Článek
Údajná dohoda na papíře, kterou mával Putin na schůzce s čelnými představiteli střední Afriky, měla zabezpečit „klid zbraní“ za to, že ruská vojska opustí území Ukrajiny okolo Kyjeva. Rusové toto území údajně opustili, Ukrajinci svůj slib klidu zbraní nesplnili. S papírem Putin mával jako s důkazem věrolomnosti Ukrajinců… Věděl někdo o takové "dohodě"? Proč svět s tak „důležitou dohodou“ nebyl seznámen? Mohli představitelé Afriky se přesvědčit o pravdivosti tvrzení prezidenta Ruska nahlédnutím do důkazního materiálu? - Nevíme. Nevíme ani, zda Putin nemával pouze prázdným papírem…
Po skončení Mnichovské konference v roce 1938 se vrátil britský premiér (jako účastník tohoto jednání) do Londýna. Vítězoslavně nad hlavu vyzvedl papír s informací, že zajistil v Evropě mír (papír měl obsahovat písemné ujištění Hitlera, že Německo již nebude mít v Evropě žádné další územní požadavky). Když se Hitlerovi soukmenovci ptali, co to znamená, dostalo se jim odpovědi: „Taková dohoda je jenom bezcenný cár papíru.“ Bez ohledu na svůj slib, do roka začal Hitler dobývat Evropu. A i v dobytých zemích považoval dohody s uměle dosazeným vedením dobytého státu, „dohodu“, kde stanovil své požadavky. Takové jsou postupy, nacistických, fašistických a jiných totalitních států…
A tak speciální vojenská operace Ruska na Ukrajině pokračuje již druhým rokem. A Putin má dále své požadavky na ukončení vojenské operace. Jeho požadavky i nadále pokračují. „Pokud mým požadavkům nevyhovíte, na mír nepřistoupím.“ Přeloženo do srozumitelné češtiny by to vypadalo asi takto: „Nevyhovíte-li mým požadavkům, budeme i nadále zabíjet vaše civilisty, ženy, matky a děti!“ Jsou to požadavky shodné s požadavky německého kancléře Adolfa Hitlera v druhé světové válce.
Před více než půl stoletím jsem obdržel varování, že začíná docházet k nacifikaci naší společnosti. I když v té době již byla popravena Milada Horáková, stále jsem předpokládal vítězství demokratických zásad v naší společnosti. Proto jsem se po roce 1989 aktivně účastnil politického života. Ne na dlouho. Již počátkem devadesátých let jsem poznal, že novému vedení státu nejde o demokratizaci společnosti, ale o vlastní prospěch. Vzdal jsem se všech funkcí, politiku naší společnosti jsem přestal podporovat. To, že jsou nacistické návrhy přednesené, podporované a prosazované Putinem a prosazované řadou občanů našeho státu dokazuje, že nacifikace našeho státu se zdárně daří, jestli se už nepodařila.
