Článek
Umět ztišit svou vnitřní válku. To se lehko řekne, že? Jenomže přijmout všechny své části takové jaké jsou? Všechno, co máme, je tu z nějakého důvodů. A většinou se nám to nelíbí. Sexualita, co s ní máme pořád nějaké problémy; touhy, co nás vedou k iracionálním činům, instinkty a schopnosti vnímat netušené věci.
No, takže máme dvě možnosti. Buď si můžeme stěžovat u výrobce a počkat na nový model anebo se naučit vycházet sami se sebou.
Když pozorujeme věci, co se liší, vidíme, že jsou rozdílné. Ale svědek a soudce nejsou u vrchního soudu to samé. Chce a vede nás k tomu, abychom byly svědky, jenže my se raději stáváme jeho soudci. A v životě není nic stálé. I když o to tolik stojíme. Jenže to nás potom odvádí od skutečnosti. od toho, jak to vše je. My raději vidíme věci tak, jak by měli být.
Jistě existuje lepší a horší, existuje správně a špatně a vždycky si můžeme líp vybrat. To děláme normálně. Moudrost života nás učí dívat se na život jako na možnosti, které jsme si vybrali, na situace, v kterých se nacházíme právě teď, a zvažuje, co je nyní to nejlepší udělat.
Moudrost vždy vidí to, co je potřeba, co je nejlepší. Protože když vnímáme tady a teď nemáme mysl zanesenou množstvím hodnot, názorů a předsudků. A i když jsme si poctivě vyrobili sami cestu do svého vlastního pekla, kde nyní jsme, moudrost nám často může ukázat cestu ven.
Když totiž nejsem umanutě posednut tím „správným jednáním“, pak si mohu vytvořit i skutečně lidský charakter. A to je vlastně moudrost uplatněná v životě. Vytvoření vlastního klidu a rovnováhy.
K tomu potřebujeme smíření. A pokud chceme, jakkoliv sloužit dobru, pak musíme pracovat s tím, co máme. Znamená to přijmout jiné lidi takové jací jsou. Dovolit jim jejich nedokonalost. Jakmile to dovolíme lidem kolem sebe, dovolíme to i sobě.
Dovolit všem, aby si na pravdu přišli sami, svým tempem a svým způsobem. Smíření se se stavem tak, jak je nijak nesnižuje schopnost rozlišovat nebo se rozhodovat srdcem pro rozumné činy. Umíme najednou chápat.
Hluboko v sobě máme vypálený cejch dokonalosti. Touhy po dokonalosti. Po integritě. Když se ve stavu integrity všechny vlastnosti spojí a vytvoří něco víc než jen celek spojený z částí.
V okamžiku hlubokého klidu a pochopení, který vychází z nás najednou vnímáme, že víme, přesně víme, co je v každé situaci a v každé chvíli života třeba.
Víme kolik energie potřebujeme na mytí nádobí, cestu do práce nebo když někomu chceme předat svou myšlenku. A životem se najednou pohybujeme s určitou lehkostí. A přitom toho zvládneme daleko více než kdybychom byly v napětí. To je to, co dalece přesahuje hranice našeho ega.
A tímto způsobem k sobě vpustíme víc než jen rozum. Ten se totiž najednou stává skutečnou lidskou inteligencí. A my nástroji, které jsou připraveny k použití.
ENNEA TYP č. 1 - PERFEKCIONISTA
PRIMÁRNÍ STRACH: Z toho, že bude „špatný“, nedokonalý, zlý, nemorální.
PRIMÁRNÍ TOUHA: Být dobrý, slušný, vyrovnaný, čestný.
Zdroje:
