparison Project, je mezinárodní projekt, v němž se porovnávají klimatické modely; pátá a šestá generace se označují CMIP5 a CMIP6.

Podle dnešních opravených pozorování se svět v letech 1998 až 2012 oteploval přibližně o 0,12 až 0,14 °C za desetiletí. Tato hodnota leží uvnitř 10. až 90. percentilu, tedy pásma mezi spodními a horními deseti procenty modelových výsledků, v projektu CMIP5.Pro období 1998-2012 byl rozsah CMIP5 zhruba 0,10 až 0,38 °C za desetiletí. IPCC AR6 proto uzavírá, že současné observační odhady jsou s modelovými simulacemi konzistentní s vysokou mírou jistoty.

Staré odhady na základě teplotní datové řady HadCRUT4, pro toto období udávala jen asi 0,05 °C za desetiletí. Ke změně došlo hlavně po opravách měření oceánu a lepším zahrnutí rychle se oteplující Arktidy.

Kortus následně vysvětluje, že klimatický model není vhodné hodnotit jen podle patnáctiletého úseku a skutečný trend je lépe vidět na delším období. Jádro argumentu je správné: na krátké časové škále je poměr dlouhodobého signálu k přirozenému „šumu“ malý. Patnáctileté trendy se ale ve vědeckých pracích k testování modelů používají. Problém není v tom, že by takový test byl nepřípustný, nýbrž v tom, že na 10 až 15 letech může vnitřní variabilita výsledek výrazně ovlivnit a test má menší schopnost odlišit systematickou chybu modelu od běžného kolísání.

„Když se podíváme do klimatických modelů z devadesátých let, tak se vlastně zdají být jako konzervativní. Ta změna tady u nás v Evropě probíhá rychleji, signál klimatických změn je v Evropě hodně silný.“ [11]

Evropa se skutečně otepluje rychleji než globální průměr. Z toho však samo o sobě neplyne, že regionální projekce z 90. let byly „konzervativní“, tedy že systematicky podstřelovaly skutečný vývoj. IPCC ve své šesté zprávě zpětně porovnal regionální projekce z prvního reportu z roku 1990. Pro jižní Evropu zůstalo později pozorované oteplování uvnitř tehdejšího rozsahu nejlepšího odhadu, nikoli nad ním. [20]

Projev neopodstatněné nedůvěry vůčí klimatickým modelům krmí nedůvěru k celé klimatologii jako vědě, a tedy i současným předpovědím budoucnosti.

Kortus v únoru 2026 říká, že české lesy jsou aktuálně čistým zdrojem CO₂ místo pohlcovače. [21, 12:38–12:53]

Výrok dobře popisuje vrchol kůrovcové kalamity, jako popis „aktuálního“ stavu ale už v době rozhovoru neodpovídal nejnovější inventuře. Je navíc potřeba rozlišit samotné lesy od celého sektoru LULUCF, z anglického Land Use, Land-Use Change and Forestry, tedy využití půdy, změn využití půdy a lesnictví. Celý český sektor LULUCF byl v letech 2019 až 2022 čistým zdrojem skleníkových plynů, zejména kvůli suchu, kůrovcové kalamitě a vysokým těžbám. Podle poslední inventury Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) se ale sektor od roku 2023 vrátil k čistému pohlcování a za rok 2024 vykázal propad přibližně 4,63 milionu tun CO₂e. Zkratka CO₂e znamená ekvivalent oxidu uhličitého, tedy společnou jednotku převádějící účinek různých skleníkových plynů na účinek CO₂. ČHMÚ obrat spojuje s odezněním kalamity, jejíž vrchol připadl zhruba na rok 2020. Starší stav lesů proto není přesné zaměňovat za aktuální bilanci celého sektoru. [22] [23]

Kortus v rozhovoru pro Alarm+ zpochybňuje formulaci, že už dnes probíhá šesté masové vymírání a že „vymírá spousta“ živočišných druhů. [16, 12:54–13:09]

Dnešní rychlost vymírání je podle části odborné literatury přibližně o dva řády, tedy asi stokrát, vyšší než dlouhodobé přirozené pozadí. Velké množství druhů je ohroženo a u mnoha dalších klesá početnost i velikost areálu. Proto část autorů mluví o „probíhajícím“ nebo „počínajícím“ šestém masovém vymírání. Přísnější pojetí ale vyhrazuje pojem masové vymírání pro paleontologický práh ztráty přibližně 75 procent druhů, který současnost zatím nepřekročila. Kortusova absolutní formulace tak přehlíží skutečnou terminologickou debatu i velmi silný signál dnešní biodiverzitní krize. [24] [25]

V podcastu Pavla Mirovského Kortus v souvislosti s koncem křídy říká, že dinosaurům se před dopadem asteroidu dařilo a že asteroid „vyhubil 75 % života“. [21, 40:42–42:21]

Standardní vědecká formulace mluví o zániku přibližně 75 procent druhů, nikoli 75 procent jednotlivých organismů nebo „života“ jako celkové biomasy. Událost na hranici křídy a paleogénu, tedy na rozhraní geologických období před 66 miliony let, skutečně odstranila zhruba tři čtvrtiny tehdejších druhů a všechny známé neptačí dinosaury.

Samotný dopad planetky Chicxulub před 66 miliony let i jeho globální fyzikální a klimatické následky jsou velmi dobře doložené a silné jsou také důkazy, že zásadně přispěl k vymírání na hranici křídy a paleogénu (K–Pg). Mnohem silnější by ale bylo tvrzení, že krátkodobé následky dopadu samy vysvětlují celou trajektorii zániku neptačích dinosaurů nebo že by bez asteroidu určitě nevyhynuli. Část studií totiž nachází pokles diverzifikace některých dinosauřích linií už několik milionů let před dopadem, jiné však upozorňují, že takový výsledek silně závisí na neúplnosti fosilního záznamu a statistické metodě. Problematické je i časové rozlišení: dinosauří fosilie jsou mnohem řidší než mořské mikrofosilie, takže nález poslední kosti těsně pod hranicí K–Pg dokazuje přítomnost dinosaurů krátce před katastrofou, nikoli přesný okamžik jejich vyhynutí. [26] [27] [28] [29] [30] [31]

Otevřenou je rovněž otázka, proč některé skupiny katastrofu přežily a jiné ne. Jednoduché vysvětlení, že velcí dinosauři vyhynuli hladem a malé druhy přežily díky své velikosti, nestačí: vysoké energetické nároky měli i malí savci a ptáci a většina tehdejších ptačích linií také vyhynula. Jako možné výhody přeživších se proto zkoumají všežravost, semena a detritové potravní řetězce, norování, sladkovodní prostředí, reprodukční strategie či ekologická univerzálnost. Celkově jsou tedy důkazy pro katastrofický Chicxulub a jeho zásadní roli v krizi K–Pg velmi silné, méně jistá zůstává míra předchozího úpadku dinosaurů, mechanismy selektivního přežití a především silnější tvrzení, že asteroid byl nezbytnou podmínkou zániku všech neptačích dinosaurů. [32] [33] [34]

dřívější vysoké CO₂ podle Kortuse „vůbec nevadilo“ [5, 18:10]

V geologické minulosti měly rychlé nárůsty CO₂ opakovaně závažné klimatické a ekologické následky. Při největším známém vymírání na konci permu (~252 mil. let) vedlo masivní uvolnění uhlíku k prudkému oteplení a úbytku kyslíku v oceánech; kombinace oteplení a hypoxie podle modelů vysvětluje více než polovinu rozsahu mořského vymírání. Také vymírání na konci triasu (~201 mil. let) je spojováno s několikanásobným vzestupem CO₂, oteplením a acidifikací oceánů [35] [36]

„Kdyby celý svět teď hned přestal spalovat fosilní paliva a přestali bychom vypouštět emise skleníkových plynů, teplota by ještě 10 až 20 let rostla, protože klimatický systém má nějakou setrvačnost.“ [37, 3:33–3:52]

Po dosažení čisté nuly emisí CO₂, tedy stavu, kdy se zbývající vypouštěný oxid uhličitý vyrovná jeho odstraňováním z atmosféry, se oteplení způsobené CO₂ v prvním přiblížení stabilizuje. V modelových experimentech se pro tento jev používá pojem „zero-emissions commitment“, tedy změna teploty, která by následovala po úplném zastavení emisí. Po 50 letech vychází průměr mnoha modelů blízko nule, přibližně −0,079 °C, a pravděpodobná absolutní velikost změny zůstává pod zhruba 0,3 °C. Při okamžitém zastavení všech lidských emisí je odezva složitější: rychle by mizely aerosoly, drobné částice v atmosféře, které část oteplování tlumí, současně by ale klesal metan a další krátkodobé skleníkové látky. Tvrzení, že by globální teplota po zastavení emisí nutně dalších 10 až 20 let rostla, proto není přesným shrnutím současného konsenzu. [38] [39]

„[bez emisí] jsme měli aktuálně přejít do fáze, kdy se planeta začne ochlazovat a pomalu přecházet do doby ledové“ [5, 7:40]

Antropogenní CO₂ skutečně další glaciaci odkládá, ale bez lidí jsme neměli právě teď přecházet do doby ledové. Modely dávají přirozený nástup další glaciace zhruba za 50 000 let [40]

Jeho veřejná vystoupení mají poměrně zřetelnou společnou linku: klimatickou změnu považuje za vážný problém, zároveň ale výrazně spoléhá na technologický pokrok, ekonomické pobídky a schopnost bohatnoucí společnosti nové technologie zavádět. Tuto pozici sám označuje jako technooptimismus, tedy přesvědčení, že technologické inovace mohou velkou část ekologických a společenských problémů vyřešit bez zásadního odmítnutí hospodářského růstu.

„Ve finále ale ty technologie začnou dávat ekonomický smysl, chytne se toho právě kapitalismus a bude to třeba zase nějaká lidská „hamižnost“, která nám paradoxně pomůže klimatickou změnu vyřešit.“ [41, 46:33–47:15]

Jinde předpokládá, že kdyby fosilní firmy začaly dříve více investovat do jiných technologií, mohl být odklon od fosilních paliv rychlejší. Je v tom patrná důvěra v to, že tržní motivace dokáže po změně ekonomických podmínek technologickou transformaci výrazně urychlit.

„Kdyby se před těmi třeba 30 lety fosilní korporace rozhodly: „Dobře, způsobujeme to, víme to, pojďme zkusit investovat do jiných technologií nějak intenzivněji,“ tak by ten vývoj, ten odklon od fosilních paliv, třeba mohl probíhat rychleji.“ [42, 23:21–23:45]

Rozdíl mezi vědeckým popisem a politicko-ekonomickým úsudkem je dobře vidět na otázce, jak velkou odpovědnost má malá země za globální emise.

„Co se týče našich emisí, tak ty jsou ve světovém měřítku zanedbatelné a na tom by se ten náš argument stavět neměl. Neměli bychom říkat, že prostě za každou cenu musíme omezovat emise, jak to jde, v té malé zemi, protože takhle zachráníme planetu. […] My bychom měli trošku sobecky myslet právě na nás, starat se o dopady klimatické změny, které my tady pocítíme.“ [43, 11:26]

„Že opravdu aktuálně způsobujeme těch emisí tak málo, že i kdyby Evropa teď přestala produkovat veškeré emise oxidu uhličitého, tak na konci století ten rozdíl, který bude ve světové teplotě, nepoznáme. […] Snaha o net zero v roce 2050 je podle mě prostě hloupost. […] Jednoduše proto, že je to ekonomicky obrovsky náročné, pokud neobjevíme nějakou technologii, která nám to strašně usnadní. Abychom toho vůbec dosáhli, je potřeba oxid uhličitý z atmosféry nějak dostávat.“[1, 19:30]

„nemáme šanci stihnout do roku 2050 být uhlíkově neutrální, aniž by to nějak brutálně nepoškodilo naši ekonomiku.“ [17, 34:41]

„emise se musí vždycky vztáhnout na počet obyvatel“ [14, 29:39]

Novinář Petr Vizina později Kortuse s formulací o „hlouposti“ cíle čisté nuly do roku 2050 konfrontoval. Čistá nula, anglicky net zero, znamená, že zbývající emise skleníkových plynů jsou vyváženy jejich odstraňováním. Kortus svou kritickou formulaci v zásadě potvrdil, zároveň ale zdůraznil morální odpovědnost bohatých zemí za historické emise. [44, 12:20]

U automobilového průmyslu například mluví o hranici, za níž už další snižování emisí podle něj firmám škodí bez odpovídajícího efektu.

„Existuje zase nějaká rovnovážná hranice, pod kterou už [snižování emisí] nemá ani smysl, protože ten dopad bude nulový a jenom to vlastně ty firmy opravdu ničí.“ [45, 26:09–26:26]

Argument malé země naráží na známý problém kolektivní akce: jednání jednotlivce nebo malého státu samo o sobě výsledek téměř nezmění, stejná logika použitá všemi by ale společné řešení znemožnila. Samotné snížení českých emisí globální teplotu prakticky neovlivní. Otázka proto není jen, zda Česká republika sama „zachrání planetu“, ale také jak se mezi státy rozdělí náklady společného cíle. Stejná hodnotová volba se vrací u tvrzení, že evropská cesta k čisté nule je příliš ekonomicky náročná: věda může odhadnout náklady a následky různých variant, ale sama neurčuje, jaké náklady jsou ještě politicky přijatelné.

Tyto výroky ukazují, že Kortus vedle vědeckého konsenzu prezentuje i vlastní politicko-ekonomické soudy: jak rychle má přechod probíhat, jaká cena je ještě přijatelná nebo jak velkou roli má mít regulace. V jiném krátkém vystoupení například říká, že přechod od fosilních paliv nelze udělat přes noc a že „času na změnu máme pořád dost“. [46]

Současně své politické postoje opírá o vědecké odhady rizik a nákladů klimatické změny.

„Protože dopady klimatické změny, které v budoucnu budeme pociťovat, budou ekonomicky mnohonásobně horší než jakýkoliv pokus o dekarbonizaci.“ [17, 55:05–55:17]

„Věda říká dělejte všechno, co můžete, proto, abyste tomu prostě zabránili, nějakým způsobem začali omezovat ty emise. Na druhou stranu je to samozřejmě nerealistické nebo nerealizovatelné kvůli lidem, protože by to samozřejmě mělo nějaké obrovské ekonomické dopady, protože náš růst je založený na tom, že produkujeme emise.“ [45, 25:13–25:48]

Ani IPCC není organizace stojící mimo politiku. Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) může na základě vědecké literatury popsat fyzikální příčiny oteplování, rozsah rizik a důsledky různých emisních drah. Volba konkrétní regulace, tempa transformace, rozdělení nákladů nebo veřejných investic je ale politická a hodnotová, i když se opírá o vědecké podklady.

