Článek
Déšť božích slz trval, tak dlouho až réva uhnila. Tys byla moje prvá, oba to víme, vína ubývá.
Láska je duše pro tonoucí, ve sklenkách toho přípitku. A jedem růže schnoucí, k vínu dáš vodu pro kytku.
V zázraku šesti nádob, se z vody stalo víno života. Polykám slovo zrado, neopouštěj nás, krev kolotá.
Někdo lidskou tvrdost, polykáním slov mlčky zapíjí. To srdce bere trpkost a vina není nápoj, co zabíjí …