Článek
Jak je dobře známo, člověk patří spíše k živočichům stavěným pro chůzi a běh na delší vzdálenosti, než na sprint.[1] Ačkoliv totiž vrcholoví maratonci dokážou na této distanci dlouhé 42 195 metrů porazit údajně i koně[2] (současný světový rekord je 2:01:09 hodiny[3] oproti zhruba 2:10 hodinám u průměrně disponovaného kopytníka)[4], ve sprintu dalece zaostáváme nejen za gepardy, ale také za většinou kopytníků a dalších šelem.[5] Dokonce i někteří jedinci kočky domácí to s až 48 km/h snadno nandají nejrychlejším lidským sprinterům.[6]
Přesto je nejvyšší rychlost dosažená člověkem úctyhodná, dnes dosahuje téměř k hodnotě 45 km/h.[7] Jak se vyvíjel pomyslný rychlostní rekord mužských sprinterů, ukazuje následující přehled, vycházející do značné míry zejména z tohoto zdroje. Je vhodné poznamenat, že především u starších údajů se jedná často o ne plně ověřené a věrohodné údaje, jejichž hodnoty jsou tak spíše orientační. Důvodem je především nepřesnost ručního měření času, který bývá obvykle až o 2 nebo 3 desetiny sekundy kratší, než skutečně zaběhnutý čas.
Pohledem do minulosti bychom se dostali nejprve do 70. a 80. let 19. století, kdy se někteří sportovní žurnalisté poprvé zamýšlejí nad možnostmi rychlosti lidského běhu. V roce 1886 například uvádí francouzský lékař, fyziolog a průkopník chronofotografie Étienne-Jules Marey (1830 – 1904), že maximální rychlost běhu, které může člověk kdy dosáhnout, činí asi 10 metrů za sekundu (36 km/h; utekl by tedy mimochodem i tyranosaurovi)[8]! Teprve ve 20. letech 20. století však začaly být poprvé přímo měřeny i letmé úseky sprintu a ukázalo se, že nejlepší sprinteři dosahují ve skutečnosti ještě vyšších rychlostí…
---------
1923 - 36,98 km/h (10,27 m/s)
V březnu roku 1923 zaběhl americký sprinter a olympijský vítěz Charles Paddock v Berkeley trať 100 yardů (91,44 metru) letmo - tedy bez pevného startu „z nuly“, ale již s předchozím pohybem - za ručně měřených 8,9 sekundy, což odpovídá výše uvedené průměrné rychlosti. Nejrychlejších 20 yardů (vzdálenost rovná 18,29 m) přitom Paddock zaběhl přibližně za 1,7 sekundy, což odpovídá rychlosti 38,73 km/h (10,76 m/s).
1927 - 37,73 km/h (10,44 m/s)
Jen o čtyři roky později překonal neoficiální světový rekord Paddocka jeho krajan, rovněž olympijský vítěz Henry Russell, když úsek 20 yardů (18,29 m) proběhl v čase 1,745 sekundy (měřeno za pomoci galvanometru a nataženého drátu). Přesnost tohoto měření je však (alespoň v rámci setin a tisícin sekundy) značně pochybná.
1930 - 39,19 km/h (10,88 m/s)
Rychlost, dosažená údajně dalším Američanem, Cyrusem Lelandem, v květnu roku 1930. Trať 100 yardů tehdy údajně proběhl letmo za 8,4 sekundy, což odpovídá uvedené průměrné rychlosti. Tento čas byl změřen elektronicky, při ručním měření stopkami však činil podstatně „pomalejších“ 8,7 sekundy. I v tom případě by ale Leland překonal rychlostí 10,51 m/s (37,84 km/h) tehdejší rychlostí rekord. Podobné rychlosti mimochodem dosáhl v roce 1935 i legendární Jesse Owens.
