Slovník tyranů: Jak se ze slova „méněcenný“ stává povolení k násilí

Termín [méněcenní lidé] v dějinách lidstva nikdy nesloužil k popisu intelektuální úrovně v rámci diskuse, ale vždy jako nástroj k odebrání lidských práv a morálnímu ospravedlnění násilí.

Označení někoho za méněcenného je prvním krokem k tomu, aby na takového člověka nebylo nahlíženo jako na bližního, čímž se otevírá cesta k diskriminaci, internaci nebo fyzické likvidaci. Historicky tento výrok vždy předcházel nejtemnějším kapitolám lidstva, kdy se elita pokoušela „vyčistit“ společnost od těch, které považovala za biologicky, třídně nebo kulturně podřadné.

Tento nebezpečný vzorec později převzali i náboženští radikálové. Ti už své oběti neoznačují za „méněcenné“ jen kvůli jejich původu, ale tvrdí, že jsou podřadní v očích samotného Boha. Z nepřítele se tak stává „nečistý tvor“ nebo „dobytek“, na kterém už podle nich nezáleží. Když se politická nenávist spojí s fanatickou vírou, přestává být člověk člověkem a stává se v očích agresora pouhou překážkou, kterou je dovoleno nebo dokonce nutné odstranit.

Kontext: Talaat Paša používal biologické metafory k tomu, aby arménskou menšinu vykreslil jako smrtelnou nemoc národa. Tím, že Armény označil za nádor nebo parazity, zbavil turecké obyvatelstvo jakýchkoliv morálních zábran při jejich následném vyvražďování. Tato rétorika „čištění těla národa“ se stala přímým vzorem pro pozdější nacistickou propagandu.

Kontext: Rudí Khmerové dovedli dehumanizaci do absolutní technické podoby. Lidi, které považovali za méněcenné (intelektuály, lidi s brýlemi či obyvatele měst), nazývali mikroby nebo parazity. Známé heslo „To destroy you is no loss“ (Tvá likvidace není ztrátou) jasně říká, že člověk v tomto režimu přestal být lidskou bytostí a stal se pouhou věcí, kterou je zbytečné udržovat naživu.

Kontext: Karadžić jako prezident a Plavšićová jako viceprezidentka (bioložka) společně vytvořili ideologii, kde náboženská konverze byla interpretována jako biologická degenerace. Tato dehumanizace sloužila jako přímé ideové zdůvodnění genocidy v Bosně, za kterou byli oba u tribunálu v Haagu (ICTY) odsouzeni.

Kontext: Termín havěť (vermin) byl v historii nacistického Německa a fašistické Itálie klíčovým nástrojem dehumanizace, který nepřátele režimu připodobňoval k parazitům či hmyzu, aby ospravedlnil jejich odstranění ze společnosti. Trump tuto rétoriku dále rozšiřuje o tvrzení, že imigranti „otravují krev“ národa, což jsou obraty, které historici klasifikují jako typické projevy označování určitých skupin lidí za biologicky nebo společensky méněcenné.

Kontext: Výrok zazněl v rámci ostré politické debaty, kde předseda strany Motoristé sobě použil termín méněcennost k dehonestaci svých názorových odpůrců. V českém kontextu jde o jeden z nejvýraznějších příkladů návratu dehumanizačního slovníku do hlavního vysílacího času, kdy je hodnota člověka posuzována nikoliv na základě faktů, ale na základě jeho politického postoje či „příslušnosti“ k určité společenské skupině.

Tento článek píšu proto, že historie nás varuje: velké katastrofy nikdy nezačaly hromadným vražděním, ale tichým přihlížením k podobným urážkám. Pokaždé, když společnost dovolila, aby se o druhých mezi politiky, kteří udávají styl diskuze ve společnosti, mluvilo jako o „méněcenných“, dopadlo to děsivě.

Máme za sebou nacistický holocaust (6 milionů obětí), komunistické čistky (desítky milionů mrtvých), rwandskou genocidu (800 tisíc mrtvých za pár měsíců) nebo vyvražďování na Balkáně.

Všechny tyto hrůzy začaly stejně, nejdřív se lidem vzala důstojnost slovem, a pak jim bylo možné vzít i život. Dnes, kdy se tento slovník vrací do politiky, nesmíme dělat stejnou chybu a mlčet.