Článek
„Mír“, to je ve skutečnosti „nic nedělání“. Lidé, kteří něco tvoří a dělají, se konfliktům nebo válkám nevyhnou. Zejména vědci, objevitelé, vynálezci. Je to z prostého důvodu. Na příklad objevitel, který něco objevil je zcela sám, který ví co objevil, a miliardy lidí na světě o tom nic neví. Takže nějaký možný konflikt je nasnadě, a bývá jich dosti. Jaký stav je v naší republice?
Na standartě prezidenta republiky je velkými písmeny nápis „PRAVDA VÍTĚZÍ“. Ani slovo o nic nedělání (neboli o míru)… Jak to? prezidenti naší republiky počínaje Masarykem dávají jasnou informaci o přednosti pravdy před mírem? Nerozumí snad politické situaci, ve které se naše republika nachází? Chcimírové politické situaci snad rozumí lépe?
Mluv pravdu, miluj pravdu, braň a ochraňuj pravdu i za cenu nejvyšší… To jsou slova, které vyslovil mistr Jan Hus. Takovýto nápis vytesaný do kamene, zdobí podstavec Husova pomníku na Staroměstském náměstí v Praze. Ani slovo o míru. Znamená to, že Jan Hus dává jednoznačně přednost PRAVDĚ před mírem. Nerozuměl snad politické situaci na území našeho státu?
Podívejme se, jak může mít důsledky „mír“, uzavřený jednáním nejvyšších politických představitelů Evropy. A jako příklad uvedu nám nejblíže známý případ, vznik Mnichovské dohody z roku 1938, která jednala o zachování míru ve střední Evropě. Hlavní slovo tam měl Hitler a Musolini, kteří spolu s čelnými představiteli Francie a Velké Británie dojednali Mnichovskou dohodu, kterou všichni účastníci dohody podepsali. Byl tím zajištěn mír ve střední Evropě. Byly splněny všechny požadavky, které se dožaduje většina chcimírů. Vlastně chcimírové by měli Hitlera považovat za mírostrůjce. Zajistil mír - jenom pravda se někam vytratila).
Tento akt posoudil pozdější předseda vlády Velké Británie - Churchill slovy: - „Volili mezi hanbou a válkou. Zvolili hanbu. A dostalo se jim obojího. Jak hanby tak i války“.
