Neznámý osud Billyho Kida: Byl skutečně zastřelen, nebo přežil až do 40. let 20. století?

Je označení pro konflikt, ze kterého se zrodil „Billy the Kid“. Nejprve se jednalo o spor mezi dvěma stranami, jež každá chtěla dominovat v prodeji suchého zboží a chovu skotu. Dlouhodobě zavedenému obchodu se smíšeným zboží místního Jamese Dolana, začali konkurovat Angličan John Tunstall a jeho obchodní společník Alex McSween. Ti byli značně podporováni také místním chovatelem dobytka, Johnem Chisumem. James Dolan a jeho společník Lawrence Murphy byli nicméně podporováni generálním okresním prokurátorem a dále měli výhodné obchodní smlouvy s vládou Spojených Států, jakožto dodavatelé hovězího masa do teritoriálních pevností a indiánských agentur. To společně s monopolem na prodej zboží a chov skotu znamenalo velmi rychlé zbohatnutí těchto lincolnských obchodníků.

John Tunstall, který dorazil do Lincolnu v průběhu roku 1876, měl ovšem jinou představu o místním uspořádání. S mladým právníkem Alexem McSweenem a chovatelem Johnem Chisumem hodlal napřímo rozbořit monopol, který vytvořilo duo Murphy-Dolan. K tomuto účelu si najmuli služby místních honáků, později známých jako „regulátoři okresu Lincoln“ a také měli vlastní zákonodárce sestávající se z městského strážníka Richarda M. Brewera a zástupce amerického maršála Roberta A. Widenmanna. Naproti tomu frakce Murphy-Dolovan se spojila s místním okresním šerifem Bradym a najmula si gang Jesseho Evanse. Ten měl v pozdějších událostech sehrát významnou roli.

18.února 1878 byl den, který odstartoval válku v Lincolnu. V tento den byl John Tunstall chladnokrevně zastřelen Jesse Evansem, Williamem Mortonem a Tomem Hillem. Co patrně tuto situaci vyeskalovalo takto rychle byl i fakt, že z dálky tuto popravu viděli někteří jeho honáci, jako Richard „Dick“ Brewer nebo právě Billy the Kid. Po této události s ostatními honáky, ale i dalšími dobrovolníky z Lincolnu založili skupinu „regulátorů okresu Lincoln“, která byla v jednu chvíli skutečně početná. Její jádro ovšem tvořili primárně Tunstallovo honáci - McCarty (Kid), Richard „Dick“ Brewer, Frank McNab, Doc Scurlock, Jim French, Johna Middleton, George Coe, Frank Coe, Jose Chavez y Chavez, Charlie Bowdre, Tom O'Folliard, Fred Waite (Chicasaw) a Henry Newton Brown - ti byli známí jako „železný plášť“.

Když byli regulátoři seskupeni, vydali se se zástupci smírčího okresního soudu v Lincolnu, doručit soudcem podepsané zatykače. Šerif Brady ale zadržel konstábla Martineze a jeho zástupce. Na svobodu se nakonec dostali a podařilo se jim i s regulátory zadržet jednoho z vrahů, Williama Mortona a jeho pomocníky, Franka Bakera a Dicka Lloyda. Došlo k přestřelce, po které se Morton vzdal. Nicméně s podmínkou, že jeho pomocník, Frank Baker, který byl i zástupcem šerifa Bradyho, bude ušetřen na životě a dopraven v pořádku do Lincolnu. Dick Brewer jako vedoucí skupiny sice na dohodu přistoupil, nicméně regulátoři trvali na zastřelení vraha a jeho pomocníků. Rozhodnuto bylo třetí den cesty zpět do Lincolnu, 9. března 1878. V ten den byli zastřeleni William Morton, Frank Baker a William McCloskey, což byl sice regulátor, ale přítel Williama Mortona. Regulátoři tvrdili, že Morton zabil McCloskeyho a chtěl s Bakerem utéct, a proto byli zastřeleni. Vzhledem k tomu, že McCloskey byli Mortonův jediný přítel ve skupině regulátorů, je to ovšem těžko uvěřitelná historka. Shodou náhod a možná i osudu, byli v ten samý den postřeleni zbylí dva vrazi Johna Tunstalla, Tom Hill a Jesse Evans, když se pokusili okrást řidiče co převážel ovce v Novém Mexiku. Tom Hill zemřel na místě, Jesse Evans byl několikrát postřelen a těžce raněn.