1932 - 39,50 km/h (10,97 m/s)
Na Olympijských hrách v Los Angeles v roce 1932 údajně sprinter Eddie Tolan běžel chvíli rychlostí 36 stop za sekundu, což odpovídá výše uvedené hodnotě. Jedná se však spíše o předpokládanou hodnotu, odvozenou až z pozdějších úvah o biomechanice. Ještě rychleji (11,1 m/s) měl běžet v roce 1936 sovětský sprinter Volikov, tento údaj je však značně pochybný.
1941 - 40,00 km/h (11,11 m/s)
Historicky prvním člověkem, který dosáhl pomyslné magické hranice 40 kilometrů v hodině, mohl být Američan Harold Davis, jemuž v neklidné době Druhé světové války trenér ručně naměřil u druhých padesáti metrů stometrového sprintu čas 4,5 sekundy. Protože však nešlo o elektronické měření, je výsledek značně pochybný.
1951 - 40,79 km/h (11,33 m/s)
Prvním oficiálním pokořitelem „rychlostní čtyřicítky“ je tak až sovětský sprinter Vladimir Sucharev, který v roce 1951 zaběhl nejrychlejší pětimetrový úsek stometrového sprintu v udávaném čase 0,44 sekundy. Čas byl změřen poměrně spolehlivým kinematografickým přístrojem s údajnou přesností na 0,02 sekundy.
1960 - 41,04 km/h (11,40 m/s)
Američan David Sime údajně dosáhl této rychlosti ve finále stometrového sprintu na OH v Římě roku 1960. Jedná se však pouze o odhad založený na délce kroku a krokové frekvenci sprintera. Ještě vyšších rychlostí prý dosáhl jeho krajan Bob Hayes, který v letech 1962 až 1964 běžel podle ručních mezičasů rychlostmi 11,4 až 12,0 m/s. Další Američan Tommie Smith pak v roce 1966 údajně zaběhl úsek posledních 20 yardů svého rekordního běhu na 220 yardů (201,17 m) za 1,53 s., což odpovídá rychlosti 11,95 m/s (43,03 km/h).
Nejrychlejší stometrový sprint v dějinách atletiky (finále na Mistrovství světa v Berlíně v roce 2009). Právě při něm dosáhl Jamajčan Usain Bolt rychlosti bezmála 45 km/h. Kredit: Wikipedia; GFDL / Erik van Leeuwen.
1972 - 42,21 km/h (11,72 m/s)
Zde naposledy do rychlostního rekordu promluvil sovětský běžec, v tomto případě Ukrajinec Valerij Borzov, vítěz stovky z Olympijských her v Mnichově (1972). Ten měl zvládnout dva následné deset yardů (9,14 m) dlouhé úseky za 1,56 s., což odpovídá uvedené průměrné rychlosti. Jiné údaje však hovoří spíše o rychlosti 11,484 m/s. (41,34 km/h). Rychlosti 11,78 m/s a 11,82 m/s od některých amerických sprinterů z konce 70. let zůstávají nepotvrzené.
1982 - 42,86 km/h (11,90 m/s)
Rychlost dosažená na nejsvižnějším desetimetrovém úseku poslední stovky ve štafetě na 4 × 100 metrů ze závodu v roce 1982. Autorem byl americký světový rekordman na stovce Calvin Smith, který prolétl jedním desetimetrovým úsekem za pouhých 0,84 sekundy. Poprvé jde navíc o výkon, který snese i přísnější současná kritéria pro přesné elektronické měření.
1988 - 43,37 km/h (12,05 m/s)
Fenomenální američan Carl Lewis, který byl mimochodem ještě lepším dálkařem než sprinterem, dosáhl ve finále stovky na OH v Soulu roku 1988 mezičasu 0,83 sekundy na desetimetrovém úseku (spolu s později diskvalifikovaným dopujícím hříšníkem Benem Johnsonem z Kanady). Poprvé v historii tak byl zaznamenán ověřený sprint v rychlosti nad 43 km/h. Stejnou rychlostí pak běžel Lewis i na světovém šampionátu v Tokiu roku 1991. V roce 2008 běžel stejně rychle také jeho krajan Tyson Gay (1,66 s. na úsek 20 metrů).
