Šumavské putování ke Křemelné. Řece rozmachu, utrpení i smíření

Řeka Křemelná je spolu s Vydrou nejznámější šumavskou řekou a spojením těchto dvou toků u Čeňkovy pily vzniká Otava. Málokdo ale ví, kde tato kouzelná řeka pramení, a ještě méně je těch, kteří se k počátku jejího toku vypraví.

Vyrazili jsme z křižovatky a turistického rozcestníku Gerlova huť několik kilometrů od Železné Rudy ve směru na Klatovy. Po pár set metrech chůze lesem se krajina otevře do krásných podmáčených luk, jimiž protéká Slatinný potok a řada dalších drobných toků. Po bývalé sklárně Nový Brunst z první třetiny 19. století tu zůstala památka v podobě mohutné kamenné stodoly. Místo je to působivé a tvoří první z několika částí Přírodní rezervace Prameniště. Ta byla zřízena právě kvůli ochraně unikátních lokalit u pramenů několika vodních toků v okolí masivu Pancíře na Železnorudsku.

Z okraje louky nás dovede modrá turistická značka do lokality Zadní Šmauzy, odbočíme směrem na Pancíř a žlutá turistická prochází další částí Prameniště. Tentokrát tou, která byla zřízena pod vrcholem Jedlová, nazývá se Hrabůvka a jde o místo, kde z drobných slatinných pramenů vzniká Křemelná. Dovnitř rezervace je vstup zakázán, nicméně pohled z okraje a části, kam vstup povolený je, je dostatečně působivý pro to, se do místa vypravit. Tok Křemelné odsud zpočátku směřuje k východu a následně jihovýchodu do I. zóny Národního parku Šumava v oblasti bývalého Zhůří.

Budeme pokračovat dál po proudu řeky po silničce a cyklostezce vedoucí kolem bývalého Starého Brunstu a od silnice mezi Železnou Rudou a Klatovy mezi I. zónou Národní parku Šumava a rezervací Zhůřská pláň ležící v Chráněné krajinné oblasti Šumava. Silnička vede několik desítek metrů od proudu říčky, občas se jí přiblíží více. K řece je vstup zakázán, podle občasných stop ve slatinné louce se zdá, že lidé tento zákaz dodržují – až na drobné výjimky.

Každopádně i tak se přes stromy okolo cesty otevírají úchvatné pohledy na romantickou náhorní plošinu bývalé obce Zhůří. V ní žilo v době největšího rozmachu až 600 lidí a měla plnou občanskou infrastrukturu včetně vodních elektráren využívajících energii Křemelné. Nicméně po vyhnání německého obyvatelstva v roce 1946 a následném zahrnutí do vojenského újezdu Dobrá Voda byla v roce 1952 srovnání armádou se zemí. Zhůří je kromě utrpení také místem smíření. V roce 1999 zde vznikla nová kaplička Nejsvětější Trojice na místě bývalého kostela a v roce 2021 Kříž smíření připomínající padlé americké vojáky a následné vyhnání německého obyvatelstva. 5. května 1945 se totiž obec stala místem bojů mezi postupující americkou armádou a mladými německými vojáky – kadety a příslušníky Hitlerjugend. V léčce padlo 10 amerických vojáků, při následných bojích 24 německých.

Řeka vytváří na Zhůřských loukách krásné meandry. Z výše položené Zhůřské pláně do ní směřuje řada drobných přítoků. Okolí toku představuje komplex podmáčených luk, rašelinišť a mokřadů s typickými rozptýleními stromy. Návštěvníka zaujme poklidná atmosféra a ticho při putování oblastí. V lokalitě v údolí, kde byl vybudován most, přijímá Křemelná také vody Zhůřského potoka, který pramení několik set metrů v slatinné louce na opačné straně louky.
Návštěva bývalého Zhůří je velkým zážitkem. Při pohledu z horní části údolí uvidíme dole meandrující řeky a rozlehlý prostor tak typický pro vysídlené Sudety. Roztroušené stromy, terénní nerovnosti související s existencí předchozí zástavby a v případě Zhůří na to vše z dálky shlíží mohutný masiv Debrníku nad jezerem Laka.
Ze Zhůří je možné pokračovat třemi směry. Nad tokem Křemelné kolem Zhůřské pláně, na sever kolem rezervace Zhůřské hnízdiště a Kepelské mokřady, nebo na jih podél Slatinného potoka a Novohůreckých slatí k Nové Hůrce, která leží pár kilometrů pod nádherným ledovcovým jezerem Laka.