Tento rozdíl je zabudovaný i do fungování IPCC. Panel v roce 1988 založily Světová meteorologická organizace (WMO) a Program OSN pro životní prostředí (UNEP). Jeho zprávy mají být podle vlastních pravidel „policy-relevant but not policy-prescriptive“, tedy relevantní pro rozhodování, ale nemají vládám předepisovat konkrétní politiku. Souhrny pro politiky schvalují členské vlády řádek po řádku, zatímco podkladové kapitoly připravují a recenzují vědecké autorské týmy. [47] [48]

Historie vzniku IPCC navíc ukazuje, že mezivládní forma nebyla náhodná. Předchůdcem byla malá Poradní skupina pro skleníkové plyny, Advisory Group on Greenhouse Gases, založená v roce 1986 organizacemi WMO, UNEP a tehdejší Mezinárodní radou vědeckých unií (ICSU). Ta byla v politických doporučeních volnější. Administrativa amerického prezidenta Ronalda Reagana patřila k aktérům, kteří prosazovali mezivládní hodnoticí mechanismus, v němž mají vlády větší institucionální kontrolu nad procesem. Přesto už první vědecké hodnocení z roku 1990 obsahovalo závěry, které byly pro část americké administrativy příliš silné. Závěrem lze říci, že IPCC byl navržen tak, aby spojoval vědecké hodnocení s politickou legitimitou procesu, nikoli aby sám vybíral jednu povinnou politickou odpověď.

Právě víra v technologický pokrok je v Kortusově argumentaci jedna z nejvýraznějších linií. Nejde jen o přesvědčení, že technologie mohou emise snižovat, ale také o očekávání, že budou dostatečně rychle zlevňovat, škálovat a nahrazovat dnešní fosilní řešení.

„Pokud budeme dělat to, co děláme teď, tak to bude mít nějaké důsledky a bude to mít důsledky na kvalitu našeho života. Pravděpodobně se ale pořád budeme mít za 100 let odteď lépe, než se máme teď jako lidstvo, protože naše vynalézavost a rychlost, kterou teď obecně bohatneme, je prostě obrovská.“ [21, 49:38–50:14]

„ta celková zelená ekonomika ani náhodou, rozhodně nemusí být chudší než ekonomika, která obsahuje fosilní paliva, to už dneska víme.“ [43, 16:50]

„Řešení jsou. Na závěr bych chtěl říct, že jediné, co u nás aktuálně není, je politická vůle s tím něco dělat. No, ale to se doufám brzy změní.“ [49, 1:01:55–1:02:10]

Technooptimismus u něj přitom neznamená představu, že se životní styl nemusí změnit vůbec.

„Asi se budeme opravdu muset do budoucna uskromnit. Ne tedy tím způsobem, že bychom museli přestat jezdit auty, ale že nebudeme moct mít v rodině tři auta.“ [21, 4:17–4:41] [50, 25:08–25:45]

V jiném videu podobně tvrdí, že lidstvo může dál prosperovat i ve světě teplejším přibližně o 3 °C. Jde už o obecný soud o budoucí prosperitě, nikoli o čistě fyzikální tvrzení o klimatu. [51]

V jiném videu říká, že v roce 2100 při +3 °C bude kvůli bohatství umírat na klima méně lidí a lidstvo bude „o 450 % bohatší“ s tím, že podle něj se jedná o IPCC studii. [5, 20:00]

Jedná se téměř jistě o studii Bjorna Lomborg, kdežto IPCC WGII naopak říká, že u globální škody na HDP existuje tak velký metodický rozptyl, že nelze určit robustní nejlepší odhad ani rozsah. [52] [53]

„Zkrátka ocelárny a těžký průmysl se naučíme dekarbonizovat za deset nebo patnáct let.“ [7, 52:09–52:35]

Technologické cesty existují, jejich masové rozšíření během deseti až patnácti let se nepředpokládá. Plánovaná kapacita skutečně téměř bezemisní primární oceli do roku 2030 zůstává malá ve srovnání se světovou produkcí. Přímá elektrolýza železné rudy je ještě méně zralá; Mezinárodní agentura pro energii (IEA) ji stále řadí mezi technologie v ranější fázi rozvoje a typické koncepce vyžadují velmi mnoho elektřiny. U cementu navíc nelze odstranit procesní CO₂ pouhou elektrifikací, protože významná část emisí vzniká chemickým rozkladem vápence. Hluboká dekarbonizace, tedy výrazné snížení emisí, proto kombinuje nižší podíl slínku, náhrady vstupních materiálů a zachytávání a ukládání oxidu uhličitého. Pro tuto technologii se používá zkratka CCS, Carbon Capture and Storage. IEA u prvních téměř bezemisních cementáren s CCS odhaduje výrobní náklady přibližně o 75 až 150 procent vyšší než u konvenčních závodů. [54] [55] [56] [57]

Jedním z příkladů, na které Kortus odkazuje, jsou sodíkové baterie, tedy akumulátory, které místo lithia využívají jako hlavní nosič náboje sodík.

„jakmile se tohle zavede do praxe, tak si tady budeme moct postavit tolik bateriových úložišť, kolik budeme potřebovat, a vlastně z materiálů, které jsou levné, hojné a nebudou nějakým způsobem narušovat třeba určité ekosystémy […].“[58, 29:07–31:15]

Sodíkové články sice omezují závislost na lithiu, stále ale potřebují katodové materiály, elektrolyt, měď nebo hliník, separátory a zejména anody z takzvaného hard carbonu, tedy tvrdého uhlíku se strukturou vhodnou pro ukládání sodíkových iontů. Některé perspektivní chemie využívají také vysoce čistý mangan. IEA upozorňuje, že výroba článků, katod i hard carbonu je zatím silně koncentrovaná v Číně a že vysoce čistý síran manganatý může být u části sodíkových chemií úzkým místem. V roce 2026 odpovídala světová výrobní kapacita sodíkových článků jen o něco více než jednomu procentu kapacity lithium-iontových článků, tedy dnes dominantního typu dobíjecích baterií. [59] [60]

Přesnější závěr tedy není, že sodíkové baterie představují slepou uličku. Mohou snížit některá dnešní materiálová omezení a u části použití přinést levnější alternativu. Tvrzení, že díky nim půjde postavit „tolik úložišť, kolik budeme potřebovat“ z levných materiálů bez relevantního zásahu do ekosystémů, je ale technologicky a ekonomicky mimořádně optimisticky předpoklad.

Velkou pozornost Kortus věnuje také ekonomickému potenciálu obnovitelných zdrojů energie (OZE), tedy zejména větru a slunce.

