Článek
Jmenování ústavního soudce je věc zapeklitá
Nebo se to alespoň tak zdá z posledních lapálií kolem jmenování pana Fremra prezidentem Petrem Pavlem. Robert Fremr je z pohledu erudice a zkušeností jistě významná a vážená persona a jeho působení v mezinárodních trestních tribunálech je toho živým důkazem. Potud zřejmě selským uvažováním není co vytknout, ale…
Ale pak je tu záležitost faktů a to jeho působení jakožto trestního soudce a předsedy tribunálu v kauze Olšanských hřbitovů, kde s vysokou pravděpodobností byla zapojena taktéž Státní bezpečnost. Pojďme opustit teoretickou debatu o morální integritě osoby činné v rámci soustavy soudů předešlého režimu, ale opravdu je to skutečnost, která nebyla známa odbornému panelu Petra Pavla jakožto i senátně ústavně-právnímu výboru a senátnímu výboru pro lidská práva? Nebo bylo na druhé straně „doufáno“, že to médii nebude vytaženo na světlo světa, případně že to bude veřejností ignorováno? A jaký je rozdíl oproti aktivní kariéře Petra Pavla jakožto vojenského rozvědčíka? Mnoho otázek bez patřičně uspokojivých odpovědí.
Z historie se skutečně stává historie
Skoro to vypadá, jako bychom si selektovali osoby, kterým spolupráci s bývalým režimem tolerujeme a kterým ne. Dalším problémem v tomto případě je, že „kontroverzní činy či události“ (kontroverzní je v tomto případě pouze zdvořilý eufemismus) jsou spojené s dobou, na kterou velká část společnosti díky 34letému časovému odstupu již záměrně či nezáměrně zapomíná a proto i tato obvinění či kauzy jsou pro dnešní mladší generaci pouze něčím abstraktním, co se jich vlastně osobně ani morálně nedotýká. Evidentně málo a nedůrazně bylo předáno předchozími generacemi - možná díky až moc sametovému sametu.
Jisté ovšem je, že jak už poznamenal Petros Michopulos v podcastu „Kecy a politika“, měli bychom si jako společnost vybrat, jakým postojem se k naší minulosti postavit, a být v tom konzistentní. Protože bez konzistentního postoje se vytrácí jakákoliv možnost objektivity, která je pro posouzení morálních stanovisek a hodnot naprosto nezbytná.
Vítek Rakušan a jeho one man show
Vít Rakušan se ve své ministerské pozici tak trochu ztratil - a to řečeno velmi mírným způsobem. Adekvátně nedokázal zareagovat na kauzu „Dozimetr“ a vyvodit z toho přímou politickou odpovědnost. Dalším jeho excesem se stalo vyvěšení vlajky s Putinem ve vaku na mrtvoly a to na den vzniku samostatného československého státu. Když pominu, že se jedná o jednu z mála událostí za více než 100 let moderního historie státu, kterou si můžeme s radostí a hrdostí připomínat, samotné vyvěšování jakýchkoliv znaků jiných než státních je v tento den více než nedůstojné.
Teď je opět v záři reflektorů a to po tiskové konferenci, kterou sám zorganizoval a to na základě dvou závažných trestných činů spáchaných cizinci ukrajinské národnosti (v mediálním prostoru uvedená informace policií nepotvrzena) v krátkém časovém posledních několika týdnů - „Kriminální činy jednotlivců ale nejsou proviněním národa“ uvedl Rakušan na svém Twitteru. S tím by se asi v podstatě souhlasit, byť i tato prohlášení by mohlo mít řadu protiargumentů. Nicméně pak je zde případ „Jane Doe“ aneb ruské tenistky bez jména, která nebyla bez uvedení důvodu vpuštěna na území ČR, kde v rámci organizace WTA chtěla odehrát tenisový turnaj Prague Open.
„Včerejšího dne v podvečerních hodinách 27. 7. 2023 byla policisty Inspektorátu cizinecké policie na mezinárodním Letišti Václava Havla provedena pobytová kontrola u osoby ruské státní příslušnosti, při které byly zjištěny důvody ukončení přechodného pobytu na území. Osobě byl udělen výjezdní příkaz a dostala lhůtu na vycestování z České republiky.“ Takto zní oficiální vyjádření Policie České republiky. Vágní a velmi neurčité. Těžko si lze představit, že profesionální tenistka cestující po světových turnajích neměla v pořádku podklady pro přechodný pobyt, ale budiž. Ovšem netransparentní informování takovýmto způsobem je více než podezřelé. A celkové tendence naklánět se na jednu stranu vážek, taktéž.
Zdroje:
