Cesta za valašským Balatonem: Cyklostezka, která vás nadchne

Valašsko není jen kraj slivovice, ovčích sýrů a drsných kopců. Je to místo, kde se zastavil čas, a přitom se zde neustále něco hýbe – minimálně koryto divoké Vsetínské Bečvy. Pokud hledáte tip na výlet, kde skloubíte duchovní historii, panenskou přírodu a osvěžení v „českém moři“, nasedněte na kolo. Tato trasa vás provede srdcem Beskyd a ukáže vám, proč místní na své údolí nedají dopustit.

Naše cesta začala naprosto fantasticky. Hned od prvních metrů se naším věrným a tichým průvodcem stala řeka Vsetínská Bečva. Její koryto se vine těsně podél cyklostezky a jemné bublání vody jako by nám neustále šeptalo, že dokud ji budeme mít po svém boku, nemůžeme zabloudit.

Tato řeka je tepnou celého regionu. V ranním slunci se leskla jako stříbrná nit provlékající se valašskou krajinou. Je fascinující sledovat její proměny – chvíli je to dravý potok narážející na balvany, o kus dál se rozlévá do klidných tůní, ve kterých se zrcadlí okolní smrkové lesy. Pro cyklistu je to ta nejlepší psychoterapie. Stačí jen rytmicky šlapat, dýchat čerstvý horský vzduch a nechat se vést zvukem vody, který spolehlivě přehluší jakýkoliv stres z města.

V obci Hovězí nás už z dálky upoutal kostel svaté Máří Magdalény. Jeho věž čněla nad střechy chalup a lákala nás tak magneticky, že jsme prostě museli zastavit a na chvíli slézt z kol. Tento barokní skvost nechal v letech 1732–1733 postavit hrabě Mikuláš Illésházy na místě původního dřevěného kostelíka z roku 1688.

Dnešní podobu však chrám získal až v roce 1890, kdy byl přestavěn v novogotickém slohu. Právě tehdy dostal svou dominantní štíhlou věž, která z něj dělá nepřehlédnutelný orientační bod celého údolí. Dnes je právem zapsán na seznamu kulturních památek ČR a my jsme uznali, že tato krátká zastávka za to ticho a majestátnost rozhodně stála. Uvnitř jako by se zastavil okolní svět a vy jste mohli načerpat duchovní sílu na další kilometry cesty. Ta kombinace barokní zdobnosti a novogotické přísnosti je v této krajině naprosto unikátní.

Šlápli jsme do pedálů a pokračovali přes Huslenky. Tam naše oči spočinuly na evangelickém kostele z roku 1892. Tato novorománská dominanta s vysokou věží se nestavěla snadno – trvalo to dlouhých devatenáct let. Finance na stavbu tehdy sbírali sami věřící po celá desetiletí. Každá cihla zde nese příběh odříkání a pevné víry místních obyvatel, kteří chtěli vytvořit důstojné duchovní centrum. To je dodnes skutečným srdcem celé obce a symbolem valašské houževnatosti, se kterou se zdejší lidé rvali s osudem i tvrdou půdou.

Další kilometry nás zavedly do Halenkova, kde jsme vzdali hold kostelu Povýšení svatého Kříže. Tato pozdně barokní stavba z roku 1788 nás okamžitě ohromila svou neuvěřitelně poklidnou atmosférou. Věž byla k lodi přistavěna až v roce 1846, čímž kostel získal svou dnešní charakteristickou siluetu. Působí jako tichý strážce, který shlíží na údolí a dává pozor na všechny poutníky procházející kolem. Tyto stavby nejsou jen architekturou, jsou to kotvy v krajině, které připomínají, kolik lásky a úsilí naši předkové do tohoto drsného kraje vložili.

“Když jsme dorazili do Nového Hrozenkova, přišel ten moment, na který jsme se těšili nejvíc. Skutečně tam byl! „Vidíš, Milane, paní nelhala, Balaton v České republice opravdu existuje,“ smál jsem se, když jsme uviděli rozlehlou vodní hladinu přírodního koupaliště.

Slunilo se tam pár místních a voda se v odpoledním žáru přímo nabízela ke svlažení. Lákalo nás to okamžitě seskočit z kol, odhodit helmy a prostě jen skočit do vln, abychom spláchli únavu z ujetých kilometrů. Toto štěrkoviště s průzračnou vodou, travnatými plážemi a výhledem na okolní hřebeny Javorníků je skutečným unikátem. Člověk má na chvíli pocit, že se teleportoval kamsi k maďarskému moři, přestože je stále v srdci moravských hor. V areálu nechybí ani vyhlášené skokanské můstky, kde trénují akrobatičtí lyžaři, což dodává místu neopakovatelný náboj.

Jenže čas byl neúprosný. Slunce se pomalu začalo sklánět k obzorům, stíny stromů se prodlužovaly a my jsme před sebou měli ještě závěrečný úsek. S povzdechem, ale s úsměvem na rtech, jsme se rozloučili s hrozenkovským „mořem“ a vyrazili dál, směr Velké Karlovice.

V nohách jsme sice měli únavu, ale v duši klid, který člověku může dát jen Valašsko a jeho nekonečné zelené kopce. Tato trasa není jen o ujetých kilometrech nebo spálených kaloriích. Je o schopnosti zastavit se a vnímat krásu. Od šumění Bečvy přes tichou modlitbu v kostelech až po radostný skok do osvěžujících vln. Pokud hledáte únik z reality všedního dne, cyklostezka Bečva je tou nejlepší volbou pro tělo i mysl.

Pokud se na trasu vydáte, vyhraďte si na ni celý den. Ačkoliv se dá „proletět“ za pár hodin, Valašsko si zaslouží pomalé tempo. Nezapomeňte si v některé z místních pekáren koupit pravý valašský frgál – hruškový je klasika, která k tomuto kraji patří stejně jako ty kopce.

A co vy? Už jste se někdy koupali v našem moravském „Balatonu“, nebo dáváte přednost spíše hřebenovkám na Pustevnách či Soláni? Napište mi své tipy na oblíbená místa na Valašsku do komentářů, rád se tam při příští jízdě podívám!

__________________________________________

Historie

Kostel svaté Maří Magdalény

Huslenky

Kostel Povýšení sv. Kříže v Halenkově

__________________________________________

__________________________________________

Baví vás příběhy, kde nejsou důležité kilometry, ale hlavně zážitky? Klikněte na tlačítko [Sledovat], ať vám neuteče další cesta!