„Fakta o klimatu aktuálně vytvořila 540 různých modelů, které po jednotlivých hodinách modelují, jak by mohla vypadat evropská energetika, pokud do ní začleníme obnovitelné zdroje, a za jakých podmínek bude nejlevnější. Z tohoto modelování jim vychází – a není to překvapivé –, že Česká republika by mohla mít 25 % energie ze solárních zdrojů a 25 % z větrných elektráren. […] Často se říká, že obnovitelné zdroje jsou dražší a že se nevyplatí, ale není to dáno samotnou podstatou obnovitelných zdrojů. Je pouze potřeba kolem nich vybudovat infrastrukturu a nějakým způsobem je řídit […] regulacemi na politické úrovni.“ [50, 21:21–21:53]

„Energetický mix by byl nejlepší: 25 % vítr, 25 % solár a 25 % jádro […] zbytek nějaké další zdroje – biopaliva, hydro a případně něco, co si koupíme, pokud to půjde. A tohle je, pokud si dobře pamatuji, mix optimalizovaný na cenu, ne na nějaké další parametry.“[17, 1:39:35–1:40:29]

Pravděpodobným podkladem je studie Fakta o klimatu „Cesty k čisté a levné elektřině v roce 2050“. Ta skutečně používá hodinovou optimalizaci nákladů, tedy počítač hledá nejlevnější kombinaci zdrojů a úložišť tak, aby v každé hodině pokryl spotřebu. Pojem „nejlevnější“ ale vždy znamená nejlevnější v rámci technologií, cen a omezení, které model dostal jako vstup. Výsledné scénáře se ovšem principiálně zakládali na sezonním ukládání elektřiny do vodíku. Během dvou únorových dnů by vodíkové turbíny podle studie měly vyprodukovat 36,4 procenta české spotřeby elektřiny. Model tak ukazuje možnou systémovou konfiguraci, nikoli důkaz, že je celý vodíkový řetězec už dnes komerčně připraven v potřebném měřítku. Podobně technologie zachytávání, využití a ukládání uhlíku, označovaná CCUS z anglického Carbon Capture, Utilisation and Storage, existuje ve fázi průmyslových prototypů. [61] [62] [63]

„Například ceny obnovitelných zdrojů za posledních 20 let klesly o 99 %. Když se tedy dnes mluví o tom, že se obnovitelné zdroje ekonomicky nevyplatí, není to pravda. Už se vyplatí a je potřeba je začleňovat do infrastruktury.“ [50, 19:39–20:20]

Číslo 99 procent je jako obecný pokles „cen obnovitelných zdrojů“ příliš vysoké, protože směšuje různé technologie i různé způsoby měření nákladů. Mezinárodní agentura pro obnovitelnou energii (IRENA) uvádí pro období 2010 až 2024 pokles globálně vážených nákladů na výrobu elektřiny z nových velkých fotovoltaických elektráren asi o 90 procent, z pevninského větru asi o 70 procent a z mořských větrných elektráren zhruba o 62 procent. Používá přitom ukazatel LCOE, Levelized Cost of Electricity, tedy průměrné náklady na jednu vyrobenou jednotku elektřiny po celou životnost elektrárny. Samotné ceny solárních modulů klesly přibližně o 97 procent, což je Kortusovým 99 procentům nejbližší údaj. Náklady velkých bateriových úložišť podle IRENA klesly od roku 2010 přibližně o 93 procent, jde však o samostatnou technologii.

U bioenergetiky IRENA uvádí, že globálně vážené LCOE nové výroby v roce 2024 činilo 0,087 dolaru za kilowatthodinu (kWh) a bylo asi o jedno procento vyšší než v roce 2010. U vodní energie bylo LCOE projektů spuštěných v roce 2024 dokonce zhruba o 30 procent vyšší než u projektů z roku 2010. Výrok o zlevnění obnovitelných zdrojů jako celku o 99 procent je proto neudržitelný, i když prudké zlevnění fotovoltaiky a větru je reálné. IRENA současně uvádí, že 91 procent nové velké obnovitelné kapacity uvedené do provozu v roce 2024 mělo nižší LCOE než nejlevnější nová fosilní alternativa. Ani to ale samo o sobě nezahrnuje všechny náklady na sítě, akumulaci nebo umístění zdrojů. [64]

Zvláštní místo v Kortusově argumentaci má Čína. Opakovaně ji používá jako příklad země, kterou k elektrifikaci a rozvoji obnovitelných zdrojů netlačí jen klima, ale také energetická bezpečnost. V několika vystoupeních v zásadě říká, že Čína „pořádně nemá vlastní plyn“ ani ropu a právě závislost na dovozu ji motivuje k elektrifikaci. [37, 17:20] [65, 22:10]

Doslovně to správně není. Čína má významnou domácí těžbu obou surovin. V roce 2024 produkovala zhruba 4,3 milionu barelů ropy denně a současně dovezla asi 11,1 milionu barelů denně. U zemního plynu patří mezi největší producenty světa a domácí těžba pokrývá podstatnou část spotřeby. Přesnější je tedy říci, že Čína má velké domácí zdroje, ale ještě větší spotřebu a silnou dovozní závislost, vysokou u ropy a významnou u plynu. [66] [67]

„Nové čínské uhelné elektrárny jsou v podstatě pouze „pojistka“, když nefouká a nesvítí.“ [68, 46:13–46:37]

Čínská uhelná flotila se skutečně stále více používá také pro flexibilní provoz, špičkování a zálohu, tedy jako zdroj, který vyrovnává kolísání spotřeby a výroby. Tvrzení, že nové bloky slouží „pouze jako pojistka“, ale neodpovídá realitě. Analýzy Global Energy Monitor a Centre for Research on Energy and Clean Air (CREA) uvádějí za poslední dekádu průměrné využití čínských uhelných elektráren kolem poloviny času. V roce 2024 činilo podle čínského energetického regulátora průměrné využití uhelných bloků přibližně 4628 hodin, tedy více než polovinu roku v přepočtu na provoz při plném výkonu. [69] [70]

Kortus dále říká, že Čína „přestala odebírat plyn z Ruska, protože lokální výroba z OZE je levnější“. [43, 10:49]

Dodávky ruského plynu do Číny přes plynovod Síla Sibiře rostou; Gazprom dosáhl plné smluvní denní kapacity na konci roku 2024 a v roce 2025 dodávky dále zvyšoval. [71]

V krátkém videu reagujícím na Filipa Turka Kortus staví proti údaji o 94 gigawattech (GW) nového uhlí údaj o 356 GW nového soláru a větru v Číně. Gigawatt je jednotka výkonu a říká, jak velkou okamžitou kapacitu může zdroj dodat, nikoli kolik elektřiny skutečně za rok vyrobí. [72]

Přímé srovnání těchto čísel je metodicky zavádějící ještě z jiného důvodu. Přibližně 94,5 GW u uhlí označovalo v roce 2024 nově zahájenou výstavbu, zatímco zhruba 356 až 358 GW u větru a soláru nově připojenou kapacitu. Ve stejném roce Čína skutečně uvedla do provozu asi 30,5 GW nových uhelných bloků. Srovnávat je proto možné až po sjednocení stejné fáze projektu. [73] [74]

Ani stejné gigawatty ale neznamenají stejnou výrobu. Tu lze vyjádřit například v terawatthodinách (TWh), tedy v jednotkách skutečně vyrobené energie. Pro orientační přepočet lze vzít čínskou výrobu větru a soláru v roce 2024, odhadnout průměrné využití celé flotily a stejné využití aplikovat na nové zdroje. Nově připojených 79,8 GW větru a 278 GW soláru by tak odpovídalo přibližně 475 TWh roční výroby. Nově zprovozněných 30,5 GW uhlí by při celostátním průměru 4628 hodin odpovídalo asi 141 TWh. Ilustrativní poměr je tedy přibližně 3,4 ku jedné ve prospěch nového větru a soláru, nikoli téměř dvanáct ku jedné, jak by naznačovalo prosté dělení kapacit. Pokud bychom stejným způsobem přepočítali všech 94,5 GW zahájených uhelných staveb, vyšlo by zhruba 437 TWh roční výroby po jejich případném dokončení a při stejném využití. Ani tento výpočet není předpovědí budoucí výroby, pouze převádí nesouměřitelné údaje na stejnou jednotku.

