Zázrak na Visle - Poláci donutili Rusy prosit o potupný mír

Zázrak na Visle - Poláci donutili Rusy prosit o potupný mír

„Poláci před sto lety zachránili nejen svou vlast, ale i celý kontinent. Bez jejich statečnosti a odvahy by nebylo nejen nás, ale ani Evropy,“ prohlásil ve Varšavě roku 2020 při stém výročí polsko-ruské války tehdejší polský premiér Mateusz Morawiecki. Podle bývalého prezidenta Andrzeje Dudy byla bitva o Varšavu jednou z největších a nejdůležitějších ve světových dějinách. „Nejsvětější Panna Marie podpořila své chlapce ve vítězném boji u Varšavy a učinila tak neopakovatelný Zázrak na Visle. Kdyby jej nebylo, zastavila by se Rudá armáda – v Berlíně, Paříži, nebo až v Madridu?“ položil si otázku Duda. (Připomíná mi to rok 1620, kdy PM pomohla vyhrát katolíkům bělohorskou bitvu.)

Byla to nadsázka, nebo fakt?

Podívejme se do nedávné minulosti, tehdejší události byly faktickým pokračování právě skončené světové války.

V srpnu 1920 to s Polskem, ale i s poválečnou západní Evropou, nevypadalo růžově. Území státu se třikrát dělilo, koncem 18. století, v období třetího dělení, došlo k zániku Polsko-litevské unie, jeho části získaly Prusko, Rakousko a Rusko. Předtím měla země mnohonásobně větší rozlohu, rozpínala se od Smolenska k Rize, od Poznaně ke Kyjevu. Rok 1918 přinesl zásadní politické a územní změny hlavně na východě a severu Evropy.

Vznik nových států

Carské Rusko se rozpadalo, západní část a střed země se začal bolševizovat, zbytek země ovládali protikomunističtí vládci.

Finsko, pobaltské státy a Polsko vyhlásily nezávislost. Na Ukrajině vládlo Němci podporované Gubernium, Rakousko-uherská monarchie se rozpadla na Rakouskou a Československou republiku, vytvořila se království Jugoslávie, Maďarska a Rumunska. Ruského cara s rodinou zavraždili, rakousko-uherský i německý císař se vzdali vlády a odjeli do exilu.

Ač byla německá říše téměř územně nedotčena, vznikla Polská republika, která získala na Rusku a spojením dříve mezi velmoci rozkouskovaných částí rozsáhlé území.

Polsko mělo do konce 18. století, kdy proběhlo takzvané třetí dělení Polska, mnohonásobně větší rozlohu, než má dnes. Polsko se znovu na mapách objevuje v roce 1918, rozloha je ale značně osekaná, patří do ní část současné Ukrajiny, Běloruska a Litvy. Dnešní území bylo stanoveno až po druhé světové válce na úkor Německa.

Situace po konci Velké války

Poláci 11. 1918 listopadu odzbrojili ve Varšavě německou posádku, tehdy se začala psát novodobá polská historie. Do čela se postavil Józef Piłsudski, do té doby vězeň v německém Magdeburku. Piłsudski (1867 až 1935) byl ruským revolucionářem, rakouským generálem a polským vlastencem. Jeho život byl nesmírně složitý, ale to není předmětem tohoto textu.

V roce 1918 obdrží Piłsudski titul náčelník polského státu. Bez zdráhání přijímá a následně předkládá svou politicko-vojenskou vizi. Tou je vytvoření protiruské federace spojením se s Litvou, (Rzeczpospolita) v hranicích z roku 1772, tedy před prvním dělením Polska.

Také spojenectví s Ukrajinou a Běloruskem, tím by se ruské hranice posunuly na východ a on by měl od bolševiků klid. Ale do toho se ještě musí popasovat s Němci, stranou nejdou ani Čechoslováci, kteří se snaží novému státu zajistit prosperitu a po nové válce netouží.

Mezi nepřáteli

Osvobození Poláci si chtěli co nejdříve vyřídit účty se všemi sousedy. Nejlépe by to bylo se všemi najednou. Pro Poláky je největší hrozbou nově vzniklý stát v Rusku, občanskou válku mezi rudými a bílými vidí jako příležitost oslabení tradičního protivníka.

