Článek
Také si uvědomíme, že nic není špatně ani dobře, a že jsme stejně dobří i zlí, jako všichni ostatní. A když s ostatními není nic špatně, pak je ani nikdo jiný (my), nemusíme zachraňovat.
Staráme se o svůj život a vybudujeme si jej úplně sami. A v tu chvíli zjistíme, že naše pravé já je nejlépe vidět, když neděláme nic proto, abychom si jej bůhví jakou „kašpařinou“ udrželi. Jinak řečeno, nemusíme se nijak snažit, abychom „byli sami sebou“.
Není třeba pocitu odlišností. Nebo toho, jak tajemní a zvláštní jsme, protože pochopíme, že nás vesmír vytvořil právě teď. Napoprvé a jednou. Jsme součástí světa kolem, nejsme izolovaní či osamocení.
Možná že ve chvílích tohoto sebeuvědomění ucítíte, a to možná vůbec poprvé v životě vděčnost za všechnu bolest a utrpení, které jste si v minulosti prožili. To, protože právě tyto události z vás vytvořili to, čím nyní jste. To, „kým jste“, to možná bude ještě chvíli záhada. A možná ještě větší nežli dříve.
Jakmile se jednou zbavíme primárního strachu, stanou se z každého z nás umělecká díla sama o sobě. A už nebudete potřebovat umění k tomu, aby vám nahradilo tu krásu, kterou jste před tím nevnímali v sobě.
Přestáváme se bát té cizí reality a svých emotivních reakcí na ní a dokážeme se do ní čím dál tím více zapojovat, a tak nás realita inspiruje a dělá nám radost.
Naše já není něco, co je přesně dané. Je to něco, co se s každým nádechem rodí a obnovuje. Skutečná přirozenost se ustavičně nově projevuje a mění se v něco úžasného a nečekaného. Jako kaleidoskop.
Váš kaleidoskop pak není jen jeden snímek, zarámovaný a přibitý na zeď. A tak se zkušenost a proud života stávají tím nejkrásnějšíma nejbohatším proudem, do kterého se vrhnete s chutí si pořádně zaplavat.
A ta důvěrná zkušenost s tímto proudem je to, co nám otevírá hlubší kontakt s druhými a my přestáváme být povrchními konzumenty mentorující vzhled toho či onoho předmětu či subjektu podle toho, co je dobře nebo špatně.
To „věčné v nás“ prožívá svět díky tomuto spojení s námi. Jen si z něj nesmíme udělat Boha. Protože základním znakem duše je naše ovlivnitelnost. Schopnost nechat se dojmout. Otevřít se, být přítomen.
V jádru přítomnosti světa se odehrává prvek tvoření. Věcné teď. A pokaždé, když necháváme život, aby nás opravdu zasáhl, hluboce nás to změní.
A když jsme otevření a přítomni, naše srdce ovlivňují a mění zážitky. A není snad cílem toho všeho sebevyjádření zasáhnout a změnit lidské srdce?
ENNEA TYP č. 4 - ROMANTIK
PRIMÁRNÍ STRACH: Že nebudu mít žádnou identitu, žádný osobní význam.
PRIMÁRNÍ TOUHA: Najít sebe sama a svůj význam, vytvořit si identitu prostřednictvím své vnitřní zkušenosti.
Zdroje:
