Peklo i ráj v Beskydech: Boj s navigací a odměna v minipivovaru

Beskydy mají mnoho tváří. Někdy jsou to sluncem zalité louky vonící mateřídouškou, jindy je to drsný kraj, kde vám chlad zaleze pod nehty dřív, než stihnete dopít ranní kávu. Přesně tak nás přivítalo ráno 3. září 2025. 

Když jsme v půl deváté v Ostravici rozlepili oči, teploměr ukazoval hodnoty, které by člověk čekal spíše v září. Displeje telefonů v našich zkřehlých rukou nesvítily kvůli sociálním sítím – hledaly záchranný kruh v podobě tepla a kalorií.

Naším cílem se stal PePe bakery coffee v Ostravice. Těch 1,5 kilometru k němu bylo v ranním mrazu nekonečných. Rychle jsme sbalili tábořiště, uklidili místo našeho nočního azylu a navlékli na sebe všechno, co v brašnách připomínalo teplé oblečení. V místní cukrárně jsme sice museli chvíli „stepovat“ venku v šedivé mlze, která se líně válela údolím Sepetného potoka, ale ta trpělivost stála za to. Vůně čerstvého pečiva a první doušek horké kávy nás vrátily do hry. Sytí a odhodlaní jsme konečně šlápli do pedálů.

Prvních pět kilometrů bylo jen zahřívacím kolem před setkáním s monumentem, který vyráží dech. Přehrada Šance.

Stát na koruně této obří sypané hráze znamená stát na hranici mezi technickým triumfem a lidskou tragédií. Pod námi se rozlévala klidná modrá hladina, která vypadá idylicky, dokud si neuvědomíte, co střeží.

V hloubce pod námi odpočívají zbytky zatopené obce Staré Hamry. Je to fascinující a mrazivá představa: tam, kde dnes vládne jen tma, ticho a obrovský tlak vody, kdysi stály domy, školy a hospody. Lidé se tam potkávali, milovali a plánovali budoucnost, než byla jejich historie v 60. letech obětována vyššímu zájmu – pitné vodě pro celý region. Šance dnes slouží jako životodárná tepna, ale pro cyklistu s trochou fantazie je to místo hluboké pokory. Okolní hřebeny zrcadlící se v hladině dávaly naší cestě nádech severské nostalgie.

Naše kola nás dál vedla do Masarykova údolí. Úzká asfaltka se klikatila hustými lesy podél toku Řečice. Projížděli jsme místy, kde kdysi hučely pily a stály vyhlášené hotely. Dnes tu po osadě Řečice nenajdete skoro nic – jen stíny starých časů a pár studánek s ledovou vodou.

Cesta se však brzy změnila v boj. Čím hlouběji jsme se nořili do beskydských hvozdů, tím více se projevovala „digitální slepota“. Garmin i mobilní mapy jako by se domluvily a začaly nás vodit po cestách, které existovaly možná v mapách z minulého století, ale rozhodně ne v realitě. Bloudění v horách je však ta spravedlivá daň za dobrodružství. Bez něj by to byla jen statistika ujetých kilometrů.

Statistika toho dne nakonec nebyla nijak závratná co do vzdálenosti – ujeli jsme „pouhých“ 40 kilometrů. Jenže v Beskydech se nepočítají kilometry, ale výškové metry. Těch 952 nastoupaných metrů v náročném terénu nám dalo jasně najevo, kde jsou naše limity. Když jsme se konečně přehoupli přes poslední hřeben a sjeli do Horní Lomné, nohy už nebyly schopné dalšího pohybu.

Původně jsme chtěli jet dál, ale tělo řeklo rázně „dost“. Zastavili jsme u penzionu Relax u Zajonca. Pan provozovatel nás přivítal s úsměvem a nabídkou, která se neodmítá: 600 korun za noc pro oba. Byl to nejlevnější a možná i nejvděčnější nocleh celé naší výpravy. I když jsme kola museli vpašovat přímo na pokoj, usínali jsme s pocitem vítězství nad kopci.

Hlad nás nakonec ještě jednou vyhnal do sedel, tentokrát jen na krátký přejezd k místnímu pivovaru. Cestou nás ale jako magnet přitáhla vůně z restaurace Salajka. Milý pan majitel a poctivá domácí kuchyně nám okamžitě vlili krev do žil.

Zlatým hřebem dne se však stal Minipivovar v Horní Lomné, ukrytý v malebném údolí pod vrchem Kyčmol. Toto místo má neuvěřitelný příběh. V roce 2020 kvůli pandemii utichlo, ale díky novým majitelům se v srpnu 2021 znovu nadechlo k životu. Pivo „Lomňan“, poctivá jedenáctka vařená z horské vody, která v tancích zraje minimálně 30 dní, byla tou nejlepší náplastí na naše unavené svaly.

Beskydy nás ten den nešetřily. Mlha nám sice ukradla panoramatické výhledy, ale dala nám něco jiného – intimní prožitek z hor, které jsou sice drsné, ale spravedlivé. Usínali jsme unavení, ale šťastní. Zítra nás čekají další kilometry, snad už se sluncem v zádech.

Při plánování cyklotras v Beskydech se nikdy nespoléhejte pouze na kilometry. Vždy se dívejte na výškový profil. 40 kilometrů v rovině u Labe je příjemná projížďka, ale 40 kilometrů v Beskydech se sčítáním skoro kilometru převýšení může být pro netrénovaného cyklistu celodenní expedice na hraně sil. Vždy mějte v záloze „plán B“ pro ubytování a nenechte se rozhodit, když digitální navigace v hustých lesích selže – papírová mapa v brašně není přežitek, ale jistota.

A jaká je vaše nejoblíbenější „zapomenutá“ osada v českých horách, kde na vás dýchla historie?

__________________________________________

Historie

Vodní dílo Šance

Řečica

Minipivovar Horní Lomná

__________________________________________

Autor: Autorský zápis z cesty stylisticky upravil Google Gemini.

__________________________________________

Baví vás příběhy, kde nejsou důležité kilometry, ale hlavně zážitky? Klikněte na tlačítko [Sledovat], ať vám neuteče další cesta!