Ochranovská vánoční hvězda má kořeny u moravských a českých exulantů

Ostnů má více než ježek, první jich měla dokonce 110. Ochranovská nebo i moravská hvězda patří neodmyslitelně nejen v Německu k vánočním symbolům. Je ale zredukovaná na pětadvacet paprsků. U nás jsme ji moc neznali, ze státu dělníků a rolníků se vozilo jiné zboží, na „cetky“ nebylo místo. Nyní je zvláště v Krušnohoří. Lužici a zejména na nejstarším německém vánočním trhu v Drážďanech vyhledávaným dárkem. Ne zrovna levným, ale o Vánocích nějaké to euro pustíme. A když je k tomu svařák, to se to nakupuje. Hvězdu tu najdete jako Herrnhuter Stern, nebo Moravian Star.

Utekli před pronásledováním katolíky do Lužice

Město Herrnhut, česky Ochranov, odkud hvězda pochází, leží nedaleko českých a polských hranic a má české kořeny. Spíše tedy moravské. Asi třítisícové město založili v Horní Lužici v roce 1772 evangelíci Jednoty bratrské z Čech a Moravy, kteří prchli před pronásledováním katolickou církví. Útočiště našli na panství Mikuláše Ludvíka, hraběte Zinzendorfu a Pottendorfu, (1700 až 1760) což byl německý náboženský a sociální reformátor. Jeho myšlenky nebyly vždy přijímány, v roce 1736 ho vláda vypověděla ze Saska, to se ale změnilo v roce 1749, kdy byl vyzván k návratu a požádán, aby založil více osad, jako byl Herrhut.

Na jeho panství přišli němečtí potomci z okolí Fulneka, vedl je tesař Kristian David. Bratří, ke kterým se přidávali až do roku 1732 další uprchlíci z Českého království, založili v Herrnhutu Obnovenou Jednotu bratrskou ochranovskou. Odtud se vydávali na misie po celém světě. Odcházeli dospělí, doma nechali děti, které se vzdělávaly v internátech.

V Herrnhutu se v ve 30. a 40. 19.století usadil obrozenecký buditel František Ladislav Hek, jehož příběh použil spisovatel Alois Jirásek v románu F. L. Věk.

Prostorová vyučovací pomůcka

Hvězda se zrodila jako vyučovací pomůcka v 19. století, její obliba brzy z malé vsi přešla do regionu, odtud se velmi rychle šířila. Nyní je známa po většině zemí.

Hvězdu jako pedagogický prvek vyrobil bratrský vychovatel k 50. výročí založení internátu v obci Niesky/Nízký. V Lužici najdete řadu obcí se jmény velmi podobnými českým. Lužičtí Srbové se učili v Praze, mají i svůj dům v ulici U lužického semináře.

Dostávali ji jako připomínku domova

Stodeseticípou hvězdu složil roku v roce 1821 vychovatel, poté ji nechávali učitelé skládat žáky při výuce matematiky a geometrie. Měli si procvičovat prostorovou představivost. Po úspěchu hvězdy se začala vyrábět v manufakturách a obchodovat. V misiích zůstávaly děti povětšinou i na svátky, z Německa jim příbuzní a známí zasílali jako dárek a připomenutí jejich původu hvězdu.

Tak se rozšířila do světa, najdeme ji i v Jižní Americe, také v některých zemích Afriky, zvláště na jihu.

Děti, které zůstaly v herrhutských internátech, skládaly hvězdy vždycky na první adventní neděli. Základem je rombokubooktaedr, což je prostorové těleso se dvaceti šesti stěnami. Osmnáct jsou čtverce, osm trojúhelníky.

Zdejší hvězda má sedmnáct paprsků, místo osmnáctého je určeno k zavěšení nebo osazení světlem. Tuto variantu vymyslel Pieter Hendrik Verbeneck. Kovové tělo má perforaci s drážkami, tím je umožněno skládání a lepší možnost transportu.

Pouze tři barvy

V ochranovské manufaktuře Herrnhuter Sterne se hvězdy vyrábějí celý rok a rozesílají do všech stran. Ročně jich vyrobí přes 700 tisíc, údaj z roku 2017.

Prvotně měla bílo-červenou barvu, symboly nevinnosti a krve Ježíše. K nim přibyla ještě žlutá.

Moravský Mojžíš

Kristiána Davida (1692 -1751) nazývali božským tesařem, moravským Mojžíšem či apoštolem a tvůrcem Ochranova. Z Moravy přivedl do Horní Lužice prvních 10 bratří, posléze založili 1772 osadu.

David se vydával do světa jako misionář, putoval do Holandska, do Pobaltí, v roce 1733 založil s dalšími bratry misii v Grónsku. Zakládal osady i v Americe, konkrétně v Pensylvánii. Tady založili s dalšími bratry osadu a nynější ústředí Moravských bratří v Bethlehému. Zemřel v Ochranově v únoru 1751.

O městečku

Najdete zde mnoho opravených památek.

Do konce druhé světové války se Herrnhut prezentoval jako klidné barokní městečko. V posledních dnech války ho vyhlásili jako pevnost pod velením SS, což byl osud mnoha měst, která Hitler odmítal vydat a raději měla být zničena i s posádkou. Postupující Rudá armáda v noci na 9. května, když už byl konec války, město systematicky zničila, většina budov včetně velké části archivu Jednoty byla zničena.

Až do roku 1945 bylo nádraží v Herrnhutu výchozím bodem úzkokolejky do Bernstadtu auf dem Eigen, tu rozebrali a odvezli do SSSR v rámci plnění válečných reparací. V tom období se z dobytého území odvezlo prakticky všechno.

Město se ocitlo v sovětské okupační zóně, pak se stalo součástí NDR. Postupně se měnilo v šedivou aglomeraci, trosky budov tu byly až do 60.let minulého století. Po sjednocení Německa se pozvolna z Herrnhutu zase stalo pěkné město s opravenými nebo zrekonstruovanými budovami. Nyní má i s připojenými obcemi téměř 8000 obyvatel.

Zdroje

cs.wikipedia.org/wiki/Herrnhut

Štěříková Edita: Exulantská útočiště v Lužici a Sasku. 1. vyd. Praha: Kalich, 2004.

cs.wikipedia.org/wiki/Ochranovská hvězda

Pleva Jaroslav: Neuvěřitelný Ochranov: „Moravské“ misijní hnutí, které zasáhlo svět. Život víry. Červen 2022

vlastní