Článek
Vešla jsem do ordinace na pravidelnou kontrolu tlaku s pocitem, že to bude klasická rychlá akce. Beru léky na tlak, ale nijak extra silné a tlak se mi drží na 130/90. Teda když mě někdo nevytočí.
Panu doktorovi se to ale povedlo dokonale. Po změření tlaku, který byl v pořádku, jsem ještě stoupla na váhu, která ukázala 78 kg, což mi při mých 168 centimetrech přijde v pohodě. Jasně, jsem trochu oplácanější, ale aktivní, veselá holka.
Doktor mezitím listoval mou kartou, chvíli mlčel a pak na mě vypálil: „Myslím, že byste měla zhubnout asi tak 8 kilo. Přeci jenom máte nadváhu a vzhledem k tomu, že máte v rodině sklony k cukrovce, by to byla potřeba.“
Někdy tě zpraží doktor, jindy ty jeho – a právě to může být začátek změny
Před očima se mi zamžilo a tlak mi okamžitě vyskočil na dvě stě, ale rychle jsem se ovládla, podívala se mu do očí a s ledovým úsměvem odvětila: „To je asi stejně užitečná rada, jako kdybyste po mě chtěl, abych o 20 centimetrů vyrostla. Já sice vím, že podle indexu BMI mám nadváhu, ale ve svém těle se cítím dobře. Tak co kdybyste mi podle místo tabulkových propočtů udělal ještě nějaká vyšetření a na základě nich mi poradil konkrétní radu, co můžeme dělat. Třeba bychom se v této chvíli cítili oba spokojenější.“
Doktor na chvíli oněměl. Jako by hledal slova, ale nakonec pokýval hlavou, omluvil se a začali se spolu normálně bavit. Někdy je asertivní odpověď tou nejlepší cestou, jak přejít z povýšeného poučování v rovnocenný dialog. A o ten by i v komunikaci s doktorem mělo jít na předním místě. Minimálně ve chvíli, kdy nejde o život.
