Článek
Hned úvodem přiznávám, že si zde trochu neférově „fandím“ - sám jsem byl totiž dítě, které dinosaury přímo zbožňovalo a zájem o ně mi vydržel, jak patrno, i do dospělosti. Protože se v poslední době vyrojilo hned několik článků o tom, že děti se zájmem o dinosaury bývají chytřejší nebo přinejmenším vytrvalejší a lepší v získávání informací než jejich vrstevníci, kteří žádný hlubší zájem nemají, podíváme se nyní, na začátku školního roku, této věci „na zoubek“ blíže. Dětští psychologové mají pro tento fenomén vlastní označení, které zní prostě: „dinosauří období“. To postihuje zejména chlapce, ale i mnohé dívky, ve věku zhruba od 3 do 10 let. Již zmíněné novější články, věnující se zájmu dětí o dinosaury se nyní snaží tento fenomén vysvětlit a zároveň přicházejí s příjemným závěrem, že zájem o dinosaury je pro rozvíjející se mozek dětí tím největším dobrodiním! Fascinace pravěkem a specificky druhohorními dinosaury ostatně není ničím neobvyklým. Už na začátku 19. století byla široká veřejnost fascinována objevy prvních mamutů a mastodontů. O několik desetiletí později pak tito prehistoričtí chobotnatci pomyslně předali štafetu druhohorním dinosaurům - mnohem starším, bizarnějším a také větším tvorům, kteří jako by zhmotňovali představu o dracích z pohádek a mýtů. Pokud jste se vy sami v dětství nenechali dinosaury okouzlit, pak určitě alespoň víte o někom, kdo ano. Poznáte je snadno - nedělá jim například problém vysypat z rukávu desítky dinosauřích jmen i období jejich existence. Takové děti si bez problémů pamatují složitá dinosauří rodová jména (a to i taková, jako je Micropachycephalosaurus) a u svých druhohorních oblíbenců znají doslova každý anatomický detail.
Dinosauři byli mnohem zajímavějšími tvory, než jsme si dříve mysleli. Mnozí byli například barevní a opeření.
Takové děti nepochybují o tom, že ptáci jsou skutečně poslední žijící dinosauři, a dobře chápou například rozdíl mezi ptakopánvými a plazopánvými dinosaury nebo mezi triasem, jurou a křídou. Tento zájem údajně začíná zejména mezi 2. a 6. rokem věku dítěte. Dinosauři jsou přitom nejpopulárnější volbou dětí hned po dopravních prostředcích (letadlech, vlacích a autech). A zatímco nejde vůbec o nic nového, protože první vlnu zájmu o dinosaury můžeme vysledovat již do poloviny 19. století, rozdíl je především v počtu známých dinosaurů. Například generace dospívající na přelomu 90. let a počátku nového tisíciletí mohla tehdy známých zhruba 400 druhů ještě jakž takž pojmout, dnešní děti už mají co do činění s téměř čtyřnásobkem toho počtu. Například jen v roce 2010 bylo popsáno přes šedesát nových rodů dinosaurů! Důvodem oblíbenosti těchto pravěkých plazů u dětí může být jednoduchý fakt – jde o jejich první kontakt s atraktivním tajemstvím, které navíc nabízí možnost stát se „expertem“ v oboru, o kterém neví skoro nic ani okolní dospělé autority – od rodičů přes pana doktora až po vychovatelky nebo učitele. Zatímco rodič dokáže vyjmenovat sotva tři jména dinosaurů (a často ještě špatně), už čtyřleté děti jich znají třeba dvacet. A to jim dává velkou sebedůvěru a pocit jakési výjimečnosti - poprvé vědí něco, co jejich rodiče ne! Jistá vědecká studie prokázala, že intenzivní zájem o nějakou konkrétní problematiku (například právě dinosaury), otevírá dětem možnost shromáždit množství znalostí a současně jakousi výdrž v jejich získávání, schopnost učit se a udržet lépe a dlouhodobě pozornost. Zároveň se dokážou v množství informací lépe orientovat než jejich vrstevníci bez podobného intenzivního zájmu. A rozdíl je skutečně znát.
Model stegosaura z filmu Cesta do pravěku (1955). Dinosauři jsou ikonou populární kultury již od 19. století.
Skutečnost, že děti s takto intenzivním zájem jsou obvykle nadprůměrně inteligentní (což může být také důsledek spíše než předpoklad onoho zájmu), je ověřen již několika vědeckými pracemi z posledních desetiletí. Zřejmě přitom není náhoda, že věkové rozpětí, při kterém si děti utvářejí intenzivní zájem o nějakou problematiku, se prolíná s obdobím největšího vzrůstu dětské imaginace při hře (zhruba mezi 3. a 5. rokem věku). Také zájem o dinosaury je v tomto věku jistou formou hry – má podobu pokládání otázek, hledání odpovědí a zdokonalování se ve znalostech. Mnohé dříve neznámé pojmy a souvislosti jsou najednou zřejmější a díky dinosaurům a paleontologii, o kterých se dítě dozvídá čím dál více informací, prostě začínají dávat smysl. Děti sahající rodičům sotva do pasu jsou například fascinovány představou zvířat, vysokých jako několikapodlažní dům a chtějí si ověřit, zda něco takového opravdu reálně existovalo. Pídí se také po tom, proč už dnes tak velcí tvorové nejsou. A od toho se již všechno další odvíjí - nevědomky získávají první poznatky z ekologie, zoologie, mikrobiologie, vulkanologie, astronomie i dalších věd. Dinosauři jsou zkrátka atraktivní branou k získávání poznávacích schopností a dovedností spojených s učením a pamětí. A i když intenzivní zájem vydrží dětem v průměru údajně jen šest měsíců až tři roky, stačí to k tomu, aby získaly skvělý vklad do budoucího učení a dalších schopností a kompetencí, které mohou uplatnit i ve své dospělé kariéře. Obří teropodní dinosaurus druhu Tyrannosaurus rex je tedy nejen nezpochybnitelnou kulturní ikonou a nesmírně „cool“ zvířetem, je také mostem k poznání a zdokonalení vědomostí a celkového rozhledu dětí. Dinosauři jsou tedy velkým spojencem, nikoliv nepřítelem - a to rodičů i školy!
---------
Reference:
Glut, D. F.; Brett-Surman, M. K. (1997). Dinosaurs and the media. The Complete Dinosaur. Bloomington and Indianapolis: Indiana University Press. (str. 675–706).
Paul, G. S. (2000). A Quick History of Dinosaur Art. In Paul, Gregory S. (ed.). The Scientific American Book of Dinosaurs. New York: St. Martin’s Press (str. 107–112).
Thomson, K. (2005). Dinosaurs as a cultural phenomenon. American Scientist. 93 (3): 212–216.
Ross, R.; Duggan-Haas, D.; Allmon, W. (2013). The posture of Tyrannosaurus rex: Why do student views lag behind the science? Journal of Geoscience Education. 61: 145-160.
Salmi, H.; Thuneberg, H.; Vainikainen, N. (2017). Learning with dinosaurs: A study on motivation, cognitive reasoning, and making observations. International Journal of Science Education, Part B. 7 (3): 203–218.
Pagnac, D. (2018). Dinosaurs: A Catalyst for Critical Thought. Elements of Paleontology. The Paleontological Society. Cambridge University Press (26 str.).
---------
