Tudy vylétl obloukem císař Josef II. - nevěrníci a cizoložnice na dvorech

„Uzavíráme sňatky, abychom měli děti, ne kvůli uspokojení touhy srdce,“ prohlásil kníže Klement Wenzel Metternich, jeden z nejšikovnějších dohazovačů rakouského trůnu. Princezny byly do cizích zemí posílány s jedinou povinností. Porodit děti a upevnit rod. Rozkoš ale přinášely cizí postele. Navenek ctnostní Habsburkové nebyli v sexuálních výbojích výjimkou.

Josef II., reformátor a návštěvník nevěstinců

„Tudy vylétl obloukem císař Josef II.“ Dodnes můžete tento nápis spatřit na bráně jednoho domu v Gutenbergstrasse, ve vídeňské čtvrti Spittelberg. Podnik proslul jako veřejný dům.

Syn Marie Terezie (1717 -1780), císař, o němž kolovaly legendy bezmála jako o svatém, byl pěkný proutník. Z nevěstince ho prý majitel vyrazil pro panovníkovu hamižnost. Přišel si sice užít, ale k placení se neměl. Josef byl jako mladík nesmělý, matinka ho držela zkrátka, ale po sňatku s Isabellou Parmskou (1741 až 1763), ztratil „panický pel“. S Isabellou měl tři děti, ale jeho žena o něho zájem nejevila, měla lesbické sklony. Po její smrti hledal Josef útěchu u prostitutek, dokonce si uhnal i pohlavní nemoc.

S bratrem měl společnou milenku

Třebaže si s bratrem Leopoldem (1747-1792) nebyli moc blízcí, přece jen jedno měli společného. Jednu dobu se oba věnovali půvabné hraběnce Windischgratzové. Císař nemohl zůstat dlouho svobodný. Jeho další ženou byla Josefa Marie Bavorská (1739 až 1767). Ta císaře milovala, ale on ji ne. „Má silnou postavu, ošklivou pleť a špatné zuby,“ prohlásil o své nastávající, kterou si musel na přání Marie Terezie vzít. Nikdy s ní nespal, a když jednou přišla řeč na její údajné těhotenství, císař to odbyl slovy: „To bych snad o tom musel něco vědět.“ Svůj sexuální apetit proto stále vybíjel po vídeňských veřejných domech. Občas ale padlo jeho oko i na vznešenější krev.

V Rusku málem dostal výprask

Císař rád cestoval po Evropě inkognito. Vystupoval všude jako hrabě Falkenstein. Při návštěvě Ruska ho velmi okouzlila carevna Kateřina Veliká. (1729-1796). V jejím doprovodu odejel na Krym. Tam se mu velmi zalíbila jedna služebná místního velkostatkáře. Služka ale byla i statkářovou milenkou. Když načapal hraběte Falkensteina, jak se „zaobírá“ jeho živým inventářem, nechybělo mnoho a císař dostal výprask. Byla z toho docela velká ostuda a Josef byl v Rusku předmětem postranního posměchu.

Bujný španělský Filip IV.

Před pyrenejským Habsburkem si nebyla jistá žádná sukně. V  podstatě mu bylo jedno, kdo je v jeho lůžku. Výsledkem jeho aktivit bylo mnoho nemanželských dětí. Historici se nemohou shodnout, zda 8 nebo 32. Vlastních měl čtrnáct. Oženili ho v 10 letech, jeho manželce Isabele Bourbonské (1602-1644) bylo jedenáct let. K „naplnění manželství“ došlo o pět let později. Zřejmě v důsledku přílišného „tlačení na pilu“ se španělský Habsburk rád usazoval v cizích postelích. Manželství ale údajně za moc nestálo. O to víc se Filip angažoval jinde. Běhal po nevěstincích, v přísně katolickém Španělsku vyrazil i do kláštera.

„Dejte ji na máry!“

Jedině předstírání smrti zachránilo údajně jednu z novicek, aby se místo nevěsty Kristovy stala nevěstkou chlípného Filipa. Matka představená v klášteře, kam za jeptiškou chodil, se již nemohla dívat na neustálé nemravné návrhy ze strany dychtivého Habsburka.

Když přišel znovu navštívit předmět své touhy, zavedla ho do kaple. Novicka tam ležela na márách. Ještě že Filip nechtěl strávit čas u své vyvolené na modlitbách. Bůhví, jak by to dopadlo.

Bastard chtěl trůn

Nemanželského syna, Juana Josého de Austria, (Jan Josef Habsburský 1629-1679) kterého měl s herečkou Marií Inés Caldéronovou, musela královna oslovovat „můj synu.“ Filip ho oficiálně uznal jako svého syna, Juan toho využil. Snažil se uplatnit své nároky na trůn, ale tvrdě narazil. Juan šel v otcových šlépějích, usiloval o sňatek se svou nevlastní sestrou Markétou Marií. Nepochodil. Ne že by Filipovi vadil sňatek mezi sourozenci. Dceru potřeboval provdat politicky.

Arcivévoda Otto, holkař a pijan

Otec pozdějšího císaře Karla I. (1887-1922) se se svými milostnými aférami nijak netajil. Idol žen, byl považován za nejhezčího z habsburského rodu. Nelegitimních potomků měl asi dost, některé uznal za své děti. Syna s baletkou Marií Schleinzerovou, dceru s herečkou Louisou Robinsonovou. Otto měl umělecké kruhy rád. Chodíval se tam často vybouřit. Krom sexuálních aktivit, které se snažil císařský dvůr tutlat, byl proslulý jako velký násoska. Jeho žena Marie Josefa Saská (1867-1944) byla přitom milá vznešená žena. K bouřlivákovi se naprosto nehodila. Byl to opět sňatek z rozumu.

Nahý v hotelu Sacher

Šok způsobil anglickému velvyslanci v parteru hotelu Sacher nahý muž. Na krku s Řádem zlatého rouna, šavli u boku a v bílých rukavičkách. Otto byl na jednom ze svých četných flámů. Když se to doneslo k císaři Františku Josefu I., (1830-1916) málem mocnáře ranila mrtvice. Seřval Ottu a na dva měsíce ho poslal do vězení v klášteře. Otta tam údajně statně vypil značnou zásobu místního vinného sklepa.

„Pojďte se podívat na jeptišku“

Po dalším tahu s vojenskými kumpány je pozval jednou domů, aby se podívali do manželčiny ložnice. Prý tam leží „jeptiška“ a „nahatá vévodkyně“ V pijáckých výpravách ho podporoval i korunní princ Rudolf. (1858-1889) Ale ať dělali, co dělali, vše prošlo bez následků. Imunita císařského domu byla nedotknutelná. Arcivévodu bylo možné potkat opilého v jeho parádní uniformě v nejvykřičenějších nevěstincích a putykách obklopeného prostitutkami. Jiný způsob života neznal.

Arcivévoda se rozpadl zaživa

Slavný vídeňský lékař Mrazek prohlásil, že „v celé dosavadní praxi neviděl tak rychlý nástup choroby, jako měl ubohý arcivévoda“. Spekuluje se, že si Otto uhnal syfilidu od prostitutky v Monte Carlu, kde chvíli pobýval. Další verzí je nákaza od rumunské cikánky. „Žádný z medicínských prostředků nezabírá, pacient je beznadějně ztracen,“ pokračuje Mrazek.

Když se mu rozpadala nosní chrupavka a nemoc zasáhla hrtan, nemohl Otta mluvit. Z kaučuku mu vyrobili nosní protézu, ale nebylo to k ničemu. Zemřel 1. 11. 1906 ve věku 41 let.

Isabella Parmská

Lesbické sklony ženy císaře Josefa II. jsou stále ještě záhadou. Podle dobových dokumentů a korespondence této italské princezny s císařovou sestrou Marií Kristinou (1742-1798) to nebylo pouhé důvěrné přátelství. „Mimi“, jak nazývali nejmilejší dceru Marie Terezie, byla opravdu krásná dívka. O dcerách císařovny se špitalo, že jim láska se stejným pohlavím není proti vůli. Zatímco Isabella s Josefem jednala spíš jen v mezích dvorní etikety, ve společnosti Mimi se stávala koketou. Když jí nemohla být nablízku, byla velmi nervózní a podrážděná.

V říjnu 1760, ve věku osmnácti let, Isabellu provdali za rakouského arcivévodu Josefa, dědice habsburské monarchie. Okouzlila vídeňský dvůr svým půvabem a inteligencí - dokonce prý řešila složité matematické problémy. Josef si svou manželku zamiloval, ta ale jeho city neopětovala. Fascinovala ji vidina smrti.

„Ty můj oslíku!“

To byl jeden z mnoha výrazů, jimiž Isabella uváděla svou milostnou korespondenci. Těžko si myslet něco jiného, když další z více než dvou stovek dopisů začínal: „Moje útěcho!“ , „Umírám láskou a něžně Tě objímám.“. „Líbám tě na tvou arciandělskou prdelku,“ už není v intencích normálního vztahu a „…vyzkoušela jsem nejrůznější prostředky jak se uklidnit a utěšit…“ napovídají mnohé. Isabella si se svou švagrovou sjednávala i tajné schůzky. Když se její manžel vypravil na lov, chtěla být se svou milovanou Mimi. „…šíleně Vás miluji a doufám, že Vás budu moci důkladně zulíbat a Vy zulíbáte mě…“ psala Marii Kristině, když věděla, že bude sama. Z korespondence se zachovalo asi 200 dopisů a různých lístečků. Isabella zemřela na neštovice krátce před svými 22 narozeninami. Pět dnů před smrtí porodila, dítě v týž den zemřelo.