Tehdy tolik vychvalovaný rudý generál Tuchačevskij napsal: „Ofenziva revoluční armády dělnické třídy proti sousedním buržoazním státům může svrhnout buržoazní moc a vložit diktaturu do rukou proletariátu.“

Lenin šel ještě dál: „Kdyby se z Polska stala sovětská republika, kdyby varšavští dělníci dostali ze sovětského Ruska pomoc, na kterou čekali a kterou s radostí vítali, versailleský mír by byl rozbit a celý mezinárodní systém, vytvořený díky vítězství nad Německem, by se zhroutil. Francie už by neměla nárazník, oddělující Německo od sovětského Ruska, neměla by beranidlo proti Sovětské republice…“

Poláci došli až do Kyjeva

V roce 1919 přesvědčuje Piłsudski svůj generální štáb, že by bylo dobré „srovnat“ Rusy. Podle jeho přesvědčení jsou v podstatě bez bojeschopné armády, jsou dezorientovaní, pro polskou armádu nebudou představovat vážnější hrozbu.

Po menších střetech s Ukrajinci a Bělorusy, kdy se bojové akce protahují bez viditelnější výsledku, přijde teď již maršál Piłsudski s návrhem Ukrajincům, že…

„Polská armáda, ve vší své síle a odhodlání, osvobodí ukrajinský Kyjev od ruského bolševismu!“

Ukrajinským nacionalistům se to líbí, ale čas ukáže opak, od roku 1922 byla už Ukrajina součástí Svazu.

Poláci zahájili v dubnu 1920 s podporou vojsk Symona Petljury, jednoho z ukrajinských vůdců, ofenzívu směrem na Kyjev. Piłsudského armáda prochází Ukrajinou bez většího odpor. Maršál si nepřipouští ruský protiúder. V Kyjevě Poláky s nadšením očekávají jako osvoboditele. Rusové ustupují zdánlivě za Dněpr.

Piłsudski dostává 7. května 1920 zprávu: „Kyjev je bez boje dobyt, naše ztráty se počítají na pouhé desítky.“

Jenže to byla velká mýlka, maršál se domníval, že velká část obyvatelstva bolševiky nenávidí, což sice byla pravda, ale panovačné Poláky také v lásce neměli.

Ukrajina byla do velké části poruštěná a Ukrajinci brali cizí vojska jako dobyvatele, ne neprávem. Náhlý vpád vyvolal vzedmutí ruského patriotismu, oba národy měly téměř totožný jazyk, polštinu tu nechtěli.

„Rudý Napoleon“ Tuchačevský

Ruskou ofenzívu vedl bezskrupulózní bývalý carský důstojník Michail Tuchačevský, který při pozdějších pogromech neváhal nasadit proti hlady šíleným rolníkům tanky, letadla, bojové plyny.

S Tuchačevským táhli do boje bývalí carští důstojníci Lazarevič, Kork, Sologug a Sergejev. Rudé armádě nabídl dokonce pomoc nejlepší carský generál známý z Velké války Alexej A. Brusilov.

Do akce se urychleně zapojila elitní Buďonného První jezdecká armáda, čítala na 20 tisíc jízdních, 80 děl a na 500 obávaných tačanek, bryček s kulometem, se kterými rád válčil další legendární rudý velitel, geroj Čapájev. Zvěrstva Buďonného armády jak při postupu, pak při útěku byla hrozná. Vyrazila z Kavkazu, kde dělala po bolševicku pořádek.

(Spisovatel Isaac Babel popsal realisticky Buďonného jezdce v knize Rudá jízda, rudý jízdní maršál ho za to chtěl nechat popravit. Zastřelit Babela nechal Stalin ve vykonstruovaném procesu proti židovské inteligenci. Byl zabit 27. ledna 1940 v 1.30 ráno.)

Poláky útok překvapí, zanedlouho neustupují, ale zdrhají, seč jim síly stačí.

Tuchačevský se dostává před Varšavu, Lenin se už chvástá, jak on dovede: „Naše vojska jsou ve Varšavě. Brzy bude naše Německo, znovu dobudeme Maďarsko, proti kapitalismu povstanou Balkánci. Zachvěje se Itálie. Buržoazní Evropa zapraská v bouři revoluční ve všech svých švech.“

Mocnosti nechtějí vyvolat větší konflikt

K tomu se nemohou dohodnout Britové s Francouzi, jak se zachovat, vypadá to, že by mohlo dojít k další válce. Londýn se ptá, zda by Francouzi byli ochotni poskytnout nějaké vojáky, odpověď zní, že Paříž žádné nemá.

Češi vyhlásí neutralitu a vytáhnou dobývat Těšínsko.

Poláci začínají vytvářet domobranu, ale třesou se před Rusy, které předchází pověst tatarských nájezdníků. Slavná Piłsudského armáda je v rozkladu. Do Varšavy přicházejí bránit novou republiku středoškoláci i vysokoškoláci.

