Chcete se dobře seznámit? Pak nezapomínejte na to, že láska není algoritmus

Co nás vlastně vedlo opustit klasické seznamování tváří v tvář a začít se věnovat online hrám na seznamování? Netuším. Ale v mé práci kouče začínám narážet čím dál častěji na problém se seznámením se. Tedy ne, že zrovna tohle by byl pro většinu problém. Seznámit se je legrace, to mi tvrdí většina z příchozích. Zvláště, při dnešních online možnostech. Pak zesmutní a řekne, ale udržet si ho (myšleno vztah), to je už horší. Co myslíte, jsem nějak vadný/á?

Když vidíte až příliš mnoho lidí, jak se jako klíště drží nefunkčního vztahu, a přitom jen obrovsky touží po lásce, je vám to líto. Mnoho lidí je zarmouceno ze svých seznamovacích intifád, které končí šípem ve zlomeném srdci a psychologické nálepky, které si vygooglují, jim mají dodávat odolnost jako mentální brnění, aby přežilo jejich sebevědomí, než zase vlezou do kolotoče randění.

Někteří, pravda, přežijí a těm radím, ať vezmou druhého za ruce a nohy na ramena, aby se pokusili společně odhalit to tajemství těch dlouhotrvajících vztahů. Těm přeji štěstí a doporučuji k lásce ve zbytku života nepoužívat algoritmus, ale vlastní rozum a srdce.

Jak jsem psal již několikrát (O chuti zmrzliny), algoritmy dnes řídí většinu našeho života. Doporučují místa k zážitkům, aby nás bavily, restaurace, které přesně odpovídají naším chutím a taky připomínají, kdy a kam jedeme na dovolenou. V mnoha oblastech je to efektivní, časově i peněžně úsporné. Pro nás výhodné.

Nevýhodné proto, že se stáváme na technologiích až příliš závislými. A evoluční vývoj a přežití každého druhu nespočívá nikdy jen na umění symbiózy s danou realitou, ale hlavně schopnosti jeho adaptace na možný budoucí vývoj. A tak si říkám, je současný boom internetových seznamek odrazem naší symbiózy nebo adaptace?

V roce 2019 byl v USA publikován průzkum, který spočítal, jak se oproti minulým deseti rokům, zvýšil počet heterosexuálních párů, které se seznámili online. Bylo to o 17 % více a z celkového počtu, tvořilo seznámení pomocí online seznamek skoro 39 %.

Proč píšu o online seznamování? Protože se domnívám, že nás dostává do téměř stejných druhů závislostí jako jiné online hry. Jejich až poslední dobou příliš gamifikovaná rozhraní, dělají z výběru životního partnera jen hru a tou život rozhodně není. A já si potom mohu položit otázku: našel mi mou životní lásku ukazováček nebo já sám?

Inu, protože posunem tlačítka vlevo odmítám potenciální nápadníky bez citové újmy. Haha, každé odmítnutí je citová újma. Anebo se vám algoritmus pokouší zasunout do vědomí citové brnění z různých vrstev, které musíte v aplikaci vyplňovat: věk, výška, náboženství, politické preference, místa na dovolenou – prostě vše, na co si vzpomenete. Když pohnete prstem vpravo, spustíte hru na lásku formou rande, a proto se vám v mozku v té chvíli uvolní obrovské množství neurotransmiterů, a to ještě na vás mozek nezačal působit dopamin. Což je hlavní strůjce vaší závislosti na odměně. Jakékoliv odměně.

A teď realita. Seznamky online jsou vlastně malé hrací automaty, které vás odměňují naprosto nevyzpytatelně a nečekaně. V náhodných intervalech, tak aby vás nutili ještě více toužit po úspěšném seznámení. A tak zatímco dříve bylo randění hledáním partnerů pro budování hlubších lidských spojení, dnešní algoritmy, pravda vytvořené lidmi – to je to nejhorší, udělaly z randění jen návykovou hru, která vás láká na odměnu. Odměnu, která je v porovnání s předchozími snahami levná a tvářící se velmi bohatě.

A která, stejně jako jiné zkratky, po svém následném vyvanutí, s iluzemi omámeného mozku, přivádí lidi do mé praxe. Poté, co jste za jejich používání zaplatili nemalé částky peněz. A za co? V podstatě za to, že vás zpěv sirén datovacího algoritmu nutí oceňovat naprosto povrchní vlastnosti, namísto toho, abychom toho druhého zkusili skutečně poznat. Algoritmy mohou být při poznávání druhých skutečným přínosem. Musí však reflektovat záměr, s jakým to děláte a taky tolerovat všechny rozdíly, které to logicky přinese.

Digitální technologie a algoritmy přinesly mnoho dobrých věcí. Během pandemie Covidu-1í se více než kdy v minulosti ukázalo, jaká je moc virtuálních spojení, a toho, v čem nám dokázali pomoci, když jsme nemohli přijít do fyzického kontaktu. I já sám jsem se spoustou klientů zůstal ve spojení díky těmto technologiím.

Jenže, když se jako kouč, mentor či lektor pokoušíte nalézat a ukazovat lidem jejich zdroje a možnosti, a tak si i pěstovat hlubší vazby k sobě samému, všimnete si i toho, jak negativně ovlivňují naše hodnoty, odvahu dojít až ke konfrontacím s obtížnými věci anebo vůbec to, stát se emocionálně otevřenými lidmi. Negativum algoritmů spočívá v tom, že z nás začínají dělat čím dál větší komunikační autisty.

Právě v tom, jak nás online seznamky uzavírají do příliš zjednodušených kritérií pomocí svých filtrů před tím, než abychom našli v druhých lidech to, co dává evoluci největší podněty, a tím je naše rozdílnost. Když se mě klienti ptají, které vztahy považuji za úspěšné, povídám jim, že ty, které jsou postaveny na schopnosti tolerovat a propojovat rozdíly, než si být až ultra podobní.

Je to jen má zkušenost neověřená daty. Ale láska je schopná úžasných věcí, když mezi lidmi existuje pevné pouto bezpečí a důvěry. Protože se pak můžeme odvážit udělat i chyby, když víme, že na druhé straně vztahu je živý soucit.

Potřeba spojení s druhými lidmi je tak pevná, že si někdy říkám, že je možná zakódována i v naší DNA. A právě tato potřeba hledat lásku a sounáležitost je to, co dělá člověka člověkem.

Zkuste méně jezdit prstem po aplikaci v mobilu a dotkněte se druhých (s jejich souhlasem) osobně. Je to vlastně největší dobrodružství, které vám život nabízí. A vy byste jej chtěli strávit v aplikaci?

Zdroje: