Článek
Z rešerší historických pramenů vyplývá, že fenomén marooningu, jak se trestu zanechání na pustém místě říkalo, kvetl zejména od 16. do počátku 19. století. Přestože šance na přežití byly mizivé, dochovalo se několik svědectví o potrestaných, kteří přežili.
Zanechání na pustém místě jen s minimem zásob
Samotný trest spočíval v úmyslném ponechání člověka na neobydleném místě—obvykle přímořském ostrůvku nebo poušti, často s minimálními zásobami vody a potravy. Jako akt milosrdenství byla někdy ponechána takto potrestané osobě zbraň k ukončení vlastního života.
I když, jak se to vezme. Sebevražda byla v období vrcholného období marooningu považována za zločin proti bohu. Nešťastník ponechaný svému osudu, tak bojoval v případě, že byl věřícím s trýznivou samotu, hladem a žízní a zároveň se strachem z božího zavržení, pokud by si sám sáhl na život.
Samotný trest získal velkou oblibu zejména mezi piráty. Ti jej aplikovali nejen na vzpurné členy posádky za činy jako krádež, vzpoura či zradu, ale někdy i na samotné kapitány v případě vzpoury. Pirátské kodexy, například u kapitánů Bartholomewa Robertse či Johna Phillipse, přímo určovaly marooning jako trest za podvod či neloajalitu.
Význam slova marooning
Samotný pojem „marooning“ vznikl později než samotný trest. V historických pramenech se poprvé objevuje kolem roku 1699. Má etymologické kořeny ve slově maroon—uprchlý otrok, což je pravděpodobně odvozeno ze španělského cimarrón (divoký, uprchlík).
Motiv zanechání na pustém ostrově později pronikl i do literatury, čímž tento způsob potrestání učinil fakticky nesmrtelným. Pro české čtenáře je jistě nejznámějším příkladem dílo Ostrov pokladů od Roberta Louise Stevensona a postava Bena Gunna.
V historii však najdeme několik příkladů, které si s literární fikcí nijak nezadají.
Nejznámější případy zanechání na pustém místě v historii
- 1520 – Juan de Cartagena a Pedro Sánchez de la Reina: Dva členové Magalhãesovy posádky byli za vzpouru zanecháni na patagonském pobřeží, kde pravděpodobně zahynuli.
- 1542 – Marguerite de La Rocque: Francouzská šlechtična byla zanechána na ostrově v Kanadě za milostný poměr na palubě. Přežila dva roky díky loveckým schopnostem, ostatní členové její skupiny zemřeli.
- 1704 – Alexander Selkirk: Skotský námořník, jehož čtyřletý pobyt na Juan Fernández Island inspiroval román Robinson Crusoe. Selkirk byl původně zanechán na vlastní žádost kvůli nedůvěře v loď a skutečně jako jediný z posádky přežil. Přes své útrapy byl po čtyřech letech z ostrova zachráněn.
- 1725 – Leendert Hasenbosch: Holandský námořník odsouzený za sodomii byl opuštěn na pustém ostrově Ascension v Atlantském oceánu, kde nakonec zemřel na žízeň; později byl nalezen jeho deník.
Jako poslední případ marooningu je uváděn britský námořník Robert Jeffery. Toho v roce 1807 kapitán Warwick Lake zanechán opuštěný na Sombrero Island kvůli krádeži. Jeffery byl po osmi dnech náhodně zachráněn, kapitán byl za tento čin později propuštěn z Royal Navy.
V novodobé historii se klasické případy marooningu jako trestu fakticky nevyskytují. Samozřejmě jsou známy případy, kdy trosečníci strávili i několik let na pustých ostrovech, či případy lidí či skupin lidí, které se dobrovolně zcela izolovaly na odlehlých místech. To už je ale jiný příběh.