Zázrak na Visle

Náhle se ale objevuje náznak toho, co bude nazváno Zázrakem na Visle (Cud nad Wisla). 15. srpna 1920 zaútočí pluk Kaniowských střelců pod velením poručíka Stefana Pogonowského na předměstí Varšavy, vesničku Wólku Radzymiňskou, kde jsou soustředěny ruské elitní oddíly. Překvapivý, vyloženě sebevražedný útok nepřítele totálně rozhodí a psychologicky přináší obrat v bojích, poté následovala polská ofenziva. Útok je příklad pro další sebevražedné jednotky, k zásadnímu obratu došlo Piłsudského manévrovací ofenzivou.

Ta se vyplatila proti 200 tisícům Rusů stojícím před hlavním městem.

Piłsudski si dokázal poradit. Sedmnáctého srpna vydal rozkaz: „Sílu bolševiků narušíme vytvořením manévrující armády. Bude to skupina pěti pěších divizí a jízdní brigády. Rozdělíme bolševické jednotky na půlky, a tím je zlikvidujeme.“

Podařil se mu i nábor dobrovolníků, většinou bývalých vojáků a důstojníků, proti nimž stály sice ruské masy, ale nevycvičených mužů bez řádného velení.

Akce začala ráno v osm. Před Poláky stojí jednotky Tuchačevského, druhé části velí Gaj-Han, bývalý carský důstojník, původem Armén.

Rozdělit a rychle zlikvidovat

Piłsudski bolševiky podle plánu rozštěpí a odpoledne jsou jeho jednotky v týlu nepřítele. Musel to být velký masakr, ruské jednoty mají ztráty 25 tisíc mužů, 60 tisíc jich zajmou, 44 tisíc jich internují na německém území.

Tuchačevský spoléhal na Buďonného sbory, jenže ty se stočily jinam, po prohrané válce obvinil Stalina, že mu nikdo nepřišel na pomoc. Stalin to nikdy Tuchačevskému neodpustil, hledal jen záminku, kdy by ho mohl zlikvidovat.

K tomu vypuklo na Kavkaze a v Tambovské oblasti protibolševické povstání, Rudá armáda má práci doma. Polsko-ruský konflikt ukázal, že bolševici nejsou neporazitelní a Leninův záměr opanovat Evropu exportem revoluce je utopií.

Tuchačevský se ještě připravil na bitvu na Němenu, tam utržil ještě větší výprask.

Tuchačevský má k dispozici stotisícové vojsko, většina jsou poraženci od Varšavy a zbytek nováčci.

Rusové nemají ani dobré vybavení, výzbroj i výstroj, téměř žádné velitelské kádry, jsou i bez dělostřelectva.

Rusové jsou přinuceni k potupnému míru

Výsledkem je totální obklíčení ruských vojsk a přinucení Ruska žebrat o potupný mír. Ten uzavřou na nátlak Anglie a Francie, které si již nepřejí další eskalaci na východě, v Rize, 18. května 1921.

Poláci sice neobnoví stát v hranicích z 18. století, ale mají významné územní zisky na Ukrajině, Litvě a Bělorusku.

Rusům přijde mír vhod, občanská válka zuří stále více, Lenin se svou bandou likvidují všechny „nežádoucí živly“, což jsou prakticky všichni obyvatelé Ruska. Nastává rudý teror s miliony povětšinou negramotných nebo polovzdělaných lidí.

K porážce v Polsku napsal tehdejší vrchní armádní velitel Rudé armády Lev Borisovič Kameněv (rusky Лев Борисович Каменев, vlastním jménem Leo Rosenfeld ,popraven na Stalinův přímý rozkaz v roce 1936): „Rudá armáda podala ruku polskému proletariátu, ale podaná ruka proletariátu polského se neobjevila. Je zřejmé, že mocnější ruce polské buržoazie ruku někam hluboko zastrčily.“

Ke gramotnosti se vyjádřil v roce 1921 Lenin takto: „…Likvidovat negramotnost znamená pouze to, že každý dělník si bude moci sám, bez cizí pomoci číst naše dekrety, příkazy a výzvy. Toť vše.“

Maršál Józef Piłsudski (1867 až 1935)

Hrob má v královském hradě Wawel v Krakově, jeho srdce je uloženo na hřbitově hrdinů v litevském Vilniusu. Život zasvětil snaze vybudovat silné a svobodné Polsko.

Nejprve bojoval proti ruskému carismu, se založením polského státu se stal vůdčí osobností národa. Jeho moc byla neomezená, nakonec se stal od roku 1926 vojenským diktátorem. Ze země se vytrácí demokracie.

Zdroje:

Norman Davies : Bílý orel, Rudá hvězda

Norman Davies: Polsko. Dějiny národa ve středu Evropy,

Babel- Rudá jízda,

Vojenské muzeum ve Gdaňsku