Článek
Nad osadou Jelení Vrchy stojí v lese kámen. Turisté u něj zpomalí, přečtou si nápis a pokračují k jezírku a k tunelu Schwarzenberského plavebního kanálu. Kámen připomíná místo, kde 14. listopadu 1856 padla smrtelná rána. Lesník Johann Jungwirth jí ukončil několikadenní hon na medvědici, kterou střelci postřelili už o pár dní dřív. Vycpaná pak putovala na lovecký zámek Ohrada u Hluboké. Tam ji najdete dodnes, jako exponát s cedulkou.
Ten výstřel se lesem rozlehl stejně jako stovky jiných na knížecím panství a pak utichl. Nikdo z lovců netušil, že právě zhasla poslední svíčka v okně domu, ve kterém medvědi na Šumavě bydleli. Jak může tak velké zvíře zmizet z krajiny tak potichu, že si toho skoro nikdo nevšimne?
Kníže chtěl mít jistotu
🌲 Medvěd z většiny Čech zmizel dávno předtím, v průběhu 17. a 18. století. Odnesly ho lov, kácení lesů a vesnice, které se posouvaly hlouběji do hor. Medvěd navíc škodil, rád vybíral úly a sedlákům bral dobytek, takže ho lidé lovili i z čiré obrany svého hospodářství. Šumava vydržela nejdéle, protože měla rozsáhlé lesy a medvěd byl na panstvích žádanou loveckou zvěří. Podle historika a zoologa Jana Andresky, který dějiny medvědů v českých zemích podrobně zmapoval pro přírodovědecký časopis Živa, se tu udržel asi o sto let déle než v Krušných horách.
Zlom přišel už sedmnáct let před listopadovým honem. Na Želnavě tehdy padl medvědí samec, kterého lovci věnovali Národnímu muzeu v Praze. Šumava tím zřejmě přišla o poslední pár, který mohl mít mláďata. Medvědice pak žila sama, bez budoucnosti. Kníže Schwarzenberg ji nařídil ulovit, aby neskončila puškou nějakého pytláka nebo nepošla stářím.
A teď to podstatné. Poslední medvědice nezemřela proto, že by byla někomu nebezpečná. Zemřela proto, že byla poslední, a poslední kus měl skončit ve sbírce, ne zmizet v lese bez svědků.
Návrat, který trvá půl století
🐾 Na Moravě se příběh psal jinak. Původní medvědi z Jeseníků vymizeli už v polovině 18. století. Beskydy ale zůstaly pootevřenými dveřmi do Karpat, takže medvědi, které tu lovci stříleli v 19. století, přicházeli ze slovenské strany hor. Posledního z nich ulovili nejspíš v roce 1893 na arcibiskupském velkostatku Hukvaldy.
Pak se dveře znovu otevřely. Od 70. let minulého století chodí medvědi do moravských Beskyd pravidelně. Trvale usazená populace to není, spíš procházející mladí jedinci, kteří hledají vlastní území. Zoologové jednu medvědici vybavili telemetrickým obojkem a sledovali její cesty mezi Javorníky a Vsetínskými vrchy. Lidem se obloukem vyhýbala.
Zbývá ale otázka, proč nás každá nová stopa v blátě pokaždé překvapí. Medvěd se k nám vrací déle, než si většina čtenářů tohoto textu pamatuje. Dvě generace lidí v Beskydech žily vedle občasného medvěda. Přesto zpráva o něm vychází jako senzace, jako by šlo o vetřelce z cizí země, a ne o souseda, který se po dlouhé době vrací do domu, z něhož ho kdysi vyhnali.

„Děsí nás medvědi. My děsíme medvědy. Děsí nás vítr. My vítr neděsíme.“ - Jon Turk
Agresivní medvěd jako titulek
📰 Spolu se senzací přichází i strach. V titulcích se objevují „agresivní medvědi“ a lidé se ptají, jestli se šelmy změnily. Mezinárodní tým vědců rozebral v časopise Scientific Reports okolnosti zhruba sedmi set útoků velkých šelem na lidi v Evropě a Severní Americe za posledních šedesát let. Počet útoků opravdu roste. Přibylo ovšem šelem i lidí v jejich krajině, ať běžců, houbařů nebo pejskařů.
Ještě víc však říká to, co danému útoku předcházelo. Asi v polovině dobře popsaných případů hrálo roli chování lidí: dítě bez dozoru, pes puštěný na volno nebo přiblížení se k medvědici s mláďaty. Ve španělských Kantaberských horách zaznamenali za čtyřicet let 38 útoků medvědů. V žádném z nich nenašli agresi, kterou by medvěd sám vyvolal bez příčiny. Šlo o jeho obranu.
Výzkum má i svou hranici. Autoři sami připouštějí, že v populacích šelem může přibývat odvážnějších jedinců, a odvaha se u zvířat často pojí s prudší reakcí. Neznamená to, že je medvěd neškodný. Znamená to, že rozhoduje setkání, a setkání má vždycky dvě strany. Média podle autorů útoky zveličují a strach pak živí nedůvěru k šelmám víc, než by odpovídalo skutečnému riziku.
Krajina, která patřila i jiným
🍯 Možná je na celém příběhu nejvíc poučná právě ta mezera. Sto sedmdesát let je dost dlouho na to, aby se nepřítomnost změnila v normál. Les bez medvěda nám připadá jako les ve své přirozené podobě. Stejně samozřejmě bereme čisté čelní sklo auta po dlouhé letní cestě, přestože se na něm dřív rozplácly stovky much a můr, které z krajiny ubyly. Zahradu vysekanou do posledního stébla nazýváme upravenou, i když v ní už nebydlí ježek a nekvete nic, co by nalákalo čmeláka. Každá generace bere krajinu, kterou zdědila, jako výchozí stav, a co v ní chybí, už nevidí.
Proto návrat šelmy vnímáme jako narušení pořádku. Nevnímáme ho jako připomínku toho, jak ten pořádek vznikl. Medvěda nevyhnala příroda ani smůla. Vytlačil ho člověk puškou, sekerou a pluhem, a poslední ránu na Šumavě nařídil ten, komu les patřil. Medvěd do Beskyd nevtrhl. Vrací se do míst, která byla jeho dřív, než jsme si je rozparcelovali na pastviny, lesní hospodářství a turistické trasy. Kámen nad Jeleními Vrchy tak neoznačuje jen místo smrti jednoho zvířete. Označuje i chvíli, kdy jsme se začali učit zapomínat.
Stopa v blátě
Sto sedmdesát let po listopadovém honu se medvěd vrací. Nevrací se jako hrozba ani jako zázrak, ale jako soused, kterého jsme na čas vystěhovali a mezitím zapomněli, že tu bydlel. Mění se hlavně to, jak se na něj díváme.
Až zase uvidíte titulek o medvědovi, zkuste s ním jít o kus dál do minulosti. Zeptejte se, kdo tu byl první a co všechno z naší krajiny tiše zmizelo, aniž bychom si toho všimli. Možná, že někdy stačí se jen zastavit u kamene v lese a přečíst si nápis na něm až do konce.
Použité zdroje
- Historie medvědů v českých lesích: Zmizeli kvůli člověku, dnes se vracejí (Deník.cz) - Přehled zániku medvědů v Čechách a na Moravě, jejich návratu do Beskyd a souvislostí s útoky na lidi.
- Medvěd hnědý – jeho vyhubení a návrat do naší přírody I (Živa) - Historický rozbor vyhubení medvěda v Čechách včetně posledních úlovků na Šumavě.
- Medvěd hnědý – jeho vyhubení a návrat do naší přírody II (Živa) - Pokračování rozboru s historií medvědů na Moravě a ve Slezsku.
- Human behaviour can trigger large carnivore attacks in developed countries (Scientific Reports) - Analýza zhruba sedmi set útoků velkých šelem na lidi v Evropě a Severní Americe a chování lidí, které jim předcházelo.
- Soužití s medvědy (Hnutí DUHA) - Informační brožura o medvědech v Beskydech, jejich návratu a chování při setkání.
- Medvědi na českém území: Kdy byl vyhuben poslední a jak je to s nimi dnes (Seznam Zprávy) - Článek o posledním šumavském honu a o současných medvědech v Beskydech.
- Divoký kout: stín zahrady, který ji drží naživu (fengshuimakeup.cz) - Článek o významu neupravené, divoké části zahrady.
- Smysly trochu jinak – vnímavost včel (Seznam Médium, Wizard Michal) - Článek o tom, jak včely vnímají svět.





