Když vás nazvou švábem aneb jak se z urážky stává štít

Patnáctého května 2026 projednával předseda indického Nejvyššího soudu Surya Kant běžnou stížnost. Uprostřed slyšení pronesl větu, kterou by v soudní síni čekal málokdo. Uprostřed slyšení přirovnal mladé lidi bez práce ke švábům. Mluvil o těch, kdo se podle něj místo práce vrhají na aktivismus a sociální sítě a útočí na instituce. Padlo i slovo paraziti společnosti.

Ta věta měla být zavřená v soudním protokolu. Ale skončila na vlajce.

🪳 Hned druhý den položil třicetiletý Abhijeet Dipke, absolvent Bostonské univerzity a bývalý stratég politické komunikace, na síti X otázku, co by se stalo, kdyby se všichni švábi spojili. Odpověď si dal sám a založil Cockroach Janta Party, Lidovou stranu švábů.

Název si dělá legraci z vládnoucí Indické lidové strany premiéra Naréndry Módího. Nová strana si dala heslo „hlas líných a nezaměstnaných“ a mezi podmínky členství zapsala nezaměstnanost, lenost a chronický pobyt online. Sítěmi se rozběhlo heslo #MainBhiCockroach, tedy „I já jsem šváb“. Doporučuji si ten hashtag vyhledat.

Vládnoucí stranu předběhla ve sledujících na Instagramu podle indického deníku Business Today za čtyři dny. Do konce května jich měla přes 22 milionů. Kant se mezitím hájil, že ho citovali nepřesně a že prý mířil jen na lidi s falešnými diplomy. Na tom už ale nezáleželo.

Šváb je tvor, kterého jen tak nevyhubíte, má obrovskou schopnost přežití a právě proto si ho mladí Indové vybrali. Šestadvacetiletý Siddharth Kanaujia z Lucknow, jeden z nových členů, řekl reportérům, že šváb pro něj znamená právě odolnost: po každé ráně se vrátí ještě silnější.

Z vtipu se stalo hnutí. V létě vyvedlo mladé lidi do ulic kvůli skandálu s uniklým zadáním přijímacích zkoušek na medicínu. V říjnu žádá odstoupení šéfa volební komise kvůli revizi voličských seznamů, která podle kritiků nahrává vládní straně.

Komise to odmítá. Policie 10. října v Dillí podle vlastních údajů zadržela kolem tisíce demonstrantů, indická média psala o třech až sedmi tisících. V polovině října byl Dipke zatčen.

A teď to podstatné. Soudce chtěl svým vyjádřením mladé lidi umenšit. Místo toho dal jim a jejich hněvu jméno.

🗞️ Šváb není první urážka, kterou si oslovení vzali za svou. Roku 1906 použil britský deník Daily Mail podle Oxfordského slovníku angličtiny poprvé slovo suffragette. Lingvistka Lynda Mugglestone z Oxfordské univerzity popsala, proč mělo být štiplavé.

Ženy kolem Emmeline Pankhurstové si slovo vzaly, pojmenovaly po něm vlastní časopis The Suffragette a Pankhurstovy navrhly vyslovovat jeho konec jako anglické get, získat. Získat volební právo. Zatímco umírněné bojovnice za volební práva žen se nazývaly sufražistky a spoléhaly na petice a debaty, sufražetky tvořily jejich nejradikálnější křídlo.

O dvaatřicet let dřív stál pařížský kritik Louis Leroy před Monetovým obrazem Imprese, východ slunce. V satirickém listu Le Charivari pak 25. dubna 1874 napsal, že tapeta v zárodečném stavu je dotaženější než tahle mořská krajina. Recenzi posměšně nazval Výstava impresionistů. Malíři se nálepce zprvu bránili. Na třetí společné výstavě v roce 1877 si ji ale podle Fitzwilliamova muzea v Cambridgi už napsali na plakáty sami.

Čtvrtý případ je český. Lingvisté z Masarykovy univerzity řadí výrazy pravdoláskař a sluníčkář mezi hanlivé nálepky, kterými se v české veřejné debatě znevažuje protivník místo jeho argumentů. Filozof a bývalý senátor Daniel Kroupa přesto v pořadu ČT24 Před půlnocí řekl, že se k pravdoláskařství hrdě hlásí. Šéf Organizace pro pomoc uprchlíkům Martin Rozumek zase serveru Blesk.cz řekl, že je hrdý sluníčkář.

Pátý případ si nechám na později, protože je můj osobní.

🧠 Sociální psycholog Adam Galinsky s pěti kolegy publikoval v roce 2013 v časopise Psychological Science deset experimentů o tom, co se stane, když si člověk vezme hanlivé slovo pro svou skupinu. Lidé, kteří se tak označili sami, se pak cítili mocnější.

Pozorovatelé je i jejich skupinu vnímali jako mocnější a samotné slovo jim připadalo méně urážlivé. Ochotu po takovém slově sáhnout přitom zvyšovala moc skupiny, nikoli moc jednotlivce. Kdo má za zády ostatní, odváží se snáz.

