Článek
Rumuni v Oděse
Popřípadě měli být zdejší „podlidé“, jak je Němci klasifikovali, využíváni na otrocké práce, třeba u německých sedláků, kterými chtěli nacisté obsadit zabraná území.
Komanda smrti za přispění armádních složek
Povětšinou se, právem, připisují masakry na dobytých územích Einsatzgruppen, což byly polovojenské eskadry smrti působící jako součást SS, které po obsazení území bojovými jednotkami systematicky v masovém měřítku vybíjeli obyvatelstvo, prvotně Židy.
Zločiny ale páchali i příslušníci pozemních jednotek i letectva, oddíly politické a tajné policie, společně s pomocnými oddíly polovojenských útvarů, zvláště v tom vynikali Ukrajinci, Lotyši, lovu na Židy se účastnili i Poláci.
Masakrovali také příslušníky místní inteligence, komunisty, lidi podezřelé ze spoluprace s odbojem, církevní hodnostáře. Třebaže to bylo několik tisíc mužů, ne vždy výlučně Němců, zavraždili asi 2 miliony lidí, včetně žen a dětí, z toho 1,3 milionu Židů.
Rumuni eskortují zajaté Židy
Ač mnozí byli identifikováni podle obrazových dokumentů, které si z vraždění rádi pořizovali, ne všichni byli po zásluze potrestáni. Po válce se uplatnili i v následných bezpečnostních složkách či ve státním aparátu. Na Východě působily čtyři Einsatzgruppen.
Einsatzgruppe A (velitel SS-Brigadeführer Dr. Franz Walter Stahlecker) – Pobaltí, sídlo „pevnost smrti číslo 9“ u Kaunasu
Einsatzgruppe B (velitel SS-Gruppenfuhrer Arthur Nebe) – Bělorusko
Einsatzgruppe C (velitel SS-Brigadeführer Dr. et Dr. Otto Rasch) – Ukrajina, sídlo Kyjev
Einsatzgruppe D (velitel SS-Brigadeführer prof. Otto Ohlendorf) – Besarábie, Krym, Kavkaz
(Použita wikipedie)
Oběti rumunských vojáků
O jejich činnosti většina Němců věděla, i když se po válce snažili vše hodit na nevědomost, neexistovalo nic takového jako „Čistý Wehrmacht“ (Saubere Wehrmacht), kterým se zaklínali.
Einsatzgruppen byly známé také jako Sonderkommandos (Speciální komando). Pokud měly „moc práce“ , mohly požádat o popravčí wehrmacht, popřípadě místní policii, jejím příslušníkům dávaly za odměnu ukradený židovský majetek, tak to chodila hlavně na Ukrajině, Litvě a Lotyšsku. Místní byli odpad společnosti, brutální sadisti a opilci.
Jakmile se situace pro Němce začala vyvíjet nepříznivě, další tisíce převážně zajatců nebo místních obyvatel musely vykopávat hromadné hroby a pálit pozůstatky obětí. Tato komanda smrti vzápětí nacisté zlikvidovali. Operace byla nazvána Akce 1005.
Oblíbenou „kratochvílí“ sonderkomand byly tzv. hony, při nichž lidi, které vyhnali do lesa, stříleli jako zvěř. Oběti používali také jako terče při cvičných střelbách. Brutálním způsobem likvidace bylo i nahánění lidí na dopravní lodě, které byly v moři potopeny. Sonderkmanda působila i na území protektorátu a na Slovensku.
Nesmíme ale zapomínat i na další masakry, jichž se dopouštěli příslušníci států, které se přidaly k Třetí říši.
Byli to zejména Rumuni, kteří táhli na Východ spolu s nacisty. Hned zpočátku války, kdy rumunské jednotky útočily na silně bráněný přístav Oděsa, došlo po jeho dobytí k pogromu, další pak následovaly zejména proti Židům v Podněstří.
