Deset milionů za řemeslo, které se nedá koupit zpět. Česká televize zavírá filmovou laboratoř

Filmový negativ se vyvolává ve tmě. Pás projde lázněmi, kde rozhoduje teplota na desetinu stupně, čas na vteřinu a ruka člověka, který tu práci dělá desítky let. Na Kavčích horách ji dělá malý tým Filmové laboratoře České televize. Podle výzvy profesních organizací dostali jeho členové na začátku listopadu výpovědi a provoz má skončit s koncem roku.

Zní to jako drobná položka v dlouhém seznamu úspor. Právě v tom je ten problém.

🎞️ Provoz laboratoře stojí podle komentáře na webu ČT art kolem deseti milionů korun ročně, z toho asi sedm milionů tvoří mzdy. Česká televize přitom hospodaří s rozpočtem přes osm miliard, laboratoř tedy představuje zhruba jednu desetinu procenta. Úsporu takové velikosti by instituce za normálních okolností vůbec neřešila. Na stůl se dostala kvůli tlaku shora.

Vládní koalice ANO, SPD a Motoristů prosazuje zákon, který ruší televizní a rozhlasové poplatky a nahrazuje je příspěvkem ze státního rozpočtu. Podle návrhu by Česká televize dostala zhruba o miliardu méně, než letos vybere na poplatcích. V návrhu státního rozpočtu přitom kolonka pro média veřejné služby nejdřív svítila nulou, protože zákon ještě neprošel Sněmovnou. Vedení ČT proto zpracovalo krizový scénář s úsporou 350 milionů a laboratoř v něm skončila mezi prvními.

A teď to podstatné. Když instituci seberete miliardu, nezačne škrtat podle hodnoty, ale podle hluku. Pořad se sledovaností má diváky, kteří se ozvou. Zpravodajství má politiky, kteří ho bedlivě hlídají. Laboratoř má jen hrstku lidí u vyvolávacích linek a filmové školy, o kterých se v hlavních zprávách nemluví. Mizí to, co nemá publikum, ne to, co nemá cenu.

🧪 Je fér říct, že ne každá tradice si zaslouží přežít. Šéf Národního filmového archivu už při prvním pokusu o zrušení laboratoře řekl, že udržování takového pracoviště do role veřejnoprávní televize nepatří a že ČT jedná racionálně. Ani FAMU nikde netvrdí, že by provoz laboratoře byl zákonnou povinností, naopak to sama připouští. Rozumný hospodář se proto musí ptát jinak. Podle čeho poznám, co je přežitek a co rodinné stříbro?

Nejdřív se vyplatí zjistit, jestli jde onu věc (dovednost) koupit zpátky. Stroj ano, ten se dá prodat a znovu pořídit. Jenže člověka, který ví, jak se chová konkrétní emulze v konkrétní lázni, nekoupíte. Takové znalosti se předávají z ruky do ruky po celé roky, a když se tým rozejde, řetěz se přetrhne. Když profesní organizace mluví o know-how, které nelze rychle obnovit, nejde o řečnickou figuru.

Pak přichází otázka, jestli tu věc potřebuje víc lidí, než kolik ji platí. Laboratoř nežije jen z televizních zakázek. Opírá se o ni výuka na FAMU i na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku, jejíž studenti tu pravidelně absolvovali exkurze a odbornou výuku. Podle výzvy organizací se od sametové revoluce podílela na zhruba dvou stech českých celovečerních filmech. To je veřejná služba bez diskuzí, i když nemá bulvární mediální sledovanost.

Poslední otázka se dívá dopředu: roste po té věci poptávka, nebo mizí? Odpověď překvapí. Natáčení na negativ se po letech ústupu vrací, režiséři a producenti si ho vyžadují kvůli obrazu s přirozenou hloubkou barev a organickým zrnem, které digitál plně nenahradí. Písecká filmová škola kvůli tomu přehodnotila svůj původně skeptický postoj a chce analogovou výuku rozšiřovat. Takže výsledkem je, že filmový svět začíná znovu točit na film a my si právě v tu samou chvíli zavíráme dveře do temné komory.

🏛️ Laboratoř ruší vedení ČT, ne vláda. Jenže vláda nastavila rámec, ve kterém takové rozhodnutí dává smysl, a ten rámec prozrazuje, jak úzce se dívá. Sleduje výsledek, tedy o miliardu levnější televizi, a nevidí, co se cestou ztratí. O tom, které kulturní kapacity škrt odnese a kdo je pak postaví znovu, se veřejně nejednalo. Odborná stanoviska navíc upozorňují, že vláda dosud přesvědčivě nevysvětlila ani to, proč je změna financování vůbec potřeba.

Širší kontext přitom leží na stole. Evropský akt o svobodě médií ukládá státům zajistit veřejnoprávním médiím přiměřené, udržitelné a předvídatelné financování, které jim dovolí se rozvíjet. Kameramani už dříve upozorňovali, že němečtí producenti vozí negativy z reklam přes Prahu na vyvolání do Budapešti. Praha mohla být cílovou stanicí, ne průjezdem. A v době, kdy umělá inteligence vyrobí jakýkoli obraz, se fyzický filmový pás stává jedním z mála dokladů, že záběr vznikl před skutečnou kamerou.

Deset milionů tvoří necelá tři procenta úspory, kterou krizový scénář ČT hledá. Rozpočet televize tím nikdo nezachrání. Jen se tím vším ukazuje, že ten, kdo nutí organizaci bezohledně škrtat, nevidí ani za okraj své tabulky s úsporami. Kultura, Evropa ani světový filmový trh se do ní nevešly.

🤝 Za zachování laboratoře se postavily Asociace českých kameramanů, OOA-S, OAZA, ARAS, AFS, FITES, PVTS, FAMU a FAMO. Žádají vedení ČT, aby rozhodnutí pozastavilo, zveřejnilo jeho ekonomické a odborné zdůvodnění a sedlo si k jednání s tvůrci a školami. Petice počítá i s cestou k ochraně UNESCO, kterou nejde připravit přes noc, a proto chce, aby laboratoř mezitím běžela.

Rodinné stříbro se nepozná podle toho, jak se leskne v účetní knize. Pozná se podle prázdného místa, které by po něm zůstalo. A u filmové laboratoře toto místo nezaplní žádný nákup ani budoucí skvělý rozpočet, protože s tím vším odejdou lidé, kteří tohle řemeslo ještě pořád drží v rukou.

Nemusíte umět vyvolat negativ, aby vám na tom záleželo. Stačí, když si při každé další podobné „technické“ úspoře položíte otázku, co zmizí s ní a kdo a zda vůbec to bude umět vrátit.

Zbývá ale otázka, jestli si někdo z pánů nahoře spočítal i druhou stranu tabulky. Kolik by si laboratoř vydělala, kdyby místo výpovědí dostala šikovného obchodníka, který by jenom ty negativy z Německa nechal vyvolávat v Praze, a ne v Budapešti?

Petici za zachování Filmové laboratoře České televize můžete podepsat online.