Článek
Vlastně se nejedná o první podobné zjištění, protože například tyranosauří koprolit (fosilizovaný trus) z kanadského Saskatchewanu[1] nebo rozbor palynomorfů (fosilních pylových zrn) v trávicím traktu kachnozobého brachylofosaura „Leonarda“[2] již odhalil v podobném detailu preferovanou stravu těchto dinosaurů. Přesto je zmíněný výzkum jedinečný v tom, jak precizně a podrobně popisuje druhy rostlin, kterými se jeden z nejlépe dochovaných tyreoforů („obrněných dinosaurů“) živil. Oním skvěle dochovaným druhem je nodosaurid Borealopelta markmitchelli, formálně popsaný roku 2017 ze souvrství Clearwater v kanadské Albertě.[3] Fosilie tohoto obrněného ptakopánvého dinosaura, žijícího v době před zhruba 112 miliony let (raný věk alb, pozdní spodní křída), byla objevena náhodně roku 2011 v lomu společnosti Suncor Energy zvaném Millennium Mine nedaleko Fort McMurray. Fosilie představuje dinosaura uloženého v mořských jemnozrnných sedimentech nedaleko někdejšího pobřeží, odkud byla jeho mrtvola pravděpodobně splavena. Dlouho pak byla známá jako „Suncor nodosaur“, než byla popsána vědci z Královského Tyrrellova muzea paleontologie u města Drumheller.
Fosilie vykazuje skvěle dochované obrysy a texturu tělesného pancíře, obrysů měkkých tkání v jeho okolí[4] a dokonce i stopy po původních melanozomech, díky kterým víme, že měl pravděpodobně rudo-hnědé zbarvení kůže.[5] Nový výzkum se zaměřil na jeho fosilizovaný žaludek. Vědci ze zmíněného muzea a dvou univerzit společně analyzovali fosilní hmotu o velikosti fotbalového míče, která se ukázala být skutečným zkamenělým obsahem žaludku dinosaura. Jedná se přitom o zdaleka nejlépe dochovaný obsah žaludku u všech dosud zkoumaných dinosauřích fosilií. Tento objev pomáhá jednou provždy vyřešit otázku, co „obrnění“ dinosauři nejčastěji pojídali a jaký život pravděpodobně ve svých ekosystémech vedli. Dosud bylo známo jen tolik, že pojídali semena a části různých rostlin, jejich přesnější křídový jídelníček jsme ale sestavit nemohli. Zaměstnanci fiktivního Jurského parku by to až dosud s jejich krmením měli těžší. To se ale nyní zcela změnilo. Čím se tedy tento asi 6 metrů dlouhý a kolem 1300 kilogramů vážící býložravec přesně živil?
Kostry ankylosaurních dinosaurů působí často bizarně. Snímek autora, Garfield County Museum v Jordanu, Montana (2009).
Podle kompletního přehledu, publikovaného v roce 2020 v periodiku Royal Society Open Science, to byly v 88 % rozžvýkané listy a v 7 % větvičky a šištice.[6] Stupeň zachování mikroskopických částí rostlin byl tak vysoký, že se jedná o jednu z nejkvalitnějších dochování sporangií, listů a pylových zrn v sedimentech mořského původu vůbec. Podle dalších zjištění borealopelta vyhledávala zejména kapradiny ze skupiny Polypodiidae a v její době hojné cykasy a jehličiny pojídala jen vzácně. Celkově bylo identifikováno 48 palynomorfů (mikrofosilií typu pylových zrn a spor), včetně játrovek a mechů, plavuní a kapradin, 13 nahosemenných druhů (většinou jehličin) a pouhé dva zástupce krytosemenných (kvetoucích) rostlin. Krytosemenné rostliny nicméně v období spodní křídy ještě nebyly tak dominantní jako v dnešní přírodě. Ve fosilním žaludku byly objeveny také stopy uhlíkových spalin, což napovídá, že tito dinosauři využívali přírodní požáry, aby se následně mohli popásat na pyrofytních kapraďorostech, porůstajících jako první rostliny ohněm zničenou zemi.[7] Je možné, že borealopelty podobně jako dnešní kopytníci a sloni do značné míry tvarovaly vegetační pokryv na velké rozloze svého území a vytvářely tak „otevřenější“ krajinu.
Objevené gastrolity, tedy „trávicí kameny“, známé také u některých sauropodomorfních a teropodních dinosaurů, naznačují, že tito obrnění býložravci si pomáhali s mechanickým zpracováním potravy podobně jako třeba dnešní kachny.[8] Zajímavým zjištěním také je, že ke smrti a uložení těla dinosaura muselo dojít krátce po jeho posledním jídle, možná jen v řádu několika hodin po posledním obědě. Na základě rozboru objevených fosilních rostlin je prakticky jisté, že ke smrti dinosaura došlo v období od konce jara až po vrcholnou část léta (zhruba mezi pozdním květnem a začátkem srpna). Podobná datační přesnost není po 112 milionech let špatný výkon. Všechna tato zjištění nám výrazně pomáhají v lepším pochopení ekologie a fyziologie tohoto i příbuzných druhů obrněných dinosaurů. A vzhledem ke kvalitě dochování holotypu druhu Borealopelta markmitchelli se dá předpokládat, že věda v jeho případě ještě stále nevyřkla své poslední slovo…
---------
[1] Chin, K.; et al. (1998). A king-sized theropod coprolite. Nature. 393 (6686): 680–682.
[2] Murphy, N. L.; Trexler, D.; Thompson, M. (2007). „Leonardo“, a mummified Brachylophosaurus from the Judith River Formation. In Carpenter, Kenneth (ed.). Horns and Beaks: Ceratopsian and Ornithopod Dinosaurs. Bloomington and Indianapolis: Indiana University Press. pp. 117–133.
[3] Brown, C. M.; et al. (2017). An Exceptionally Preserved Three-Dimensional Armored Dinosaur Reveals Insights into Coloration and Cretaceous Predator-Prey Dynamics. Current Biology. 27 (16): 2514–2521.e3.
[4] Brown, C. M. (2017). An exceptionally preserved armored dinosaur reveals the morphology and allometry of osteoderms and their horny epidermal coverings. PeerJ. 5: e4066.
[5] Brown, C. M.; et al. (2017). Supplemental Information: An Exceptionally Preserved Three-Dimensional Armored Dinosaur Reveals Insights into Coloration and Cretaceous Predator-Prey Dynamics. Current Biology. 27 (16): 2514–2521.e3.
[6] Brown, C. M.; et al. (2020). Dietary palaeoecology of an Early Cretaceous armoured dinosaur (Ornithischia; Nodosauridae) based on floral analysis of stomach contents. Royal Society. 7 (6): 200305.
[7] Vajda, V.; Raine, J. I.; Hollis, C. J. (2001). Indication of global deforestation at the Cretaceous-Tertiary boundary by New Zealand fern spike. Science. 294 (5547): 1700–1702.
[8] Sanders, F.; Manley, K.; Carpenter, K. (2001). Gastroliths from the Lower Cretaceous sauropod Cedarosaurus weiskopfae. In Tanke, D.; Carpenter, K. (eds.). Mesozoic Vertebrate Life: New Research Inspired by the Paleontology of Philip J. Currie. Indiana University Press. str. 166–180.
---------