Výpočet z údajů NEA a GEM: vítr 991,6 TWh a 521 GW na konci 2024; solár 834,1 TWh a přibližně 886 GW; nové kapacity 79,82 a 278 GW; uhlí 30,5 GW zprovozněno, průměrné využití 4628 hodin. [70] [73] [74]

Kortus také odkazuje na analýzu serveru Carbon Brief, podle níž byly čínské emise CO₂ po 21 měsíců „flat or falling“, tedy stabilní nebo klesající. [37, 16:28]

Odkaz byl v době zveřejnění přesný. Carbon Brief 12. února 2026 skutečně vyhodnotil čínské emise jako stabilní nebo klesající po 21 měsíců a za celý rok 2025 odhadoval pokles asi o 0,3 procenta. Není ale správné z toho dělat definitivní trend. V prvním čtvrtletí 2026 čínské emise meziročně znovu vzrostly přibližně o dvě procenta, i když klouzavý roční součet, tedy součet posledních dvanácti měsíců, zůstával pod maximem z počátku roku 2024. [75] [76]

Důležitý je také význam slova „emise“. Stabilní emise v Číně totiž stejně znamenají, že kumulativní emise rok co rok rostou. Stabilní emise tedy nejsou totéž co nulové emise. Tvrzení, které Kortus vyvracel, je vcelku správné, Čína aktivně karbonizuje.

V Kortusově technologické představě budoucnosti tak vedle rychle levnějších obnovitelných zdrojů stojí téměř bezemisní ocel a cement během jedné až dvou dekád i velké sezonní ukládání energie do vodíku. U jaderné energetiky je jeho technooptimismus naopak výrazně opatrnější.

„V České republice budeme mít problém, který přijde dříve než později: budeme tady mít málo vody a jaderná energie vyžaduje obrovské množství vody na chlazení. Představa, že bychom tady měli šest jaderných elektráren, každou se čtyřmi bloky, a vyráběli z nich veškerou naši elektřinu, nedává smysl, protože tady zkrátka nebudeme mít tolik vody. […] Existují způsoby chlazení založené na vzduchu, ale ty jsou technologicky hůře proveditelné a elektrárny pak mají také nižší účinnost a efektivitu. […] Ve velkém využívání jádra nám tedy bude v budoucnu bránit samotná klimatická změna. Myslím, že Francie, která má opravdu hodně jaderných elektráren, už se s tím během léta potýká. Některé z nich musejí přecházet do sporadického režimu, protože v řekách, ze kterých odebírají vodu, jí v tu dobu není dost.“ [58, 1:17:31]

„Jaderné elektrárny u nás tedy nebudou řešením, protože bychom je neměli čím chladit. Museli bychom je chladit vzduchem, což je potom mnohem méně efektivní. Nemůžeme si tedy postavit deset jaderných elektráren, protože kvůli klimatické změně tady nebudeme mít dost vody na jejich chlazení.“ [17]

Jaderná energetika je na dostupnosti chlazení citlivá, formulace „nebudeme mít čím chladit“ je ale příliš absolutní. Průtočné systémy odebírají velmi mnoho vody. Uzavřené mokré okruhy odběr výrazně snižují, kdežto suché či hybridní chlazení může odběr omezit téměř na minimum. Cenou je vyšší investice a ztráta části výkonu, zejména za horka. Americké ministerstvo energetiky (DOE) uvádí u přestaveb na uzavřené chlazení typickou výkonovou ztrátu v řádu několika procent. Mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA) popisuje suché a hybridní systémy jako technicky proveditelné, byť dražší a méně účinné při vysokých teplotách. Technická literatura amerického ministerstva energetiky a výzkumného institutu Electric Power Research Institute (EPRI) uvádí u optimalizovaného suchého chlazení orientační průměrnou roční ztrátu výkonu kolem dvou procent. V nejteplejších hodinách ale může být podstatně vyšší a přesáhnout 20 procent. Údaj je obecný pro tepelné elektrárny, nikoli univerzální norma pro každý jaderný blok. Smysluplnější je proto mluvit o řádu a silné závislosti na počasí než o jednom pevném čísle. [77] [78] [80]

Nakonec odstavení fosilních elektráren, může uvolnit enviromentální kapacity pro chlazení jaderných elektráren. Extrémním příkladem jiné vodní strategie je arizonská elektrárna Palo Verde, která místo řeky používá vyčištěnou komunální odpadní vodu, nové a stavající jaderné zdroje v ČR tak nakonec mohou používat nějakou kombinaci těchnto přístupů. [79]

Francouzský příklad je reálný, Kortus ale slučuje dva odlišné problémy: nedostatek vody a limity pro teplotu vody vypouštěné zpět do řek. Společnost EDF při horku nebo nízkém průtoku výkon některých bloků plánovaně omezuje, aby dodržela pravidla a chránila říční ekosystémy. Nejde tedy o náhodný „sporadický režim“ jak o něm mluví Kortus. EDF v červenci 2026 uvedla, že od roku 2000 představovaly ztráty výroby způsobené vysokou teplotou a nízkým průtokem v průměru asi 0,3 procenta roční výroby francouzské jaderné flotily. [81]

„Spalovací motor využije jenom 25 až 32 % energie v palivu na pohyb, zatímco u elektromotoru se 90 % energie využije na pohyb dopředu.“ [82, 5:33–6:06]

Jako srovnání celých pohonů je údaj řádově správný, je ale nutné držet stejnou systémovou hranici, tedy porovnávat energii od stejného bodu vstupu až ke kolům. Americké ministerstvo energetiky uvádí pro typický elektromobil přibližně 87 až 91 procent účinnosti energie uložené ve vozidle při započtení rekuperace, tedy získávání části energie zpět při brzdění, a pro běžný benzinový vůz kolem 30 procent. Kortusovo rozpětí 25 až 32 procent je proto rozumný zjednodušený údaj pro běžné vozidlo, nikoli univerzální fyzikální limit spalovacího motoru. Výrobce Chery v roce 2025 uváděl laboratorní špičkovou tepelnou účinnost 48,57 procenta u hybridního benzinového motoru, Geely představila motor s teplotní účinnosti 48.41% a Weichai zveřejnil certifikovanou špičkovou tepelnou účinnost 53,09 procenta u velkého komerčního dieselového motoru. Jde ale o maximální účinnost samotného motoru v optimálním pracovním bodě, nikoli o běžnou účinnost celého auta v provozu. [83] [84] [85]

„elektroauto poháněné obnovitelnými zdroji je v podstatě bezemisní“ [18, 31:08–31:25]

Slovo „bezemisní“ je u elektromobilu přijatelné jen ve smyslu nulových výfukových emisí a velmi nízkých provozních emisí při nabíjení z obnovitelných zdrojů. Celý životní cyklus, tedy výroba auta a baterie, provoz i konec životnosti, nulové emise nemá. Mezinárodní rada pro čistou dopravu (ICCT) pro vůz prodaný v Evropské unii v roce 2025 odhaduje u bateriového elektromobilu na průměrném evropském elektrickém mixu 63 gramů CO₂e na kilometr proti 235 gramům u benzinového auta, tedy asi o 73 procent méně. Při obnovitelné elektřině vychází přibližně 52 gramů CO₂e na kilometr. Vyšší výrobní emise elektromobilu se v tomto modelu vyrovnají po asi 17 tisících kilometrech. [86]

Současně Kortus v jiném rozhovoru říká, že přechod na elektroauta emise „trošku“ sníží, ale nebude nejvýznamnějším nástrojem klimatické politiky. Vedle sebe tak stojí dvě různé roviny: vysoká energetická účinnost elektromotoru a menší význam osobní dopravy ve srovnání s celou emisní bilancí. [45, 29:27–30:09]

