Článek
„Je prostě taková doba,“ říkáme často s odevzdaným pokrčením ramen, když nestíháme, nerozumíme technologiím nebo se ztrácíme v informačním přetlaku. Jako by onen neurčitý pojem „doba“ byl neviditelnou silou, kterou my nemůžeme ovlivnit.
Jenže umění má tu drzost (a schopnost) tuto mlhu rozfoukat. Výstava TAKOVÁ DOBA v Atriu FEL ZČU v Plzni není jen další expozicí v řadě; je to vlastně taková vizuální diagnóza, kterou nám servírují tři výrazné umělecké osobnosti z Olomouce.
Olomoucký fenomén: Když pedagog není jen teoretik
V českém výtvarném rybníčku se o olomoucké Katedře výtvarné výchovy (KVV UPOL) mluví možná méně, než by si zasloužila. Přitom právě v historických kulisách jezuitského konviktu se dnes odehrává jeden z nejzajímavějších uměleckých dialogů.
David Jedlička, Václav Rodek a Magdalena Turzová nejsou jen „učitelé z katedry“. Jsou to aktivní tvůrci forem, kteří dokazují, že špičkový pedagog může být taktéž špičkovým tvůrcem. A právě jejich přítomnost v Plzni je tak trochu manifestem kvality, která vyvěrá z Hané a rozlévá se do celého česko-evropského prostoru.
Tři světy, jedna diagnóza
Výstava nás provádí triptychem přístupů, které se vzájemně doplňují jako barvy na paletě. Za prvé je to rytmus a digitální stopa, kde vás David Jedlička konfrontuje s malbou, která pulzuje v tempu elektronické hudby. Tam, kde končí fotografie a začíná abstrakce, se rodí křehká hranice naší existence v postdigitálním světě.
Taková doba - DAVID JEDLIČKA.
Oproti tomu Václav Rodek maluje své„obrazové hybridy“, v rámci své hybridní filozofie trochu jinak. Jeho práce s recyklací motivů a barevnou hloubkou vás donutí přemýšlet o malířství jako o moderním rhizomu – síti, kde se vše propojuje a vůbec nic není izolované. To by se zrovna hodilo současnému vedení Ministerstva kultury.
Taková doba - VÁCLAV RODEK.
No a poslední ze tří vystavujících autorů Magdalena Turzová otevírá zrcadlo našich nejosobnějších témat ve své hloubce intimity. Rodina, víra, kontrola a svoboda. Její obrazy neukazují, co máme vidět, ale naopak to, co cítíme, když se nikdo nedívá.
Taková doba - MAGDALENA TURZOVÁ.
V čem tedy tkví ona slibovaná diagnóza? V prostém prozření, že „taková doba“ je ve skutečnosti jen eufemismem pro naši kolektivní schizofrenii. Navenek sice mistrně budujeme hyperpropojené hybridní sítě a udržujeme zběsilý digitální rytmus, ale uvnitř zůstáváme zoufale obnažení v touze po autentické intimitě. Tu totiž žádný algoritmus nevyřeší – tu musíte v onom vzácném tichu galerie najít sami v sobě.
Proč jít do Galerie Holenda?
Pokud hledáte únik z plochého světa obrazovek k něčemu, co má texturu a hloubku, máte čas do 21. května 2026. Atrium FEL ZČU - Galerie Holenda nabízí prostor, kde se industriální strohost interiéru potkává s kurátorským viděním Leoše Motla.
Na závěr patří upřímný potlesk spolku Figurama. Je to právě tato iniciativa, která systematicky pomáhá umělcům-pedagogům vystoupit ze stínu akademických budov a ukázat, že ti, kteří učí nastupující generaci tvořit, sami často definují špičku současného umění.
Přijďte se podívat. Stojí to za to. Ne proto, že „je taková doba“, ale proto, abyste ji skrze tato inspirativní plátna začali možná vnímat trochu jinak.