Když převaha v konfliktu začala být výrazně znatelná pro stranu Johna Tunstalla a Alexe McSweena, požádal šerif Brady o pomoc územního generálního prokurátora Thomase Bentona Catrona, který ale řešení konfliktu podstoupil teritoriálnímu guvernérovi Samuelu B. Axtellovi. Ten rozhodl, že soudce okresního smírčího soudu v Lincolnu, byl jmenován nezákonně a novým výnosem veškeré následující akce regulátorů označil za trestné a nezákonné. Také zbavil Widenmanna jeho statutu zástupce amerického maršála a tímto se tak stal šerif Brady a jeho zástupci jedinými představiteli zákona v Lincolnu. Regulátoři se s tím ovšem nehodlali smířit a 1. dubna 1878, French, McNab, Middleton, Waite, Brown a McCarty (Billy the Kid) zastřelili šerifa Bradyho nedaleko Tunstallova obchodu. Jeho zástupce George W. Hindman byl také smrtelně zraněn a jediným přeživším se tak stal zástupce Billy Matthews, který v následné přestřelce ještě stačil zranit Frenche a McCartyho.

Regulátoři se poté přesunuli na jiné místo v lincolnském okrese, a to na pilu a stanoviště Blazer´s Mill. Zde hodlali zatknout rančera Buckshot Robertse, který byl v jejich zatykačích zmíněn v rámci vraždy Johna Tunstalla. Roberts se ale ukázal jako tuhý protivník, protože se mu podařilo zabít kapitána skupiny Dicka Brewera a zranit Middletona, Scurlocka, Coea a McCartyho. Po Brewerovo smrti si regulátoři zvolili za kapitána Mcnaba, který byl ovšem krátce poté zastřelen při přestřelce na Fritzově ranchi. Smrtí Mcnaba se celý konflikt přesunul zpět do Lincolnu, kde regulátoři zaujali obranné pozice a začali drobné přestřelky nejenom s Dolanovými a Murphyho muži, ale i s posádkami americké kavalerie. Ještě před závěrečným střetnutím v Lincolnu, se regulátorům podařilo dopadnout Manuela Segoviu, který byl pravděpodobným katem bývalého kapitána McNaba. Segovia byl vystopován a při údajném útěku zabit.

Skutečná válka v Lincolnu trvala od 15 do 19. července. Do té se zapojili všichni regulátoři v Lincolnu, jejich pomocníci z Mexika a na straně druhé všichni Dolanovi a Murphyho muži, s asistencí jednotek americké armády pod velením plukovníka Nathana Dudleyho. Výsledkem byl především útěk regulátorů z oblasti Lincolnu, ale také smrt druhého hlavního aktéra - Alexe McSweena. Regulátoři se rozjeli do různých koutů Nového Mexika a Billy the Kid pokračoval Bowdrem, O'Folliardem, Davem Rudabaughem a pár dalšími v ilegálním způsobu života. Stejně jako Bowdre a O'Folliard byl prý zastřelen šerifem Patem Garretem v roce 1881. Aspoň takto je vedena oficiální verze. Ovšem bylo tomu skutečně tak? Co se týče „vítězné“ strany, tak Lawrence Murphy se z vítězství moc dlouho neradoval. Zemřel v říjnu 1878 ve věku 47 let. Jeho partner Dolan ho následoval v roce 1898, bylo mu 49 let. Manželka Alexe McSweena, Susan McSweenová se stala po manželově smrti úspěšnou farmářkou v novém Mexiku. Její ranč „Three Rivers“ byl jedním z největších v regionu. Zemřela jako bohatá podnikatelka v roce 1931, ve věku 85 let.

To, co dodnes budí rozpaky a otázky, je právě rok 1881 a údajné zastřelení Billyho Kida. Sám Pat Garret ve své biografii The Authentic Life of Billy, The Kid, uvedl popis událostí, tak jak se podle jeho paměti přihodily. On a jeho dva zástupci John W. Poe a Kip McKinney sledovali farmu Petea Maxwella, což byl Billyho přítel. Zde se měl Billy the Kid ukrývat. Když spatřili postavu s kloboukem, jak zachází do jednoho z domů, vydal se Pat Garret za ní. Vešel do pokoje, kde byl ležící Maxwell. Ten Garretovi potvrdil, že Kid je kdesi v domě, ale že přesně neví kde. Za chvíli vešel Kid do Maxwellova pokoje a zeptal se, kdo je to tam s ním. Když se Garret rychle u Maxwella ujistil, že jde o Kida, vytáhl revolver a dvěma ranami, jednou z nich do hrudi, Kida zasáhl. Bylo to zřejmě poprvé v životě, kdy Kid ztratil ostražitost, a to se mu stalo osudným. Sám Garret to popisuje jako velkou náhodu a neuvěřitelné štěstí v daném okamžiku.

Ačkoliv Garret a jeho zástupce Poe uvádějí stejnou verzi, tak druhý zástupce Kip McKinney uvedl, že Garret byl schovaný v pokoji za gaučem a překvapil neozbrojeného Kida, kterého v zápětí zastřelil. Garretova verze uvádí, že Kid vstoupil do pokoje s revolverem. Deluvina Maxwell, adoptovaná dcera Petea Maxwella ve své výpovědi také uvedla, že Kid byl neozbrojený. Zajímavá shoda náhod. Je přece jen zvláštní, že by protřelý pistolník, pakliže by skutečně držel zbraň, zaváhal a nechal by Garreta vystřelit jako prvního.