„Jestli jíte maso, nebo nejíte maso, je skoro jedno, protože v Česku, kdyby všichni přestali jíst maso, tak by se emise oxidu uhličitého zmenšily asi o 3 %. To jako fakt není hodně.“ [58, 40:18–40:31]

Číslo tři procenta nelze bez přesné metodiky chápat jako obecný efekt „nejedení masa“. Výsledek závisí na tom, zda se počítá pouze maso, nebo i mléčné výrobky, zda se sledují jen emise na území Česka, nebo celý životní cyklus potravin, a co se stane s půdou uvolněnou po omezení živočišné výroby. Takzvaná uhlíková příležitost půdy označuje množství uhlíku, které by se na uvolněném území mohlo dlouhodobě uložit například při obnově lesa či jiné vegetace. Jiný výsledek proto vznikne při prostém odečtení části emisí zemědělství, jiný při životním cyklu potravin a další ve scénáři, kde se uvolněná půda znovu zalesňuje. [87] [88]

Řádově lze ale efekt odhadnout. Fakta o klimatu vyčíslují celou životní stopu masa spotřebovaného v Česku na přibližně 6,8 milionu tun CO₂e ročně. Jejich často citovaný údaj 3,4 milionu tun, tedy přibližně 2,5 až 3 procenta tehdejších českých emisí, se vztahuje pouze ke snížení spotřeby masa na polovinu. Úplné odstranění masa by při stejném zjednodušeném výpočtu odpovídalo asi pěti procentům celkových emisí roku 2018; po započtení emisí rostlinných potravin, které by maso nahradily, by byla čistá úspora o něco menší. Novější evropská studie LCA, tedy analýza životního cyklu, odhaduje pro český jídelníček při úplném nahrazení masa podle typu náhrady snížení emisní stopy samotné stravy přibližně o 30 až 40 procent. Po hrubém přepočtu jde řádově o několik procent celkové české emisní stopy, zhruba 4 až 6 procent. Pokud by se započítala i uhlíková příležitost uvolněné půdy a její obnova, mohl by být dlouhodobý klimatický efekt vyšší. Ten ale nelze přímo zaměňovat za okamžitý pokles českých územních emisí. [87] [89] [90]

V jednom z výše uvedených videí Kortus označuje záměnu terawattů za gigawatty u Filipa Turka za „hloupou chybu“. Jak už ale ukázalo srovnání čínských kapacit, samotná oprava jednotky nevyvrací celé Turkovo tvrzení o pokračující výstavbě uhlí. A podobné přeřeky se nevyhýbají ani Kortusovi. Což není divů, že aktivista pracující v desítkách rozhovorů a videí je ze stejného masa a kostí jako jeho oponenti a jednotlivé přeřeky je fér posuzovat podle jejich závažnosti, ne podle toho, kdo je udělal.

V pořadu Prostor X se objevuje číselný přeřek s koncentrací CO₂. Hodnota 0,004 procenta odpovídá 40 ppm, tedy čtyřiceti částicím CO₂ na milion částic vzduchu, nikoli dnešní koncentraci. Ta přesahuje 420 ppm, tedy přibližně 0,042 procenta. [68, 15:27–16:45]

Podobně je potřeba opravit formulaci, že koncentrace atmosférického metanu se lidskou činností zvýšila „o více než 200 procent“. IPCC uvádí růst globálního průměru od roku 1750 do roku 2019 o zhruba 156 procent, tedy na přibližně 256 procent předindustriální hodnoty. Správně je proto buď „zvýšila se o zhruba 156 procent“, nebo „vzrostla na více než 250 procent původní koncentrace“. [17, 58:31–58:48]

IPCC AR6, pracovní skupina I, kap. 6. Koncentrace metanu vzrostla přibližně ze 729 ppb v roce 1750 na 1866 ppb v roce 2019; ppb znamená počet částic na miliardu. [91]

Fotosyntéza a koncentrace CO2

V jednom z vystoupení tvrdí, pro pro fotosyntézu rostliny potřebují 200 ppm CO2 [5, 34:10]

U typických C3 rostlin dostačující hranice potřebnou pro fotosyntézu (tzv. kompenzační bod) je kolem 40–70 ppm, u C4 ještě níže. Při 200 ppm už je růst mnoha C3 rostlin silně omezený, ale není to hranice, pod níž fotosyntéza obecně „nejde“ [92]

Ve stejném pořadu dále tvrdí, že za tuhých zim viry a bakterie „vymrzly“, proto jsou při mírných zimách lidé více nachlazení [5, 1:09:06]

Je spíše obráceně. Influenza a řada dalších respiračních virů má výraznou zimní sezónnost; chladné a suché podmínky mohou jejich přenos podporovat a lidé jsou navíc více uvnitř. Zima populaci respiračních virů „nevymrazí“

Ve pořád stejném pořadu dále tvrdí, tuberkulóza je nemoc, která „se v Evropě dávno vyléčila a už tady vůbec s náma není [5, 1:22:28]

Je přesně obráceně. Influenza a řada dalších respiračních virů má výraznou zimní sezónnost; chladné a suché podmínky mohou jejich přenos podporovat a lidé jsou navíc více uvnitř. Zima populaci respiračních virů „nevymrazí“

V EU/EEA bylo v roce 2024 hlášeno 38 249 případů TB. V celém evropském regionu WHO přes 160 tisíc hlášených případů a odhadovaných 204 tisíc onemocnění. Navíc je zde významný problém multirezistentní TB.

Ve pořád stejném pořadu dále tvrdí, že za každý odžitý přibývají statisticky tři měsíce života [5, 1:12:40]

Tři měsíce za rok je starší pozorování o růstu rekordní populační střední délky života při narození v nejúspěšnějších zemích: zhruba 2,5 roku za desetiletí. Neznamená to, že konkrétnímu člověku každý rok života automaticky přibydou tři měsíce jeho zbývající délky života. Ačkoli jeho pozorování o stárnutí populace obecně toto upřesnění nijak nevyvrácí. [93]

Climate Clock není „čas do konce světa“

Při kritice klimatického alarmismu Kortus v jednom vystoupení mluví o newyorských „Doomsday Clock“, tedy „hodinách soudného dne“, které mají podle jeho popisu odpočítávat čas do konce světa. [49, 1:05:39–1:05:59]

V New Yorku se ale nachází Climate Clock, tedy Klimatické hodiny, nikoli Doomsday Clock. Neodpočítávají „konec světa“, ale odhadovaný čas do vyčerpání zbývajícího uhlíkového rozpočtu pro cíl oteplení o 1,5 °C. Uhlíkový rozpočet je odhad množství CO₂, které lze ještě vypustit při dané pravděpodobnosti udržení oteplení pod určitou hranicí. Projekt sám vysvětluje, že jde o komunikační převod tohoto rozpočtu na časový údaj a že tempo odpočtu se mění s emisemi. Zaměnit tuto metriku za předpověď konce světa je právě typ mediální zkratky, kterou Kortus jinde kritizuje. [94]

Citace z ústního projevu je uvedena s drobnými stylistickými úpravami při snaze o maximální zachování původního smyslu.