My jsme se vydali posledně popisovaným směrem. Slatinný potok pramení na Šumavě v masivu Pancíře v přírodní rezervaci Prameniště. Jeho tok dále pokračuje přes bývalou sklářskou osadu Nový Brunst dále k jihozápadu. Část je nepřístupná, protože se nachází v první nejpřísněji chráněné zóně národního parku (Slatinný potok, Novohůrecké slatě). Krásné místo, které rozhodně stojí za návštěvu, se nachází zhruba kilometr od Nové Hůrky, kdy modrá turistická značka od bývalého protíná soutok Slatinného potoka se Sklářským potokem (do něj se pár desítek metrů předtím vlévá Drozdí a Černý potok). Voda zde po soutoku bystře teče, koryto je rozšířené a můžete sledovat hrátky vodních proudů po mostkem přes potok.

Tok dále pokračuje přes bývalou obec Paseka nyní poblíž silnice mezi Hartmanicemi a Železnou Rudou. V první zóně parku se následně po třech kilometrech vlévá do Křemelné, která pokračuje dále kolem bývalého Šerlova dvora lokalitou bývalého Frauenthalu. Paseka byla významná svou brusírnou skla a zrcadel. Zanikla po odsunu německého obyvatelstva a zřízení výcvikového prostoru Dobrá voda v 50. letech minulého století, kdy byly všechny domy rozstříleny. Což byl typický postup budovatelů nových rájů na zemi pro Šumavu dané doby.

U bývalého Frauethalu zhruba dva kilometry od Prášil vytváří Křemelná úchvatnou podívanou. Když se po jejím proudu vydáme od rozcestí u bývalého Šerlova dvora, tok tady kopíruje hranici lesa a na druhé straně prostor rozlehlých luk v místě bývalého Frauenthalu. V roce 1863 byly založeny brusírny, leštírny a další sklářské provozy a související vybavení. Postupně zde vyrostly kovárna, hájovna, hostinec, škola, obytné domy nebo obchod. V době největšího rozmachu tady žilo přes 400 lidí. Provoz skončil na začátku 30. let minulého století kvůli velké konkurenci.

Po vysídlení německého obyvatelstva po druhé světové válce byly objekty po vyhlášení vojenského prostoru Dobrá Voda postupně zbourány. Dnes jsou patrné stopy po jejich základech. Zasypány byly také kanály přivádějící vodu ke sklárenským provozům. V současnosti jsou zde patrné pilíře bývalého mostu přes řeku.

Žlutá turistická značka kopíruje zpočátku tok řeky a hranici I. zóny Národní parku. Na protějším břehu se otevírá krásné panorama Sklářského údolí s individuálně rostoucími stromy, převážně smrky. Po necelém kilometru chůze žlutá turistická značka řeku opouští v místě krásného meandru a podmáčené louky na kraji lesa. Podél řeky jsou vyšlapané dobře průchozí cestičky. Opatrnost je třeba především po dešti, kdy je louka značně podmáčená. Nicméně po několika stech metrech je možné se napojit na stabilnější Žákovu cestu a vrátit se po ní k místu, kde žlutá značka opustila řeku.

Křemelná tady s nádhernou loukou na druhé straně orámovanou lesem vytváří kouzelné panorama. Bystře tekoucí rudo-hnědá, ale přitom průzračně čistá voda, do níž se odráží jehličnany na březích, které voda podemílá a vytváří terasy. Místo, kde čas plyne jinak, než jsme běžně zvyklí.
Tok Křemelné měří 30 kilometrů a podle některých údajů se jedná o jedinou řeku u nás, na jejímž břehu nestojí žádný dům nebo podobná stavba.

Ve spolupráci s vodarenstvi.cz najdete další materiály zde, zde, zde a zde.

Trasa výletu je zde.