Článek
Když byli dinosauři v první třetině 19. století vědecky popsáni, převažoval názor, že šlo o velké „plazovité“ tvory, obývající tropická prostředí s velmi horkým a vlhkým klimatem (což ostatně pro většinu druhů skutečně platilo)[1]. Teprve v průběhu 20. století byly jejich fosilie objeveny i v mnohem chladnějších oblastech za hranicí někdejšího severního i jižního polárního kruhu[2]. Později se ukázalo, že mnozí dinosauři byli vybaveni pernatým pokryvem, který chránil jejich tělesné teplo a byl rozeznán i jejich velmi výkonný metabolismus a „teplokrevnost“[3]. Proto se začala jevit jako reálná možnost, že dinosauři obývali také oblasti, které byly dokonce i v jinak velmi horkých druhohorách často pokryty ledem a sněhem. Jedním z takových míst byly i ekosystémy souvrství Yixian, rozkládající se na území dnešní severovýchodní Číny (provincie Liao-ning). V době před asi 126 miliony let (geologický stupeň barrem až apt, spodní křída) se zde rozkládaly bujné lesy tvořené zejména jehličnany, příbuznými dnešním druhům, rostoucím v subtropickém a mírném podnebném pásu.
Přítomnost kapraďorostů, přesliček a cykasů nasvědčuje vlhkému klimatu, které bychom v druhohorní éře očekávali[4]. U stromů však byly identifikovány letokruhy, které dokládají, že období vyšší vlhkosti zde byla pravidelně střídána obdobími sucha, kdy se ráz krajiny měnil na poněkud více aridní[5]. Výzkum izotopů kyslíku ve fosiliích obratlovců z tohoto souvrství dokazuje, že průměrná roční teplota zde činila jen kolem 10 °C, což přibližně odpovídá průměrné teplotě v dnešní Střední Evropě[6]. Na poměry křídové periody zde tedy bylo neobvykle chladno, což bylo nejspíš zapříčiněno vysokou zeměpisnou polohou tehdejší východní Asie. Ukázalo se také, že na rapidně se střídající teplotní a klimatické poměry měly velký vliv drobné změny v rovině zemské rotační osy a ve tvaru zemské oběžné dráhy kolem Slunce[7]. Dinosauři, ptakoještěři, obojživelníci, ryby, členovci i další místní živočichové tak museli snášet zimy s teplotami pod nulou a nejspíš i s velkým množstvím ledu a sněhu. Zkrátka úplná vánoční pohádka v době pradávné spodní křídy.
Malý opeřený dravý dinosaurus druhu Sinosauropteryx prima byl současníkem mnohem většího a hrozivějšího jutyrana. Také on přežíval mrazivé zimy.
Ekosystémy souvrství Yixian máme skvěle zdokumentované díky jemnozrnným sedimentům, které se z této doby zachovaly. Vzhledem k častým sopečným erupcím, jež pokryly okolní jezerní i lesní ekosystémy vrstvou jemného popela, se až do současnosti dochovaly fantasticky kvalitní fosilie opeřených dinosaurů (a nově i ptakoještěrů), měkká tělíčka bezobratlých (včetně pavouků, parazitického hmyzu, brouků, korýšů a mnoha dalších) nebo i fosilní otisky rostlin, a to i raných forem krytosemenných druhů (například primitivní formy rdestu)[8]. Všechny organismy se zde musely dokázat vyrovnat s nepřízní klimatu a snášet i mrazy, kdy teploty klesaly poměrně hluboko pod nulu. Dinosauři se s touto nepříjemností popasovali za pomoci tělesného pokryvu, který známe prakticky u všech zde žijících teropodů a je předpokládán i u mnoha ptakopánvých druhů. Nejznámějším druhem opeřeného dinosaura z tohoto souvrství je nejspíš dravý tyranosauroid Yutyrannus huali.
Tento v dospělosti asi 9 metrů dlouhý a 1,4 tuny vážící predátor [9] zřejmě lovil všechny obratlovce v té správné velikosti, kromě jiných plazů, obojživelníků nebo snad ryb mohl útočit na malé ankylosauridy druhu Liaoningosaurus paradoxus, malé rohaté dinosaury druhů Liaoceratops yanzigouensis a Psittacosaurus lujiatunensis (délka kolem 1 metru) nebo větší ornitopody druhu Bolong yixianensis (délka kolem 4 metrů) a Jinzhousaurus jiangi (délka 7 metrů). Pokud ovšem lovil ve smečkách, mohl si možná troufnout i na dospělého titanosaurního sauropoda druhu Dongbeititan dongi. Tito na poměry sauropodů spíše menší zástupci své skupiny dosahovali při délce kolem 15 metrů hmotnosti zhruba 7 tun[10], takže byli přibližně pětinásobně těžší než dospělí jutyranové. Rozhodně tedy nepředstavovali snadnou kořist, a to ani pro několik jedinců tyranosauroida útočícího najednou. Právě takovou zasněženou „vánoční“ loveckou scénu si nyní můžeme takřka živě představit. Tak tedy šťastné a veselé!
---------
Odkazy:
---------
[1] Sues, H.-D. (1997). European Dinosaur Hunters. In Farlow J. O.; Brett-Surman M. K. The Complete Dinosaur. Bloomington: Indiana University Press. p. 14.
[2] Rich, T. H.; Vickers-Rich, P.; Gangloff, R. A. (2002). Polar Dinosaurs. Science. 295 (5557): 979–980.
[3] Bakker, R. T. (1972). Anatomical and ecological evidence of endothermy in dinosaurs. Nature. 238 (5359): 81–85.
[4] Zhou, Z. (2006). Evolutionary radiation of the Jehol Biota: chronological and ecological perspectives. Geological Journal. 41: 377–393.
[5] Wang, Y.; et al. (2006). The biodiversity and palaeoclimate of conifer floras from the Early Cretaceous deposits in western Liaoning, northeast China. International Symposium on Cretaceous Major Geological Events and Earth System. 56A.
[6] Amiot, R.; et al. (2011). Oxygen isotopes of East Asian dinosaurs reveal exceptionally cold Early Cretaceous climates. Proceedings of the National Academy of Sciences. 108 (13): 5179–5183.
[7] Wu, H.; et al. (2013). Astrochronology for the Early Cretaceous Jehol Biota in Northeastern China. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 385: 221–228.
[8] Zhonghe, Z.; Barrett, P. M.; Hilton, J. (2003). An exceptionally preserved Lower Cretaceous ecosystem. Nature. 421: 807-811.
[9] Xu, X.; et al. (2012). A gigantic feathered dinosaur from the Lower Cretaceous of China. Nature. 484 (7392): 92–95.
[10] Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press. p. 199.
---------