[1] Novinky / PoliTalk, „Macinka rád cituje kvantového fyzika. Rozumí klimatické změně asi jako zubař slepáku, oponuje vědec Kortus“. https://www.novinky.cz/clanek/podcasty-politalk-macinka-rad-cituje-kvantoveho-fyzika-rozumi-klimaticke-zmene-asi-jako-zubar-slepaku-oponuje-vedec-kortus-40563714

[2] IPCC, Čtvrtá hodnoticí zpráva (AR4), pracovní skupina I, kap. 6. https://www.ipcc.ch/site/assets/uploads/2018/02/ar4-wg1-chapter6-1.pdf

[3] NASA – Milankovitch (Orbital) Cycles and Their Role in Earth’s Climate. https://science.nasa.gov/science-research/earth-science/milankovitch-orbital-cycles-and-their-role-in-earths-climate/

[4] Daniel Kortus / Instagram Reel. https://www.instagram.com/reel/DZSkUm1t1Om/

[5] Mýty vs. realita klimatu | Rozhovor s odborníkem + reakce na výroky CZ politiků. https://www.youtube.com/watch?v=UnZJs5mTi40&t=2860s

[6] NASA GISS – příspěvek vodní páry a CO₂ ke skleníkovému efektu. https://www.giss.nasa.gov/research/briefs/2010_schmidt_05/

[7] DEEP TALKS #221, „Daniel Kortus, PhD. – Hlavní mýty o klimatu…“. https://podcasts.apple.com/cz/podcast/221-daniel-kortus-phd-hlavn%C3%AD-m%C3%BDty-o-klimatu-aneb-pro%C4%8D/id1303605835?i=1000769519218

[8] Risser & Wehner. https://doi.org/10.1002/2017GL075888

[9] Australia 2019/20. https://nhess.copernicus.org/articles/21/941/2021/

[10] Pacific Northwest 2021. https://esd.copernicus.org/articles/13/1689/2022/

[11] iDNES / Rozstřel, „Snad už Češi uvěřili, že se mění klima, říká vědec Kortus…“. https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/rozstrel-klimaticka-zmena-daniel-kortus-klimatomluva-motoristi.A260825_194224_domaci_vov

[12] IPCC AR6 WGII, Europe. https://www.ipcc.ch/report/ar6/wg2/chapter/chapter-13/

[13] IPCC AR6 WGII, Health. https://www.ipcc.ch/report/ar6/wg2/chapter/chapter-7/

[14] U Kulatého stolu, „Vědec Kortus: Macinka chce naštvat všechny…“. https://podcasts.apple.com/cl/podcast/v%C4%9Bdec-kortus-macinka-chce-na%C5%A1tvat-v%C5%A1echny-kter%C3%BDm-z%C3%A1le%C5%BE%C3%AD/id1461753576?i=1000760480211

[15] IPCC AR6 WGI, kap. 2. https://www.ipcc.ch/report/ar6/wg1/chapter/chapter-2/

[16] Deník Alarm / Studio Alarm+, „Nedokážu pochopit, jak jsou někteří politici amorální. Klima se mění rapidně…“. https://denikalarm.cz/2026/08/nedokazu-pochopit-jak-jsou-nekteri-politici-amoralni-klima-se-meni-rapidne-rika-kortus-z-klimatomluvy/

[17] Debatní deník, „Debata o klimatu mezi VĚDCEM a SKEPTIKEM…“. https://www.youtube.com/watch?v=ezwfroQndbU

[18] Headpital Talks, rozhovor s Danielem Kortusem o klimatu a duševním zdraví. https://www.youtube.com/watch?v=AUk05QKGWs8

[19] IPCC AR6 WGI, kap. 3. https://www.ipcc.ch/report/ar6/wg1/chapter/chapter-3/

[20] IPCC AR6 WGI Figure 1.10. https://www.ipcc.ch/report/ar6/wg1/figures/chapter-1/figure-1-10/

[21] Pavel Mirovský Podcast #98, „Daniel Kortus: Green Deal, 2035, Klima, Věda“. https://podcasts.apple.com/gb/podcast/daniel-kortus-green-deal-2035-klima-v%C4%9Bda-98/id1728294107?i=1000748002227

[22] ČHMÚ, National Inventory Document 2026 za rok 2024. https://www.chmi.cz/documents/d/chmi.cz/cze_nid_2024_2026_april_isbn

[23] výsledky inventur. https://www.chmi.cz/kvalita-ovzdusi/emise-sklenikovych-plynu/inventarizace-emisi-sklenikovych-plynu/vysledky-inventarizaci-emisi-sklenikovych-plynu

[24] Barnosky et al., Nature 2011. https://www.nature.com/articles/nature09678

[25] IUCN. https://portals.iucn.org/library/efiles/documents/2022-052-En.pdf

[26] Schulte et al. 2010. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/20203042/

[27] Condamine et al. 2021. https://doi.org/10.1038/s41467-021-23754-0

[28] reanalýza vlivu neúplného fosilního záznamu. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC11895757/

[29] ceratopsidní roh pod hranicí K–Pg. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC3210679/

[30] Keller et al. 2004. https://doi.org/10.1073/pnas.0400396101

[31] Renne et al. 2013. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/23393261/

[32] PubMed Central PMC9728968. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC9728968/

[33] Nature Reviews Earth & Environment 2022. https://www.nature.com/articles/s43017-022-00283-y

[34] Nature 2026. https://www.nature.com/articles/s41586-026-10541-4

[35] PubMed 30523082 – odborný článek. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/30523082/

[36] Nature Communications – odborný článek. https://www.nature.com/articles/ncomms15596

[37] Daniel Kortus / Klimatomluva, „Filip Turek ukazuje cinklé grafy“. https://www.youtube.com/watch?v=SXNJCZqA8iA

[38] Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC), Šestá hodnoticí zpráva (AR6), pracovní skupina I pro fyzikální základy klimatu (WGI), kap. 4. https://www.ipcc.ch/report/ar6/wg1/chapter/chapter-4/

[39] IPCC AR6, Souhrn pro tvůrce politik (SPM). https://www.ipcc.ch/report/ar6/wg1/chapter/summary-for-policymakers/

[40] Nature – odborný článek o načasování příští glaciace. https://www.nature.com/articles/nature16494

[41] Český rozhlas / Podhoubí, „Abel, Kortus: Vrátili jsme se o dvacet let zpátky. Proč v Česku skoro nestavíme větrné…“. https://www.mujrozhlas.cz/podhoubi/abel-kortus-vratili-jsme-se-o-dvacet-let-zpatky-proc-v-cesku-skoro-nestavime-vetrne

[42] Čestmír Strakatý, „Daniel Kortus: Selhání klimatického alarmismu, lži politiků a fosilních firem…“. https://podcasts.apple.com/cz/podcast/daniel-kortus-selh%C3%A1n%C3%AD-klimatick%C3%A9ho-alarmismu-l%C5%BEi-politik%C5%AF/id1649930600?i=1000777976765&l=cs

[43] TV Nova / Naše Česko, „Klimatickou krizi mohou vyřešit technologie. Pomohly už s řadou problémů, říká vědec“. https://tn.nova.cz/video/4957-nase-cesko/529371-klimatickou-krizi-mohou-vyresit-technologie-pomohly-uz-s-radou-problemu-rika-vedec

[44] Český rozhlas Plus / Interview Plus, „Zakázat kouření trvalo 60 let. Takže s klimatem začneme něco dělat kolem roku 2040…“. https://www.mujrozhlas.cz/interview-plus/zakazat-koureni-trvalo-60-let-takze-s-klimatem-zacneme-neco-delat-kolem-roku-2040

[45] Ekonews / Ve varu, „Dezinformace o klimatu se opakují dokola už desítky let…“. https://www.ekonews.cz/dezinformace-o-klimatu-se-opakuji-dokola-uz-desitky-let-meni-se-jen-ti-co-je-siri-rika-zakladatel-klimatomluvy/