Příběh Billyho Kida by zřejmě zůstal nepozměněn, pokud by se ve 40. letech 20. století neobjevil muž, jménem Brushy Bill Roberts. Ten uvedl, že jeho pravé jméno je Henry McCarthy alias Billy the Kid. Vše začalo v roce 1948, kdy pozůstalostní vyšetřovatel William V. Morrison našel muže jménem Joe Hines, který si nárokoval území svého bratra. Během konverzace s tímto mužem zjistil, že má nebývalé znalosti a zkušenosti z dob lincolnské války a také tvrzením, že Billy the Kid je stále naživu. Odmítl ovšem Morrisonovi říct současné jméno, i místo kde žije. Morrison tedy pokračoval dále v pátrání a narazil na J. Franka Daltona z Oklahomy, který sám sebe označoval za Jesseho Jamese a který Morrisonovi sdělil, že Billy the Kid žije v Hamiltonu v Texasu, pod jménem O.L. Roberts. Morrison si s Robertsem začal dopisovat a ten mu začal uvádět některé údajné detaily z pistolníkova života. Především popřel Garretovu verzi o jeho zabití, kdy Garret prý zastřelil jiného muže, jménem Billy Barlow. Na tomto scénáři se měla hlavně podílet tma, která panovala v pokoji, ve kterém muži byli a zmátla tak Garreta, který tak zastřelil Barlowa místo Kida. Této verzi napovídá i to, že pohřeb byl narychlo provedený již následující den a stejně tak pozdější výpověď zástupce Kipa McKinneyho, který nejdříve zpochybnil Garretovu verzi a následně uvedl, že Garret zastřelil někoho jiného. Pokud se vrátíme zpět k Robertsovi, jeho hlavním motivem a důvodem k otevřené komunikaci s Morrisonem byl fakt, že požadoval milost od současného guvernéra Marbryho, protože ta mu sice byla slíbena v roce 1879 guvernérem Nového Mexika, Lewem Wallacem, ale nikdy nebyla udělena.

Ačkoliv měl Brushy Bill Roberts poměrně hluboké znalosti o životě Kida a někteří žijící členové jiných gangů podepsali místopřísežná prohlášení, která potvrzují jeho identitu jako Billyho Kida, v některých zásadních informacích je Roberts nedůvěryhodný. Především tvrzením o jeho narození. Roberts uvedl, že se narodil 31. prosince 1859, tedy ve stejný rok jako Kid. Spisovatel W. C. Jameson uvádí, že Brushy Bill Roberts a Oliver Pleasant Roberts nejsou tatáž osoba. O O.L. Robertsovi totiž s jistotou jeho neteř prohlásila, že se dle rodinné bible narodil v roce 1879. A to ať si říká Brushy Bill nebo O.L. Roberts, jedná se dle ní o stejnou osobu. Toto nedokázal Roberts nikdy vyvrátit. Pokud by to tak bylo, byly by mu v roce Kidovo smrti pouhé dva roky. Dalším faktem je, že když už došlo na avizované setkání s guvernérem Marbrym v roce 1950, nedokázal Roberts na spoustu otázek odpovědět. Nemohl si například vzpomenout na křestní jméno Garreta, nebo velmi vágním způsobem popisoval události osudného večera ve Fort Summeru. Stále trval na své verzi o zabití špatného muže Billa Barlowa a útěku za pomoci jiného pistolníka, Franka Lobata. Jak mu ale mohl Lobato pomáhat, když se v té době ve Fort Summeru vůbec nenacházel? Ať tak či onak, guvernéra Marbryho Roberts nepřesvědčil a krátce poté ve svém domově v Hicu v Texasu, umírá.

Následně došlo ke dvěma srovnáním fotografií Billyho Kida a Brushyho Robertse. V tom prvním v roce 1989, se Brushy Bill Roberts umístil s dalšími 150 lidmi vloženými do seznamu pro srovnávací proces, na 42. místě. Při druhém srovnání, které proběhlo na texaské univerzitě za použití metod srovnatelných s postupy FBI či CIA, byla fotografie Brushyho ve věku 71 let, na 93 % shodná s fotografií Billyho Kida. Navzdory neprokázaní Brushyho Robertse jakožto Billyho Kida, přijalo jeho rodné město Hico tuto identitu za skutečnou a vybudovalo zde na jeho počest muzeum, které celou historii mapuje.

Dodnes bylo na toto téma napsáno několik knih, natočeno několik dokumentů, včetně „Unsolved Mysteries“ a určitě nejznámější je pak filmové zpracování s Emilio Estevezem Mladé pušky a Mladé Pušky II, s nepřekonatelným soundtrackem od Jona Bon Joviho.

Zdroje:

https://www.history.com/news/billy-the-kid-death-theories

https://www.billythekidoutlawgang.com/blank

http://www.aboutbillythekid.com/billy_vs_brushy.htm

https://en.wikipedia.org/wiki/Lincoln_County_War

https://en.wikipedia.org/wiki/Brushy_Bill_Roberts