Feed jako nymfa Echó: proč vám algoritmus tvrdí, že problém jsou vždycky ostatní

Je půl jedenácté večer a váš ukazováček dělá, co umí nejlíp. Na displeji běží video o tom, že silné osobnosti zastrašují slabé lidi. Kývnete a pustíte si ho ještě jednou. Další radí, jak odstřihnout toxické přátele, třetí vysvětluje, proč se nikdy neomlouvat. Žádné z nich vám neodporuje, a právě proto zní tak pravdivě.

🌊 Z mýtu o Narcisovi si většina z nás pamatuje krásného mladíka, co si prohlíží svůj vzhled nad hladinou studánky. Méně se už mluví o nymfě Echó. Bohyně Héra ji potrestala tak, že nesměla promluvit první a uměla jen opakovat poslední slova, která zaslechla. Zamilovala se do Narcise, on ji však odmítl a dál hleděl sám na sebe do vody. Echó přitom nebyla zlá ani lstivá. Jen prostě nemohla dělat nic jiného než vracet, co slyšela.

Psycholožky Calli Tzani a Maria Ioannou z britské University of Huddersfield po ní pojmenovaly jev, který znáte z vlastního telefonu. Mluví o ozvěnovém algoritmu a popisují ho v rámci nazvaném Algorithmic Trait Amplification, tedy algoritmické zesilování rysů osobnosti. Netvrdí přímo, že sociální sítě z lidí dělají narcisy. Tvrdí něco jemnějšího a možná ještě nepříjemnějšího. A sice to, že rysy, které už v sobě neseme, se mohou ve feedu pomalu zesilovat.

🔁 Všechno to začíná návnadou. Člověk s výraznějšími narcistickými rysy reaguje silněji na obsah sociálních sítí, který potvrzuje jeho obraz o sobě: jde o vítězství, jeho status či výjimečnost anebo mít vždycky pravdu. Taková videa uspokojují tuto jeho větší potřebu uznání, a tak u nich zůstává déle.

Druhý krok obstará stroj. Doporučovací systém nepozná, jestli je pro nás obsah dobrý, měří jen to, jestli udrží naši pozornost. Každá reakce se tak stane pokynem: tohohle obsahu přidej víc. Audity doporučujících systémů ukazují, že se feed zužuje úměrně tomu, jak výběrově reagujeme. Kdo se dívá na ledacos, dostává ledacos. Kdo reaguje úzce a prudce, dostane úzký a prudký pohled na svět.

Třetí krok je nejzrádnější. Feed začne působit jako hlas okolního světa, podle autorek, cituji, jako „objektivní, vnější, skoro vševědoucí“. Jenže právě to je ta věštírna, kterou jsme si vycvičili my sami, aby nám říkala přesně to, co chceme slyšet.

Ve čtvrtém kroku mizí výzva. Obsah, který nás zpochybňuje, sbírá méně reakcí než obsah, který nám lichotí, takže se z feedu pomalu vytrácí. Nikdo to tak nenaplánoval. Je to bohužel krutý vedlejší účinek platforem, které honí naši pozornost.

Pátý krok už vlastně nepotřebuje nikoho. Stále se zvyšující potřeba a hlad po uznání mohou výše zmíněné rysy posílit, tyto silnější rysy pak vyvolají silnější reakce a ozvěna je zase o kousek dokonalejší. A smyčka se živí sama. Pak možná uvidíte posedlost prezidenta Trumpa jeho sociální sítí Truth Social, respektive Elona Muska jeho sítí X, v naprosto jiném světle.

🔍 A teď to podstatné. Psychologie popisuje, že se osobnost mění díky takzvaným korektivním emočním zkušenostem. Jsou to chvíle, kdy něco odporuje našemu obrazu o sobě tak zřetelně, že to nejde přehlédnout. Autorky jim říkají nepříjemné chvíle pravdy. Kamarád, který řekne „tady jsi to přehnal“. Kolegyně, která nepřikývne. Dítě, které se zeptá, proč křičíte. Platí to pro každého z nás, nejen pro lidi s narcistickými rysy.

