Článek
Vojenští analytici se shodnou na třech základních příčinách neúspěchu loňské ukrajinské protiofenzívy:
1) Kreml o ní věděl dostatečně dopředu a mohl se na ni připravit (mimo jiné rozsáhlými minovými poli);
2) předem byla de facto znám i její směr a cíl (přetnutí pozemního koridoru podél okupovaného pobřeží Azovského moře, tudíž bylo předem jasné, kde je nutné budovat nejsilnější obranné pozice;
3) ofenzíva probíhala bez potřebné letecké podpory až nadvlády, s méně zkušenými jednotkami a s pestrou směsicí sice moderních tanků (zbraní), ale s jejich nedostatečným počtem a typovou skladbou (logistická noční můra).
No, namísto opakování již jinými konstatovaných nedostatků mi dovolte jakési scifi o tom, jak by mohla nová ukrajinská ofenzíva dopadnout podstatně lépe…
Termín ofenzívy (dále budu pro odlišení používat spíše označení ‚protiúder‘) bude maximálně utajen až zamlžen – ne nadarmo se tak v poslední době objevila řada úvah na téma, že nová ukrajinská protiofenzíva připadá v úvahu až v roce 2025 a do té doby se bude Ukrajina soustředit především na obranu. Současně prý Kreml plánuje vlastní rozsáhlou letní ofenzívu, přičemž ideální chvíle pro protiúder by byl okamžik, kdy by si moskevské hordy vylámou zbylé zuby na již nyní připravované (a Američany doporučené) ukrajinské obraně a sami nestihnou narychlo přejít do obrany.
Co se týče směru, i zde je šance na překvapivá rozhodnutí – loňská letní protiofenzíva sice Ukrajincům nevyšla podle původních záměrů, ale ve skutečnosti nějaké ty přínosy měla– Kyjev už nyní velmi dobře ví, s čím musí/může počítat a může se na to včas připravit. Současně se za poslední rok rozšířila i škála směrů, jimiž mohou Ukrajinci zaútočit.
S ohledem na potřebné překvapení vychází jako nejvhodnější směr protiúderu jižní fronta poblíž Chersonu, kde je, opět jak se analytici shodují, šance na něco takového nejnižší (nemožnost přepravovat přes široký Dněpr těžší obrněnou techniku, problémy se zásobováním jednotek na levémbřehu, závislost na dělostřeleké podpoře vlastními jednotkami z pravé strany řeky atd.). Takže právě proto!
Ukrajinské jednotky se již několik měsíců zuby nehty drží na levém břehu Dněpru a uhájily dobytou obec Krynky proti všemu, co zde na ně orkové dokázali vrhnout (proč asi?). Pravděpodobnost, že zde současně s neustálými neúspěšnými pokusy o jejich vytlačení zvládli orkové naplánovat a ještě i vybudovat nějaká silnější obranná postavení je hodně nízká.
Problém s logistikou a dopravou těžké techniky přes Dněpr lze ovšem vyřešit například obojživelnou operací – většina russácké černomořské flotily se pomalu shromažďuje na dně (pročpak asi na ni Ukrajinci nadále soustavně útočí?) a nezapomínejte na existenci ukrajinského přístavu Mykolajiv (kde postavili i potopený raketový křižník Moskva!) s potřebnou infrastrukturou i know how pro stavbu vyloďovacích a transportních plavidel! A Kreml své nejúčinnější rakety postupně vyplácává v útocích na civilní a ekonomické cíle namísto těch vojenských, takže v případě potřeby bude sice schopen zásobování přes Dněpr ohrozit, nikoli však zastavit.
Vše uvedené by tak zajistilo dostatečné překvapení protiúderu a podstatně zvýšilo šance na jeho úspěch.
A do třetice v druhé půlce roku 2024 lze očekávat, že stav na frontě ovlivní i první dodávky amerických F-16 a případně další letecké/raketové techniky (německé Taurusy na zničení kerčského mostu by byly ideální, ale moc se na ně zatím spoléhat nedá…). Takže když by mezitím Ukrajina provedla i bolestně připravovanou mobilizaci, mohla by podle rusského vzoru uvolnit některé v bojích zkušené jenotky na méně exponovaných místech fronty, provést částečnou rotaci unavených oddílů, využít již konečně nabíhající dodávky dělostřelecké munice ze Západu i mezitím vycvičených nových brigád (nezapomínejte, že je druhá polovina roku 2024!) a udeřit na neúspěšnými útoky oslabenou ruskou armádu stejně ničivě, jako koncem roku 2022 u Charkova a později u samotného Chersonu.
Tyto dvě ofenzívy by všem v roce 2022 také připadaly jako sci-fi…
ewe/sqr