Studie má jasné hranice. Účinek se ukázal jen u slov hanlivých. U popisného slova žena nebo u označení většiny, jako je heterosexuál, se nic nezměnilo. Italští psychologové Mauro Bianchi, Andrea Carnaghi a Carlo Fantoni výsledky v roce 2024 zopakovali a přidali zjištění, že totéž funguje, když si hanlivé slovo předávají členové skupiny mezi sebou.

Možná i proto se šváb uchytil tak rychle. Dvaadvacet milionů lidí vytvořilo skupinu, za kterou se může postavit i ten, kdo by sám mlčel. Slovo, které mělo hanlivě bodat, se rozdělilo mezi tolik lidských ramen, že přestalo být jen vulgárním označením a začalo být skutečně mocným.

⚖️ Teď poctivě. Ne každé slovo se dá obrátit. Některá vznikla od začátku jako zbraň a jejich úkolem je připravit půdu pro násilí. Ta se nepřevlékají do nového kabátu, ta se odkládají.

Ne každý, koho nálepka zasáhla, o ni navíc stojí. Komunistický režim od poloviny šedesátých let pronásledoval dlouhovlasé mladé muže, tzv. „máničky“. Stříhal je, bil je a zavíral do vězení tak často, že je Nejvyšší soud dodnes rehabilituje. Jeden z nich, Martin Maryška, přesto pro ČT24 řekl, že označení mánička nemá rád. Má na to plné právo. Převzít nálepku je volba, ne povinnost.

Část sociologů upozorňuje i na to, čemu říkají falešná moc. Převzaté slovo žije dál a ti, kdo ho myslí jako urážku, ho používají dál. Ani impresionisté nebyli jednotní. Někteří jméno nesnášeli a na poslední výstavě se skupina raději vrátila k neutrálnějšímu označení Nezávislí.

Celé to má ještě jednu vrstvu, kterou znám z práce s neverbální komunikací: tak, nebo naopak. Stejné gesto totiž může říkat dvě opačné věci. Kdo se hrdě nazve švábem, může tím říkat, že se nebojí. Stejně dobře se tím ale může jen bránit, když si ránu zasadí sám dřív, než přijde od jiných. Zvenku to vypadá stejně. Uvnitř je to rozdíl mezi páteří a krunýřem.

Nemusíte být indický student ani sufražetka. Většina z nás si odnesla nějakou nálepku ze školy nebo od rodinného stolu: přecitlivělý, divný, ukecaný, pomalý nebo moc hlučná. Slova, která někdo pronesl mimochodem, a my je pak roky nosíme jako kamínek v botě.

Pátý případ má opačné znaménko. Říkají mi Čaroděj křižovatek (Wizard of the Crossroads). To jméno jsem si nevybral, dali mi ho jiní. Mohl jsem ho odbýt jako nadsázku, ale rozhodl jsem se ho nosit, protože vystihuje, co dělám. Někdy jen chvíli postojím s lidmi na místě, kde se jejich cesta zrovna dělí. Ukazuje to i druhou stranu celé věci. Nálepky nám dávají druzí, ať už nás chtějí umenšit, nebo povzbudit. Co s nimi uděláme, o tom však rozhodujeme jen my.

Pokud chcete s vlastní nálepkou něco udělat, stačí papír a tři kroky.

Nejdřív napište slovo, které si pamatujete nejdéle. Přesně tak, jak zaznělo, i s hlasem, který ho řekl.

Pak v něm hledejte skrytou sílu. Šváb přežije. Přecitlivělý člověk zachytí, co jiní přejdou. Ukecanost člověka umí spojovat lidi. Zeptejte se v duchu sami sebe, co by na té vlastnosti ocenil někdo, kdo vás má rád.

Nakonec se rozhodněte. Buď si slovo vezmete zpátky a začnete ho používat po svém, nebo ho vědomě odložíte, protože vám nepatří. Obě cesty jsou v pořádku. Škodí jen nosit ho dál a nerozhodnout se vůbec, jakou hodnotou pro vás to slovo má.

🦋 Meteorolog Edward Lorenz z Massachusettského technologického institutu měl v prosinci 1972 na setkání Americké asociace pro rozvoj vědy přednášku, jejíž název se ptal, zda mávnutí motýlích křídel v Brazílii může spustit tornádo v Texasu. Jednoznačně v ní neodpověděl. Upozornil ale, že pokud jedno mávnutí tornádo spustí, jiné ho stejně tak dobře může zastavit.

Jedna věta ze soudcovského stolku byla takovým mávnutím. Předseda soudu na ni možná zapomněl dřív, než došel do své kanceláře. Pro miliony mladých se stala vlajkou a dnes s ní pochodují ulicemi Dillí. Kdo má moc, může si z toho vzít jednoduché poučení. Slovo, kterým chcete druhé umenšit, přestáváte ovládat ve chvíli, kdy opustí vaše ústa. A to slovo se může vrátit jako vichřice a smést i vás. Záleží na tom, jakou vnitřní hodnotu jste mu v okamžiku vyslovení dali

A tak, pokud nějakou nálepku nosíte i vy, máte stejnou moc jako ti mladí lidé v Indii. Můžete si ji vzít zpátky, nebo ji odložit. Jen ji nenechávejte rozhodovat za vás.