Článek
Tehdy se Pavel Landovský v knize Soukromá vzpoura otevřel novináři Karlu Hvížďalovi a šokovanému mu sdělil, že jako devítiletý chlapec během války zastřelil několik lidí.
Tato událost se herci známému mimo jiné z filmů Utrpení mladého Boháčka či Svatba jako řemen ve skutečnosti v jeho životě neustále vracela a vysvětlovala mnohé z jeho zjevného vnitřního napětí.
Landovský kulometem postřílel příslušníky SS
V rozhovoru s Hvížďalou líčil, jak ho v roce 1945 oslovil ruský voják a pozval ho do kulometného hnízda. „Začal jsem na něj mluvit rusky. To ho udivilo a hned mě pozval k sobě,“ vzpomínal herec v knize Soukromá vzpoura.
Z lesa tehdy podle jeho slov vyrazila skupina asi patnácti příslušníků SS. „Voják skočil za kulomet a začal střílet. Když viděl, jak na něj vyděšeně koukám, řekl pojď, dal mě do rukou ten kulomet a já střílel,“ uvedl Landovský.
„Bylo mi devět roků. Teprve někdy v patnácti mně došlo, že jsem tam asi několik těch lidí taky zabil, že jsem tedy nejspíš taky vrah,“ řekl Landovský doslova v rozhovoru se spisovatelem Karlem Hvížďalou.
Trauma, o kterém pak už nikdy nemluvil
Hvížďala později popisoval pro server idnes.cz, že na takovou zpověď nedokázal v danou chvíli vůbec reagovat. Landovský pak rozhovor stočil jinam a k tématu se už nevrátil. Pozdější svědectví jeho přátel ukazují, že se tomuto zážitku vyhýbal i v soukromí a odmítal ho znovu otevírat.
Z jeho vyprávění je patrné, že si i jako dospělý nesl silný pocit viny, přestože v době tragédie byl ještě dítě. Událost se odehrála na samém konci druhé světové války, kdy českým venkovem stále procházely zbytky německých jednotek a střetům s Rudou armádou se mnohá místa nevyhnula.
Landovský se s tímto traumatem nedokázal plně smířit a vracel se k nim v jeho myšlenkách po celý život.
Landovský zažil exil, přátelství s Havlem a boj s režimem
V dospělosti se Landovský jako herec, ale i jako občan zapsal výrazně do povědomí veřejnosti svým postojem ke komunistickému režimu. Patřil mezi signatáře Charty 77 a byl blízkým přítelem Václava Havla, s nímž jej spojovalo i společné působení v divadle.
Právě jeho vazby na disidentské prostředí mu v době normalizace přinesly zákazy práce, výslechy i fyzické napadání.
Příslušník StB mu vážně zranil nohu
Krátce před rokem 1980 byl po brutálním útoku příslušníka StB vážně zraněn na noze. „V noze se ozval zvuk, jako když se láme větev,“ popsal později herec. Zranění se nikdy plně nezhojilo, následkem čehož Landovský až do smrti výrazně kulhal.
Po emigraci do Rakouska pokračoval v herecké profesi a právě tam v roce 1986 vznikl rozhovor Soukromá vzpoura, v němž se k válečnému traumatu otevřeně vrátil. Tento text se stal důležitým dokumentem nejen jeho života, ale i atmosféry exilu.
Landovský zůstával občansky činný až do smrti
Po návratu z emigrace se Landovský znovu objevil na filmovém plátně i na jevišti, mimo jiné v Černých baronech nebo ve Vratných lahvích. V závěru života už před kamerou nestál tak často, ale dál vystupoval na veřejných debatách a živě komentoval politické i společenské dění.
Kriticky se vyjadřoval k prezidentu Miloši Zemanovi a opakovaně upozorňoval na to, že české společnosti podle něj chybí odvaha a humor.
Zemřel v říjnu 2014 ve svém domě po prodělaném infarktu.
