Článek
Nevinný nápad se stal světovým rekordem
Na začátku tohoto příběhu byl obyčejný výlet. Dne 17. května 1913 se dvacetiletý Němec Richard Platz procházel po pobřeží Baltského moře. Do hnědé pivní lahve vložil pohlednici se svou adresou v Berlíně a jednoduchou prosbou.
Co se asi tak v tu chvíli mohlo honit hlavou mladému muži? Nejspíš si říkal, že lahev určitě daleko nedopluje, nebo že se někde rozbije a potopí. Anebo ji možná skutečně někdo někde najde, ale dá si tu práci, aby splnil to, co se uvnitř píše?
Přiznejme si, jak může jeden drobný a nenáročný úkon rozvířit lidskou fantazii. Vezmete si do ruky kousek papírku, načmáráte pár slov, strčíte jej do lahve od piva, pořádně zašpuntujete a hodíte do vody během plavby na lodi. Pokud vás zrovna nepřistihne kapitán a neosočí vás, že vyhazujete odpadky přes palubu, můžete si z výletu odnést celkem příjemný pocit. Kam můj dopis poputuje? Kdo ho najde? Co když se dostane k nějakému kouzelnému princi či princezně a já najdu lásku svého života? Co když ho někdo najde třeba až za 100 let a moje jméno se jednou ocitne v novinách?
Mohl i na tohle Richard Platz myslet, když v roce 1913 házel lahev do moře? Zdá se, že se držel celkem při zemi a počítal s tím, že pokud jeho vzkaz někdo najde, bude to mnohem dříve. Do láhve totiž přihodil poštovní známku a napsal:
„Ten, kdo tuto láhev najde, ať ji prosím vrátí na mou adresu.“
Rybář, který se dočkal úlovku století
O 101 let později plula podél Baltského pobřeží nedaleko německého města Kiel rybářská loď Maria. Kapitán Konrad Fischer toho březnového dne vytáhl sítě, aby zkontroloval úlovek. Během mnohaleté praxe na lodi mu v ní uvízly nejrůznější věci, takže obyčejná láhev od piva ho na první pohled nijak nezaujala. Už už ji chtěl hodit k hromadě harampádí, které mělo skončit na smetišti, ale pak si jeho kolega všimnul, že uvnitř je kus papírku. Jaké bylo jejich překvapení, když se jim po delším úsilí podařilo přečíst vzkaz datovaný do začátku minulého století.
Muže na palubě lodi hned napadlo, že něco takového by se hodilo přinejmenším do muzea a jak se záhy ukázalo, vědečtí pracovníci v Hamburgu mu za takovou vzácnost málem utrhli ruce. Skutečně to byl úlovek století. Papírek uvnitř lahve se téměř rozpadal, ale pořád se z něj dalo mnohé vyčíst. Především jméno původního majitele.
Ten už samozřejmě dávno nebyl mezi živými. Jak se později ukázalo, Richard Platz prožil spokojený, ale nepříliš dlouhý život. Zemřel v roce 1946 ve věku 54 let. Stihl se oženit a zplodit dvě dcery, které velmi miloval. Zajímal se také o literaturu a se svou rodinou rád cestoval napříč Německem.
Stoletý vzkaz se dostal do rukou až jeho vnučce Angelae Erdmannové, která se doslova rozplakala, když ji odborníci kontaktovali, aby jí sdělili tak nevšední zprávu. Ona sama se narodila až po dědečkově smrti a nikdy tak neměla možnost se s ním setkat. Teď ale jako by dostala druhou šanci. Udělalo jí to nesmírnou radost. Přání Richarda Platze se tak v podstatě splnilo. Láhev se sice nevrátila přímo do jeho vlastních rukou, ale doputovala zpátky k jeho potomkům.
Dopis padlého vojáka
Podobně dojemný je příběh britského vojáka z doby První světové války. Když Thomas Hughes 9. září 1914 proplouval Lamanšským průlivem, aby narukoval na frontu, napsal na lísteček krátký dopis své ženě. Strčil ho do lahve od zázvorového piva a hodil do moře. V dopise stálo:
Drahá ženo, píšu ti tento dopis, jen abych zjistil, jestli se k tobě někdy dostane. Pokud ano, podepiš ho v pravém dolním rohu a doplň den a hodinu, kdy se k tobě dostal. Dobře ho opatruj. Zatím se měj hezky, miláčku. Tvůj manžílek.
Kromě toho připojil ještě dopis pro toho, kdo vzkaz jednou najde a připojil instrukce pro doručení jeho ženě. O dva dny později přišel šestadvacetiletý vojín ve válce o život. K jeho milované ženě Elizabeth se vzkaz nikdy nedostal, našel se až po 85 letech v řece Temži, kde ho z vody vytáhl rybář. V roce 1999 tak Británii obletěla zpráva v novinách, kde stálo, že se hledají příbuzní některého z manželů. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat.
Vyšlo najevo, že se mladá vdova se po letech znovu vdala a odstěhovala se na Nový Zéland. Se svým prvním mužem měla dceru Emily a právě té se psaní dostalo do rukou. Byly jí pouhé dva roky, když její otec ve válce padl. V momentě, kdy dopis obdržela, měla pocit, že se její prázdný život znovu naplnil. Emily Crowhurst zemřela v lednu roku 2014, čili skoro přesně sto let po tom, co se vzkaz v lahvi vydal na svou cestu.
Zdroje:
