Článek
A to celé řešení manévru v situaci na obrázku značně komplikuje. Pokud není křižovatka řízena světelnými signály ani dopravními značkami, platí přednost zprava. Zároveň však platí pravidlo o povinnosti řidiče, odbočujícího vlevo, udělit přednost protijedoucímu vozidlu.
Odstavec 5., paragrafu 21 přesně říká: „Řidič odbočující vlevo musí dát přednost v jízdě protijedoucím motorovým i nemotorovým vozidlům, jezdcům na zvířeti, protijdoucím organizovaným útvarům chodců a průvodcům hnaných zvířat se zvířaty, tramvajím jedoucím v obou směrech a vozidlům jedoucím ve vyhrazeném jízdním pruhu, pro něž je tento jízdní pruh vyhrazen, a cyklistům jedoucím v jízdním pruhu pro cyklisty.“
Správné řešení křižovatky
Jak si tedy poradit, tak aby to bylo v souladu s předpisy?
1. modrý vůz jako první najede do křižovatky, ale neprojede jí
2. žluté auto dává přednost červenému autu po své pravici
3. červené auto nemá v tu chvíli žádný vůz po své pravici před křižovatkou, a tak ji celou projede
4. žluté auto projede křižovatkou
5. modré auto, které celý manévr zahájilo projede křižovatkou jako poslední
Správná odpověď tedy zní: První křižovatkou projede červené auto, druhé žluté auto a poslední modré auto.
Záludnost úzké silnice
V praxi se ovšem řidiči navíc mohou setkat se situací, kdy v reálu není na podobný manévr s najížděním do křižovatky dostatek prostoru a vozidla by se nedokázali poté vyhnout. Jak z toho v praxi ven?
Jeden z řidičů se vzdá své přednosti a dá očividně najevo svůj úmysl nevjíždět do křižovatky a projet jí jako poslední. Řidiči by se v takové situaci neměli agresivně hrnout do křižovatky a dokázat spolu na dálku komunikovat a používat selský rozum.
