Článek
Nesoudnost předešlých generací
Asi bych začal přece jenom se seniory, protože jejich lkaní nad ekonomickou situací je přece jen o poznání méně na místě než u studentů. Výše uvedený článek pana Mileniála, na který reaguji, má rozhodně pravdu v několika podstatných faktech. Především ad 1 -30 410 Kč čistého příjmu (je potřeba důrazně připomenout, že na rozdíl od naprosté většiny zemí, je v ČR důchod nezdaněný) je ekvivalentem 38 000 hrubého příjmu zaměstnance, nota bene se jedná o medián průměrné mzdy v ČR (medián mezd 3. čtvrtletí je dle ČSÚ 37 492 Kč). Na co si tedy paní stěžuje? Je skutečně ve světě, který si prošel covidovou krizí, prochází válkou na Ukrajině, celospolečenskou krizí a neposlední řadě ekonomickou recesí, největším problémem, že paní nezaplatí stát plnohodnotné bydlení v hlavním městě? Dovolím si tvrdit, že není. A také si dovolím tvrdit, že chování paní je rozmazlené a frackovité. Částečně jí to nelze mít za vinu, protože velkou část života strávila v režimu, který bazíroval na principu naprosté odevzdanosti, tj. že občan za poslušnost nemusel moc přemýšlet. Princip, na kterém politici na české scéně do jisté míry staví své kampaně dodnes. Jak ovšem říkám, omluvitelné je to pouze částečně, protože paní je naprosto autonomní a myslící bytost a pokud v takovýchto arogantních bludech skutečně žije, měla by mít dostatek soudnosti, aby je nezveřejňovala do mediálního světa - ad 2.
Šok - vydělání peněz jde ruku v ruce s prací
Na druhé straně jsem poněkud překvapený, že se mladí lidé rozčilují, že kvůli penězům musí pracovat. Pamatuji si to jako dnes, když jsem v roce 2012 přišel studovat na ZČU do Plzně. Tak nějak automaticky jsem věděl, že si budu muset ihned najít přivýdělek - měl jsem od rodičů zaplacenou kolej (cca 2800 Kč) a taktéž 1000 Kč na týden - a to včetně režijky (ta se tehdy pro studenty pohybovala tuším kolem 220 Kč na měsíc) a jízdenek domů (cca 90 Kč). Abych měl aspoň na pivo a nějaké to lepší jídlo, nebylo zbytí a musel jsem na brigádu. Před dvanácti lety nebyly ani zdaleka takové možnosti jako dnes - podařilo se mi najít za 65 Kč/hod. kasu v Kauflandu, Žabka (dražší koloniál s delší otevírací dobou od sítě Tesco) za 75 Kč/hod. nebo vykládání balíků z kamionů na PPL depu za 90 Kč/hod. Vybral jsem si samozřejmě to nejlépe placené, ale také fyzicky nejtěžší - kolikrát jezdily i 50 kg balíky, pneumatiky apod. Za 90 Kč jsem byl ale rád, tehdy to byly na brigádě královské peníze.
Pan Mileniál zmiňuje úporný život studenta a nechává čtenáři pocit, že za usmolených cca 9 000 Kč se student v podstatě jednou měsíčně podívá za rodiči. Osobně vím, že studentský život je o velké flexibilitě - ne, skutečně nemusí být student celý den ve škole, opravdu povinná bývají jenom cvičení a semináře a účast na přednáškách je volitelná. Ano, jak to tak bývá, zápisky si pak může dohledat z různých zdrojů, ať už od současných nebo bývalých spolužáků, kteří bývají poměrně dost ochotní. Hodně v tom dnes pomáhají sociální sítě. Popřípadě je tu vždy ten starý osvědčený způsob knih z univerzitní knihovny. Ano, ve většině případů se směny a to i v McDonald´s dají s časovou rezervou plánovat. Ne, skutečně dva odpracované dny v týdnu studenta nelimitují tak, aby to ohrozilo jeho studium. Je to trochu nepříjemné? Ano, možná ano, nicméně plnohodnotný pracovní život je v realitě daleko komplikovanější a budete pak muset být mnohem více přizpůsobiví.
Společný symptom nároků
Obě generace byť je dělí desítky let, jiná zázemí, politický režim a rozdílné společenské uvažování, spojuje jedna primární věc - mají pocit, že mají nárok. Senioři, protože „si to odpracovali“, a mladí, protože studují, vzdělávají se a jsou budoucností země i národa. Mám ovšem pocit, že to tak černobílé a jednoduché nebude a jak jsem podotkl v úvodu, rozmohl se nám tu takový sociální nešvar.