Práce s narcistickými klienty patří v jakékoliv práci osobního rozvoje k těm nejtěžším, protože upřímnou zpětnou vazbu často prožívají jako útok. Zhruba dvě třetiny lidí s diagnózou narcistické poruchy osobnosti podle výzkumu odcházejí z terapie předčasně. Změna je možná, ale jen pro ty, kdo vydrží. A teď si představte, že terapeut má na člověka hodinu týdně, zatímco telefon kdykoli, když ho vezme do ruky. Je to jako učit se vařit u kuchaře, který každé vaše jídlo pochválí. Chutná to skvěle, jen se nic nenaučíte.

⚖️ Tady je poctivé ubrat plyn. Model je teorie, předpověď, ne naměřený fakt. Psychologové se dodnes neshodnou, jestli narcismu ve společnosti přibývá, a autorky samy píšou, že tahle otázka není rozhodnutá. Shoda panuje v něčem skromnějším: narcistické rysy souvisejí s intenzivnějším a problematičtějším používáním sítí a narcistické chování je online víc vidět. Možná proto tolik lidí věří, že narcisů přibývá. Smyčka viditelné chování odměňuje, a tak ho vidíme všude.

Navíc tu nemluvíme o diagnóze, ale o škále, na které stojíme všichni. Zdravá ctižádost nebo schopnost se ozvat patří k užitečným vlastnostem. A stejné video může fungovat dvojím způsobem. Jednoho člověka utvrdí v tom, že se nikomu nemusí omlouvat, zatímco druhému dodá odvahu odejít ze vztahu, který mu opravdu ubližoval. Algoritmus tento rozdíl nepozná. My ano, pokud se poctivě podíváme, kterým z těch dvou lidí právě jsme.

Je tu ještě jedna past. Slova jako toxický a narcis se na sítích stala nálepkami pro druhé. I já jsem kdysi psal návod, jak narcise ve svém okolí poznat a vyhnout se mu. Feed nás odmění, když je na druhé nalepíme. Problém jsou pak opravdu vždycky ti ostatní, jen tentokrát s rádoby odborným slovníkem.

🌱 Telefon kvůli tomu vyhodit nemusíte. Stačí to naše Echó občas vyrušit.

Naučte se všimnout si ticha. Jednou za čas projděte svůj feed s otázkou, co v něm nikdy není. Které názory, kteří lidé, jaká věta začínající slovy „mýlíš se“. To, co chybí, o vás vypovídá možná daleko víc než to, co tam je.

Zkuste mít aspoň jeden živý hlas, který vám smí odporovat. Algoritmus nevycvičíte, aby vás měl rád a přitom vám řekl pravdu. Člověka ano. Vyžaduje to jedinou věc: když vám ji řekne, mít odvahu mu poděkovat dřív, než se začnete bránit.

Zkuste brát vlastní slova poctivě. Jako kontrolku na palubní desce. Kdykoli o někom řeknete toxický nebo narcis, zastavte se na jeden nádech a zeptejte se, kdy jste byli naposledy problémem vy. Ne kvůli pocitu viny, ale aby se ozvěna aspoň jednou vrátila jinak.

Echó za svůj osud nemohla a algoritmus vlastně také ne. Dělá jen to, co mu svými reakcemi denně my sami nadiktujeme. Rozdíl mezi námi a nymfou Echó je však v tom, že my mluvit umíme, a dokonce si můžeme vybrat, komu dovolíme mluvit k nám. Až vám dnes večer bude feed zase přizvukovat, zkuste mu jednou neodpovědět.

Protože ta nejcennější věta vašeho dne možná nezazní z displeje, ale odvine se od okamžiku, který se vám nebojí sdělit: tady se mýlíš.