[46] Daniel Kortus / krátké video. https://www.youtube.com/shorts/ihIzo64WN3s

[47] IPCC, Preparing Reports. https://www.ipcc.ch/about/preparingreports/

[48] IPCC, AR6 WGIII. https://www.ipcc.ch/report/ar6/wg3/

[49] Studium VŠEM / Daniel Kortus, „Klimatická změna: Proč exaktní věda prohrává s dezinformacemi?“. https://podcasts.apple.com/cz/podcast/daniel-kortus/id1515021026?i=1000769452968&l=cs

[50] Český rozhlas Plus / Osobnost Plus, „Změna klimatu je jako šatník – buďme připraveni na jakékoliv počasí…“. https://www.mujrozhlas.cz/osobnost-plus/zmena-klimatu-je-jako-satnik-budme-pripraveni-na-jakekoliv-pocasi-glosuje-vedec-z

[51] Daniel Kortus / krátké video. https://www.youtube.com/shorts/GgnVS60gJhA

[52] ScienceDirect – odborný článek uváděný v textu jako studie Bjorna Lomborga. https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0040162520304157

[53] IPCC AR6 WGII, Technical Summary. https://www.ipcc.ch/report/ar6/wg2/chapter/technical-summary/?lang=en

[54] IEA, Steel 2025. https://www.iea.org/reports/breakthrough-agenda-report-2025/steel

[55] IEA, Cement and Concrete 2025. https://www.iea.org/reports/breakthrough-agenda-report-2025/cement-and-concrete

[56] IEA, Energy Technology Perspectives 2026. https://www.iea.org/reports/energy-technology-perspectives-2026/executive-summary

[57] EU INCITE, iron electrolysis. https://innovation-centre-for-industrial-transformation.ec.europa.eu/innovative-techniques/low-temperature-electrolysis-iron-ore-aqueous-alkaline-solution-volterontm

[58] UPCE On Air / Čaj o páté, „S Danielem Kortusem o klimatu“. https://fcht.upce.cz/caj-o-pate-danielem-kortusem-o-klimatu

[59] IEA, Global Critical Minerals Outlook 2025. https://www.iea.org/reports/global-critical-minerals-outlook-2025/beyond-nmc-batteries-supply-chain-issues-for-emerging-battery-technologies

[60] IEA, Global EV Outlook 2026. https://www.iea.org/reports/global-ev-outlook-2026/electric-vehicle-batteries

[61] Fakta o klimatu. https://faktaoklimatu.cz/studie/2024-cesty-k-ciste-a-levne-elektrine-2050

[62] TZB-info. https://energetika.tzb-info.cz/energeticka-politika/28437-fakta-o-klimatu-ale-myty-o-energetice-cast-i-realisticnost-energetiky-zalozene-na-vodiku

[63] Mezinárodní agentura pro energii (IEA), CCUS in Clean Energy Transitions. https://www.iea.org/reports/ccus-in-clean-energy-transitions/ccus-in-the-transition-to-net-zero-emissions

[64] IRENA, Renewable Power Generation Costs in 2024. https://www.irena.org/Digital-Report/Renewable-Power-Generation-Costs-in-2024

[65] Daniel Kortus / komentář k Číně. https://www.youtube.com/watch?v=NvIQf1Agkgc

[66] U.S. EIA, China 2025. https://www.eia.gov/international/content/analysis/countries_long/China/pdf/China-2025.pdf

[67] Energy Institute, Statistical Review. https://www.energyinst.org/statistical-review/insights-by-source

[68] Reflex / Prostor X, „Vědec Daniel Kortus: Turek naplácal o klimatu tolik hovadin, že z toho mám husí kůži“. https://www.youtube.com/watch?v=EeyHoezlDq0

[69] GEM/CREA. https://globalenergymonitor.org/research/when-coal-wont-step-aside-challenge-scaling-clean-energy-china

[70] National Energy Administration. https://www.nea.gov.cn/20250228/6f0b6841dbfe48088dd8e5d634fe9f7f/c.html

[71] Gazprom, Power of Siberia. https://www.gazprom.com/press/news/2025/may/article581634/

[72] Daniel Kortus / krátké video. https://www.youtube.com/shorts/Tjn-v8vZ9sg

[73] Global Energy Monitor, Boom and Bust Coal 2025. https://globalenergymonitor.org/research/boom-and-bust-coal-2025

[74] National Energy Administration, 2024 renewable operation. https://www.nea.gov.cn/20250221/e10f363cabe3458aaf78ba4558970054/c.html

[75] Carbon Brief, 12. 2. 2026. https://www.carbonbrief.org/analysis-chinas-co2-emissions-have-now-been-flat-or-falling-for-21-months

[76] Carbon Brief, 4. 6. 2026. https://www.carbonbrief.org/analysis-chinas-co2-climbs-2-in-early-2026-due-to-wasted-wind-and-solar

[77] U.S. DOE, Cooling Water Issues. https://www.energy.gov/ne/downloads/cooling-water-issues-and-opportunities-us-nuclear-power-plants

[78] IAEA, Use of Non-Water Based Cooling Technologies in Power Plants. https://www.iaea.org/publications/14760/use-of-non-water-based-cooling-technologies-in-power-plants

[79] APS, Palo Verde. https://www.aps.com/en/About/Our-Company/Clean-Energy/Nuclear-generation

[80] U.S. DOE / EPRI, Running Dry at the Power Plant. https://www.energy.gov/sites/prod/files/Attachment-3-Running_Dry_at_the_Power_Plant%20-%20EPRI_Journal-Summer-2007.pdf

[81] EDF, Saint-Alban, 2026. https://www.edf.fr/la-centrale-nucleaire-de-saint-alban-saint-maurice/les-actualites-de-la-centrale-nucleaire-de-saint-alban/adaptation-de-la-production-de-la-centrale-de-saint-alban-saint-maurice-en-raison-des-conditions-climatiques

[82] Lipka, „Fakta a mýty o změně klimatu – Daniel Kortus a Rozárie Haškovcová“. https://www.youtube.com/watch?v=evTjQ6YkTF4

[83] U.S. DOE, 2024. https://www.energy.gov/cmei/vehicles/articles/fotw-1360-sept-16-2024-typical-ev-87-91-efficient-compared-30-conventional

[84] Chery. https://cherymotor.com.au/news/chery-accelerates-rd-investment-over-25-yoy-support-next-stage-tech-driven-growth

[85] Weichai. https://en.weichai.com/group/weichai/en/about-us/innovation/index.html

[86] ICCT 2025. https://theicct.org/wp-content/uploads/2025/07/ID-392-%E2%80%93-Life-cycle-GHG_report_final.pdf

[87] Our World in Data, Carbon opportunity costs of food. https://ourworldindata.org/carbon-opportunity-costs-food

[88] Poore & Nemecek 2018. https://www.science.org/doi/10.1126/science.aaq0216

[89] Fakta o klimatu. https://faktaoklimatu.cz/infografiky/potencial-zpusobu-snizeni-emisi

[90] European Journal of Nutrition, studie životního cyklu českého jídelníčku. https://link.springer.com/article/10.1007/s00394-025-03821-8

[91] IPCC AR6 WGI, kap. 6. https://www.ipcc.ch/report/ar6/wg1/chapter/chapter-6/

[92] ScienceDirect – odborný článek o fotosyntéze při nízkém CO₂. https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S2405805X26001286?via%3Dihub

[93] PubMed Central PMC8754529 – odborný článek o délce života. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC8754529/

[94] Climate Clock, metodika. https://climateclock.world/faqs