Článek
Paní Adéle je podle dotazníku 73 let a žije sama v Praze. Pobírá čistý důchod 22 315 Kč a k tomu příspěvek na bydlení 8 095 Kč. Zmiňuje se i o brigádě, na které si občas vydělá zhruba 1 500 Kč, ale protože sama přiznává, že je to jen občas a neví, jak se to s její brigádou bude mít do budoucna, tuto částku počítat nebudeme. Má tak k dispozici celkem 30 410 Kč. Z toho prý 18 860 Kč musí zaplatit za bydlení. A zde už to začíná být trochu divné. Za tuto cenu si paní musí žít poměrně nad běžným standardem i na Prahu, přestože uznávám, že levné to tam není. Například moje kamarádka v Praze bydlí v bytě 2+kk a i s energiemi za bydlení nechá zhruba 12 000 Kč. To ani nebydlí v žádné rozpadlé bytovce, ale v pěkném rekonstruovaném bytečku, který je pro jednu osobu naprosto dostačující.
Jak je na tom oproti paní Adéle studentík vysoké školy?
Studenti si brigády příliš vybírat nemohou. Buď se inzeruje pro studenty brigáda, která však vyžaduje pracovat 5 dní v týdnu (což je se studiem neslučitelné), nebo není odměna dostačující. A pokud je dostačující, jedná se o velice zvláštní brigády, jako například noční inventury, což se studiem, na které je třeba mít i zdravý spánek, slučitelné také není.
Aby to bylo fér vůči paní Adéle, která má pouze jednu dceru a jinak je rozvedená, postavíme do opozice průměrného studenta, který bydlí v Praze na koleji a rodiče mu nemohou platit celé výdaje.
Za jednu noc na pražské koleji zaplatí (velice zhruba) asi 150 Kč za noc. To je za měsíc průměrně 4 500 Kč. K tomu je pak samozřejmě nutné připočítat i stravu. Pomůžeme si životním minimem 4 860 Kč. K tomu 130 Kč za měsíční kupon na MHD (pro studenty starší 26 let 550 Kč), k tomu zhruba 1 000 Kč za jízdenky vlakem domů (v tomto případě do Českých Budějovic), pokud domů pojede jen na dva víkendy v měsíci. Pak si také student samozřejmě musí zaplatit výdaje jako telefon s neomezeným internetem, pokud se nechce městnat na jedné pomalé wi-fi s ostatními studenty, přes kterou si na oddech nepustí ani jediný film. To je zhruba 900 Kč za měsíc. Jistě by se našly i další výdaje, třeba oblečení a praní, což shrneme na pouhých 500 Kč, abychom nepřičítali i např. kávy, které si podle vlastních slov nemůže dovolit ani paní Adéla. Dostáváme se na odhadových 11 890 Kč, které student potřebuje pro své přežití na pražské univerzitě.
Teď se podíváme, kolik si takový student vydělá. Pokud bude dělat v řetězci McDonald's, který aktuálně v inzerátech nabízí 140 Kč za hodinu, a přitom bude moci pracovat ideálně 8 dní v měsíci (vezmeme-li v potaz, že bude mít volný pouze víkend a jeden obětuje cestě za rodiči), se směnou dlouhou 8 hodin si vydělá zhruba 8 960 Kč. Pokud bude dělat na DPČ a bude studentem do 26 let, odnese si tak 7 921 Kč čistého. Což bohužel, jak vidíme, na pokrytí jeho nákladů nestačí. Malým dílem může přispět škola skrze stipendia, ale to příliš peněz není. Běžné ubytovací stipendium například činí 460 Kč za měsíc. Musí tak zasáhnout rodiče a svému dítěti přispět minimálně 3 000 Kč.
To se nezdá jako tolik, to určitě každý i méně majetný rodič svému pilnému dítěti věnuje a může věnovat, ale připomeňme si, že tento modelový student nemá absolutně žádné volno, pouze jeden jediný víkend v měsíci, ve kterém jede za rodiči. Na učivo tak má čas jen po škole, ale i ta mnohdy trvá od 8 ráno do 7 večer. Nemůže si koupit jedinou kávu, zajít si do restaurace, ani do kina, ani posedět s přáteli. Bydlí na pravděpodobně té nejlevnější koleji na minimálně třílůžkovém pokoji a neušetří si vůbec nic.
Proč se neodstěhovat do levnějšího?
Náš modelový student je na tom mnohem hůře než paní Adéla, která má alespoň volný čas. Možná někoho napadne, proč tedy student školu vůbec studuje, když si ho nemohou jeho rodiče dovolit kompletně dotovat, ale úplně stejně bychom se mohli ptát, proč se paní Adéla neodstěhuje do levnějšího někam za Prahu? Však Praha má skvělou síť MHD a tak či onak se může jako důchodkyně dopravit i z úplného kraje města až do centra doslova za hubičku. Problém paní Adély tak nevidím v tom, že jí stát dává málo, ale v tom, že není schopna vzdát se svého zažitého způsobu života. Takový student, jakého jsem příkladově uváděl, se musel kvůli škole vzdát skoro všeho a také to tisíce studentů ročně zvládají. Jen s tím rozdílem, že si neustále nestěžují.
