Článek
V ČR existuje spoustu míst, přímo ghett, kde lidé žijí v těch nejhorších podmínkách. Topí odpadky, nemají teplou vodu a někdy ani elektřinu. Rozbité okna, rozřezané zábradlí, chybějící dveře a všude mezi tím často běhají malé děti. Při své práci jsem dokonce i viděl spát několik dětí v noci v bytě na zemi uprostřed místnosti společně na hromadě bez matrace a dokonce i bez deky. Všude odpadky, špína, plísně a zápach. Zdejší dívky začínají často rodit již před 15 rokem života a zde skutečně mít 10 dětí není nic neobvyklého. Jakou mají lidé, kteří vyrůstají v těchto podmínkách startovní pozici v životě něco dokázat? A co se s nimi pak děje? Pokračují pak v tom jediném, co znají?
Nejprve je opět čas na pár konkrétních čísel. Po druhé světové válce vlivem holokaustu dle wikipedie zůstalo v ČR pouze 600 - 1000 Romů. Poté jejich počet narost cca o 10 tisíc vlivem migrace z Slovenska a osidlováním Sudet. Další velké osídlení začalo v roce 1965 vlivem tzv. politiky odsunu a rozptylu, kdy byly v rámci Československa přesouvání z osad na východním Slovensku po celé zemi. Byly rozděleny celé rodiny a členové si nemohli vybrat, kam budou přesunuti. Tato politika skončila v roce 1970 a Romové začali být defacto segregování do ghett na okraji měst. Při posledním sčítání lidu se k Romské národnosti přihlásilo přibližně jen 31 tisíc jedinců. Proto se udávají přesnější sociální odhady, ze kterých budu dále vycházet.
V roce 1989 soupisy národních výborů pro účely sociální péče uváděly v České republice přibližně 150 000 Romů. Poté mělo dle odhadů v roce 2003 po výrazném snížení sociálních dávek na Slovensku dojít k další vlně migrace do ČR. I přes mediální kampaň nezaznamenal Český sociální systém žádný masový přiliv a spíše se jedná o postupný dlouhodobý trend, kdy do ČR přichází za lepšími podmínkami a i lepší prací. Poslední kvalifikované odhady o počtu Romů v ČR počítají kolem 250 000 - 300 000. Což jistě není málo, ale neodpovídá to tak vysoké porodnosti. Pokud bychom vzali 25 let jako jednu generaci a odhadli na počet žen v plodném věku jen na 50 000 v roce 1990, po 25 letech by měla populace vzrůst o 500 000. V roce 2015 by jich tedy určitě bylo více než půl miliónu, byť často pro bohémský život netrpí dlouhověkostí. V roce 2026 bych jich odhadem i bez započtení neustálé migrace ze Slovenska už muselo být hodně přes 1 000 000. A takováto ghetta by musela být doslova všude. Kde tedy jsou? Poslední roky se naopak podařilo množství ghett tzn. vylidnit a někam uklidit. A jak to, že porodnost v ČR tak výrazně klesá, když by se jen samotná ghetta mohla postarat o to, aby rostla?
Vysvětlení může být vcelku prosté. Sami Romové většinově nechtějí žít v těch nejhorších podmínkách ghett. Ani rozhodně nemají tolik dětí. Většina i těch, co v těchto nejhorších podmínkách vyrostla, pokud chce, zvládne se ze situace dostat. V dnešní společnosti naštěstí mají šanci a často pracují na nekvalifikovaných pozicích, hůře placených, ale pokud chtějí, dostanou šanci. I přes to, jak špatnou startovní pozici jim osud (rodič) přichystal. Často žijí nenápadně a v tichosti třeba i poblíž ghett, kde jsou levnější nájmy a mají blízko k rodině. Mají běžný počet dětí, které chodí do školy a starají se o sebe i své blízké. Nezneužívají zdravotní ani sociální systém. Daří se jim nebýt vidět. Často se i za své blízké, kterým život v ghettu vyhovuje, stydí. Dokonce jsou i někteří naštvaní, že kvůli Romům z ghett se na ně společnost dívá skrze prsty. Na druhé straně jsou případy jedinců, kteří dostali šanci vyrůstat v jiných rodinách, kde měli vše co potřebovali a startovní podmínky, jaké si mohli přát. Přesto skončili zpět ve vyloučených lokalitách či mezi kriminálníky a bezdomovci. Barvitě to např. popisuje autorka v knize Rok Kohouta, která postupně adoptovala a vychovala 2 malé novorozence. I přes veškerou snahu nemá dobrý konec.
Je skvělé, že žijeme ve svobodné zemi, kde mají lidé možnosti změnit svůj životní osud. Závěrem bych jen chtěl poznamenat, jak důležité je kriticky se zamyslet nad zprávami, které jsou sice křiklavé, úderné, dobře se na ně ukazuje, ale když si vyhledáme volně přístupné informace, často zjistíme, že to prostě neodpovídá skutečnosti. A ta částka taky neodpovídá.