Zmiňme zde také skutečnost, že rychlostní maximum v ženském sprintu činí právě od roku 1988 přesně 39,56 km/h, jeho autorkou je Američanka Florence-Griffith Joynerová (která zvládla nejrychlejší desetimetrový úsek na olympijské stovce v Soulu za 0,91 s). Neoficiálně však už legendární „Flo-Jo“ překonala v roce 2021 Jamajčanka Elaine Thompson- Herahová, která při osobním rekordu na stovku 10,54 s. v Eugene běžela rychlostí 39,7 km/h.
1996 - 43,56 km/h (12,10 m/s)
Tak rychle se údajně kolem šedesátého metru stovky hnal kanadský sprinter Donovan Bailey ve finále na OH v Atlantě roku 1996, kde i přes pomalejší start vytvořil tehdejší světový rekord 9,84 s. Podle jiných údajů však Bailey běžel ve skutečnosti „pouze“ rychlostí 12,01 m/s, což odpovídá hodnotě 43,23 km/h.
2008 - 43,90 km/h (12,19 m/s)
První zápis do rychlostní tabulky v podání fenomenálního Jamajčana Usaina Bolta. Při finále stovky na OH v Pekingu v roce 2008 prolétl jeden desetimetrový úsek (mezi 60. a 70. metrem trati) za 0,82 sekundy. Jako první se tak přiblížil další pomyslné rychlostní hranici 44 km/h. Podobnou rychlostí údajně již dříve běželi také sprinteři Maurice Greene z USA a Asafa Powell z Jamajky, není to však plně doloženo. Greenovi dokonce jistý zdroj kladl rychlost až 48 km/h (13,33 m/s), jedná se ale téměř s jistotou o přehnaný údaj.
2009 - 44,72 km/h (12,42 m/s)
Současný rychlostní rekord, platný již téměř 14 let. Usain Bolt dosáhl na MS v Berlíně svého výkonnostního vrcholu a kromě překonání světových rekordů na stovce i dvojnásobné trati zaznamenal také dosud nejvyšší rychlost, které člověk v běhu prokazatelně dosáhl. Na jednom dvacetimetrovém úseku mu byl změřen čas 1,61 sekundy, což odpovídá výše uvedené rychlosti. V „letové fázi“ běhu dokonce Bolt dosáhl okamžité změřené rychlosti asi 47,56 km/h! Mimochodem, rozdíl oproti Charlesi Paddockovi činí po 86 letech celých 2,15 m/s (7,74 km/h). Kdo asi tohoto fenomenálního Jamajčana v budoucnu překoná?
---------
Odkazy:
---------
[1] Mohler, B. J.; et al. (2007). Visual flow influences gait transition speed and preferred walking speed. Experimental Brain Research. 181 (2): 221–228. doi: 10.1007/s00221-007-0917-0
[3] Kipchoge breaks world record in Berlin with 2:01:09 | REPORT | World Athletics. worldathletics.org. 25. září 2022.
[4] Harris, S. E. (1993). Horse Gaits, Balance and Movement. New York: Howell Book House. ISBN 0-87605-955-8.
[5] Burton, M.; Burton, R. (2002). International Wildlife Encyclopedia Set. Marshall Cavendish. pp. 226, 2499. ISBN 9780761472667.
[6] Becker, K. (2015). The Cat That Can Run Up to 30 mph: Fastest Domestic Cat Breed in the World. Mercola Healthy Pets. Joseph Mercola.
[7] Graubner, R.; Nixdorf, E. (2011). Biomechanical Analysis of the Sprint and Hurdles events at the 2009 IAAF World Championships in Athletics (PDF). New Studies in Athletics. 26: 1/2 (19-53).
[8] Hirt, M. R.; et al. (2017). A general scaling law reveals why the largest animals are not the fastest. Nature Ecology & Evolution. 1 (8): 1116–1122. doi: 10.1038/s41559-017-0241-4