Homosexuální Salvator Toskánský

Homosexualita nebyla v habsburském domě věcí neznámou. První údajně zaznamenaný jinak orientovaný byl vévoda Albrecht III. (1349-1395). Otec Marie Terezie Karel VI. (1685-1740) byl prý bisexuál. Existuje císařův deník, kde si poznamenává dobrodružství s mladíkem ze své lovecké družiny. Mluví se tu o dlouhém líbání.

Zatímco ostatní Habsburkové se snažili zachovat alespoň dekorum, arcivévoda Ludvík Salvator Toskánský (1847-1915) si servítky nebral. V jeho ložnici skončily ženy, ale i řada mužů.

Na Malorce se miloval s Čechem

Arcivévoda byl vášnivým přírodovědcem, na Malorce se věnoval studiu, ale také sexu. Prvním milencem, o kterém jsou důkazy, byl Vladislav Výborný z Prahy. Ale Výborný byl také bisexuál. Na ostrově se zapletl s místní krasavicí, a to arcivévoda nestrpěl. Salvatorovým milencem se stal i syn benátského gondoliéra Francesco Spongi. Také on přijel na ostrov. Dlouhodobý vztah udržoval arcivévoda se svým ženatým tajemníkem Antoniem Vivesem. Vivesova žena o tom věděla, ale dobré postavení jejího Antonia jí velelo mlčet.

Chtěl žít ve třech

Velký znalec přírody, botanik, vynikající kreslíř a etnograf byl v posledních letech života postižen jak jinak než syfilidou. Přesto se domníval, že by se měl oženit. Mužských přátel se ale vzdát nechtěl. Svému příteli Spongiovi byl nucen napsat o tom, že ho odmítla jeho domácí. „Odmítla, že by s námi žila ve společné domácnosti…“ stálo v dopise. Ludvík Salvator, velký obdivovatel císařovny Sisi, (1837-1898) zemřel v roce 1915 v Brandýse nad Labem.

Královské křížení

Zálety, nezřízený pohlavní život nebyly záležitostí pouze habsburského rodu. Bok po boku s nimi v neřestech „kraloval“ rod Koburgů. Ti poskytli svým křížením genetickou zásobu pro anglické Windsory. Jejich zpustlictví a prostopášnosti zcela kolidují s představou o britské rezervovanosti a gentlemanství. Pohlavní nemoci mezi nimi byly běžné jako senná rýma a vesele je předávali dál.

Málokterý rod se postaral o tolik morálních úpadkářů jako ruští Romanovci. Sexuální zvrhlost careven Alžběty I. a Kateřiny II. je legendární. Kateřina byla nymfomanka a přitom trpěla nespavostí - stala se noční můrou pro mladé vojáky z palácové stráže.

Většina Romanovců byli zvrhlíci nebo opilci a pologramotní dementi. U některých to splývalo. Bourbonská lilie francouzských králů páchla smilstvem, alkoholem a krví. Ani Prusko není výjimkou. Bedřich Veliký byl prťavý, bezzubý, málokdy se myjící mužík. Jeho sexuální výstřelky vedly až k bestialitě. Takový byli evropští monarchové.

Josef II. (1741-1790)

V letech 1765 až 1790 císař Svaté říše římské, v letech 1780 až 1790 král uherský a (nekorunovaný) král český a arcivévoda rakouský. Představitel evropského osvícenectví, prosadil řadu reforem, zrušil robotu a kláštery. Nevěstince ale dokázal vymetat s velkou vervou.

Arcivévoda Otto, František Josef (1865-1906)

Jeho bratrem byl zavražděný následník rakouského trůnu František Ferdinand d´Este Otto byl bezstarostný a lehkomyslný. Skandály a milostné poměry ho vzdálily císařskému dvoru, takže se císařská rodina a nakonec jeho manželka, princezna Marie Josefa Luisa Saská od něho distancovaly.

Ludvík Salvátor (1847-1915)

Toskánský velkovévoda a rakouský arcivévoda, významný cestovatel, etnograf, geograf a spisovatel. Byl dobrým známým spisovatele Julese Verna. Podle Salvatorových příběhů vznikla románová postava Matyáše Sandorfa - nového hraběte Monte Christa. Ludvík zemřel v Brandýse nad Labem na následky elefantiasis- sloní nohy.

Zdroje:

Karl Shaw: Královský babylon, Domino, 2000

F. Weisensteiner - Dcery Marie Terezie, 1995.  Synové Marie Terezie, 2005

H. Magenschab: Josef II., 1999

cs.wikipedia.org/wiki/Isabela_Parmská