Článek
Samozřejmě tím nemyslíme autoritáře, narcisty, papaláše ani zatvrzelé konzervativce. Správné autority mají své ego pod kontrolou: nelpí na své moci, uznání ani statusu. Neuráží se, delegují pravomoce a umí ustoupit. Svou roli vnímají jako službu ostatním.
A na lidech jim upřímně záleží. Podporují a povzbuzují je, předávají moudrost a pravidla. Rozvíjí jejich potenciál a uklidňují spory. Jsou odvážné, upřímné, férové a konstruktivní.
Snad všichni jsme měli alespoň jednu takového člověka ve svém životě, ať už v rodině, škole, práci nebo v kroužku/skautu/sportu.
Uvědomte si, jak zásadní pro váš život bylo, že vám věřil a směřoval vás.
A jak by svět vypadal, kdyby takových lidí kolem nás bylo víc – na všech úrovních. Máme teda dát nohy na stůl a čekat, až se dobré autority samy objeví? Nebo ze všeho, co teď nefunguje ideálně, obviňovat současné autority?
Ne. Všichni bychom měli pracovat na tom, abychom se dobrými autoritami stali my sami.
Protože společnost je tak dobrá, jak dobrý je každý z nás jako autorita.
A můžeme v tom najít smysluplnou cestu bez ohledu na zázemí, pohlaví, věk nebo cokoliv jiného.
Slovo autorita máme spojené s někým, kdo má vyšší pozici. Není ale třeba čekat na vyšplhání nějakého žebříčku nebo vůbec takové ambice mít. Každý z nás může být autoritou komukoli jinému – sourozenci, kolegovi, kamarádovi, dokonce i rodičovi nebo nadřízenému.
A autorita nemusí ani nutně vést lidi.
V jádru to je obecný přístup, ve kterém se člověk cítí spojený s okolím. Vnímá dlouhodobé následky svých rozhodnutí a dobrovolně se svým vlivem snaží věci zlepšit. Vidí věci pozitivně, nestěžuje si a neobviňuje.
Přijmutí takovéto odpovědnosti zcela změní vaši perspektivu. Budete přicházet s činy a řešeními, které by vás nikdy nenapadly nebo byste se je báli provést.
Dokonce se dá říct, že vaše schopnost a ochota být dobrou autoritou je jedním z hlavních rysů dospělosti.
Stát se dobrou autoritou je nelehká a nikdy nekončící cesta – obzvlášť dnes, kdy nám inspirativní vzory chybí a nikdo z nás nechce moc vybočovat z řady. A taky to vyžaduje trénink, sebeovládání a odpovědnost.
A celá představa vám může připadat bláhová a naivní – tolikrát nás různé autority zklamaly, že ani nechceme věřit tomu, že můžou existovat, natož abychom se jimi stali. Není to překvapivé.
Nacisti a komunisti zlikvidovali většinu autorit, které jsme měli, čímž přerušili cyklus mezigeneračního předávání. A komunisti vznik silných odvážných lídrů nepodporovali, naopak razili postoj, že stát se o vše postará a vy nikam nemiřte.
Takže jsme tam, kde jsme.
Lidé už dlouho hladoví po dobrých autoritách.
Cítíme, že něco je špatně. Možná to nedokážeme správně pojmenovat, ale je to to, co dítě doufá, že dostane od rodiče, žák od učitele a zaměstnanec od nadřízeného.
Bez dobrých autorit jsme kmen bez náčelníka. Ztrácíme soulad, stabilitu a naději, chybí nám vize, věci drhnou. Mnozí lidé se cítí opuštěně, národ se tříští a skupiny uvnitř něj nefungují.
A poptávku po autoritě můžou vyslyšet ti, kdo to nebudou dělat s dobrými úmysly.
Nicméně, cyklus dobrých autorit můžeme opět nastartovat. Budoucí generace mohou mít nás – nejen jako vzory, ale i jako podporu a motivaci.
A jde to. Mnohé země to tak mají, tak proč bychom nemohli i my? Jaký lepší cíl bychom si mohli dát?
Jak začít?
Můžete dívat okolo sebe a hledat věci, za které byste mohli vylepšit.
Plány, ke kterým můžete přizvat druhé.
Lidi, které můžete inspirovat, povzbudit nebo jim říct, že se na vás můžou obrátit.
Zkoušejte to. Učte se to. Trénujte to. Zkoumejte, v čem se můžete zlepšit.
Ono to půjde. A až se zlepšíte, pomáhejte ostatním se také stát autoritami.