Rumuni zastřelili nebo upálili zaživa na ukrajinském území přes 100 tisíc ukrajinských Židů. Nejvíce, asi 25 až 34 tisíc, údaje se rozcházejí, jich zahynulo mezi 22. až 24. říjnem 1941 v Oděse.
Před válkou žila ve městě velká židovská komuna, asi 180 tisíc lidí, tedy třetina města. O životě Židů ve městě, zejména drobných kriminálníků, psal vynikající ruský židovský spisovatel Isaak Babel, kniha se jmenuje Rudá jízda/Oděské povídky.
Stalin ho nechal v zinscenovaném procesu po krutém mučení, kdy se Babel přiznal, že je trockista, v roce 1940 zastřelit, jeho smrt byla dlouho utajována.
Když konečně vtrhli Rumuni do Oděsy, ztratili asi 90 tisíc vojáků, ve městě zůstalo asi 90 tisíc Židů. Ti, kteří neuprchli nebo nebyli evakuováni, skončili v narychlo zřízených rumunských koncentrácích.
Rumunské peklo
Rumunský holocaust na Ukrajině, území vpravo
Oděsa padla 16. října, o šest dnů později vybuchla ruská mina se zpožďovačem na rumunském velitelství. Zabila velitele generála Glogojeanua, 67 rumunských vojáků, šestnáct civilů a 4 německé důstojníky Kreigsmarine.
Rumuni okamžitě odstartovali odvetnou akci, obvinili Židy a komunisty z atentátu. Následujícího dne, 23. října, se rozjel kolotoč smrti. Zastřelili 5000 lidí, převážně Židů. Obrovskou skupinu lidí nahnali na prostranství u přístavu, tam je polili benzínem a upálili. Zemřelo 19 tisíc lidí, taková kremace se nikdy neodehrála.
Odpoledne zastřelili a do protitankového zákopu naházeli asi 20 tisíc obětí. Protože masakr šel pomalu, vehnali Židy do 4 velkých hal, kulomety je přes vybourané otvory postříleli, byly tam hlavně ženy a děti.
Příslušníci einsatzgruppen v pobaltském Kovnu, vrazi se s oblibou nechávali fotit
Budovy zapálili, do trosek stříleli a vrhali ruční granáty.
Masakru se účastnili i Němci, město ale bylo pod rumunskou okupační zprávou.
Tyto masakry nařídili Lieutenant-Colonel Nicolae Deleanu a Lieutenant-Colonel C.D. Nicolescu.
Rumuni pro přeživší zřídili ghetto, tam živořilo asi 35 až 40 tisíc Židů, panovalo mrazivé počasí, mnoho jich umrzlo.
Německé speciální komando vraždí Židy na Ukrajině u Ivanogradu
Koncem října postříleli Rumuni asi 4500 tisíce Židů nahnaných do stájí. Další desetitisíce jich zemřely v táborech nebo při pochodech smrti. Do táborů nahnali i Židy ze severního Podněstří a Besarábie.
Tyto masakry se málo připomínají, údaje pocházejí od úřadů Státu Izrael, Muzea holocaustu USA, ukrajinských a rumunských archívů. liší se v číslech, ale nelze je v dějinách genocidy zapomenout. Krom Židů zahynuly i tisíce Romů.
Masové popravy civilistů jednotkami einsatzgrupen s účastí místní pomocné policie byly na dobytých územích prováděny v obřím měřítku. Popravčí většinou po válce unikli bez trestu, jednali totiž „podle rozkazu“.
Černá zem. Holokaust – historie a varování (česky 2015, originál Black Earth: The Holocaust As History and Warning, Tim Duggan Books, 2015, Penguin, ISBN 978-1-101-90347-6)
Krvavé země – Evropa mezi Hitlerem a Stalinem (česky 2013, originál Bloodlands: Europe Between Hitler and Stalin, Basic Books, 2010), ISBN 978-0-465-03147-4
cs.wikipedia.org/wiki/Masakr_v_Oděse
cs.wikipedia.org/wiki/Einsatzgruppen
cs.wikipedia.org/wiki/Masakry_v_Jelgavě
