Článek
Zaprvé, mnoho věcí stát řešit principiálně nedokáže.
Máme-li tendenci být bezcílní, neorganizovaní, nedokážeme udržet vztahy a podobně, stát nám nepomůže. Určitě neudrží nefunkční rodinu pohromadě a šťastnou. Každému nabízí vzdělání, ale nedodá inspiraci nebo motivaci se učit. Zprostředkuje lékařskou péči a nemocenskou, ale nezabrání člověku stát se alkoholikem nebo jíst nezdravě. Nebo utratit všechny peníze. A tak dál.
Přesto (protože je tak mocnej a všudypřítomnej), podvědomě očekáváme, že stát může mávat kouzelnou hůlkou a cokoliv vyřešit. Zbavit nás všeho utrpení.
A že co nevyřeší přímo, vyřeší peníze a volný trh – přitom ale ani ty nevyřeší zmíněné problémy, naopak je často zhoršují. A na tenhle postoj jsme si tak zvykli, že přemýšlet jinak je těžké.
Ale ani perfektní politici s perfektními zákony zmíněné problémy nevyřeší –Řešit takové problémy totiž není rolí státu (a upřímně, ani mu nechceme dávat tolik moci.)
Představa mocného státu existuje už dlouho, ale dřív existovala v dobách vyšší morálky (takže lidé byli zvyklí spoléhat se na sebe) a nižších zdrojů (stát stejně neměl tolik zdrojů nazbyt a možností pomoci.)
Velký obrat nastal během totality - komunisté brali morální a další rozvoj lidí za samozřejmost a nepodporovali ho. A vlastně ani nechtěli silné, potenciálně rebelující jedince.
Když seberete lidem moc, nenaučí se s ní pracovat, podnikat a vést. Nestanou se tak schopnými, moudrými a odvážnými, jak by mohli. Nebudou nadšení. Zato se na státu stanou závislí.
Teď máme svobodu a v mnohém si můžeme zařídit věci sami – stát nás neomezuje jako dřív. Teprve se ale se svobodou učíme pracovat. A je nejvyšší čas opustit myšlenku spasitelského státu.
Stát totiž není náš rodič. Takže na něm přestaňme záviset jako děti a neházejme na něj vše jako puberťáci.
Tím neříkáme, že stát nemá co zlepšovat, ale cesta vede jinudy – ve vzetí věcí do svých rukou a osamostatnění se.
Věříme, že skutečné řešení má tyto tři části:
1. Přepněte své vnímání a neste plnou odpovědnost za svou budoucnost. Snažte se pracovat na svých znalostech a schopnostech a dejte si život do pořádku.
2. Vytvořte si síť solidních vztahů s lidmi, na které se můžete v nouzi obrátit (a oni na vás) a věříte si navzájem.Ideálně by to měla být celá komunita, která si vzájemně pomáhá a podporuje se i v 1. bodu. Protože potom vaše problémy nebo problémy v okolí nemusí řešit jen stát, ale i provázaná síť lidí, která typicky najde lepší řešení než neefektivní a vzdálený stát.
Ano, je to výzva, ale dá se na tom postupně pracovat.
3. Měli bychom vytvořit systém příběhů, moudrostí, které nám v tom pomohou a budeme je moct předávat dál. (O absenci této „hluboké kultury“ si můžete přečíst náš starší text).
Tím si sjednotíme hodnoty, směřování a budeme vědět, v čem se podporovat. Budeme se cítit víc sebevědomě a hrdě.
A tím vším se zlepší i ti politici a stát, protože ten v konečném důsledku tvoří běžní lidé – učitelé, úředníci, doktoři, policisté a další.
Jeden politik kdysi mluvil o Silném Česku. Jak jinak se jím staneme, než že každý člověk bude moudrý, odvážný, zodpovědný a schopný?
