Článek
Někde jsem četl, že prý mělo být písmeno Z symbolem ruské statečnosti a národní identity v této invazi. A tak si jimi podporovatelé ruské invaze na Ukrajinu ozdobily auta, svoje oblečení a sociální sítě. Co však tento symbol vlastně znamená?
Použít takto slovo „zachvatčik“, coby výklad významu k onomu písmenu Z používaným ruskými vetřelci ve válce na Ukrajině, je vlastně výmluvné. Princip zákeřného uchvácení cizích území a zotročování národů (genocida, přesidlování, ničení národní kultury, ponížení a zbídačení), je totiž typický pro všechna totalitní impéria.
Bylo to charakteristické také pro Stalinovo totalitní impérium a stejně tak pro brežněvovské neostalinisty, kteří se dostali k moci po odstavení Chruščova. A stejně tak jedná dnes Putinovo Rusko.
Komunisté se vždy báli o moc. Proto měli takový strach ze svobodných lidí a z Pražského jara v roce 1968 v ČR, a proto proti němu tak zuřivě zasáhli. Stejně dopadla v současnosti Ukrajina, která jen chtěla svobodně žít bez ruské kurately.
Hrubost a brutalita okupačních vojsk se projevila v roce 1968 i 2022 stejně. Od počátku ve střelbě do lidí a do obydlených domů, v nichž umírali lidé zasaženi střepinami granátů, sesuvů a také v důsledku požárů. V Ukrajině dnešních dní je tohle divadlo totalitní moci dovedeno do ad absurdum pomocí raket, dronů a veškerých moderních technologií.
Jak na území ČR v roce 68, tak i dnes na Ukrajině nejde o žádnou záchranu. O žádnou operaci, kdy nám přijeli hodní Rusové na pomoc. Copak je přátelství to, když vás u sebe doma váš přítel pomluví tím nejhorším způsobem?
Když svým lidem tvrdí, že jde zachraňovat lidi a kulturu ohroženou ozbrojenou, nacistickou a západní kontrarevolucí? A tvrdí, že jak Češi v roce 68, tak dnes Ukrajinci kladou odpor a proto je nutné je zachránit i za cenu boje.
Nevím, co je horší. Jestli okupace fyzická a nebo ta duševní. Putinovi okupanti doma u obyvatel své vlastní země zaseli bolest a zlobu namířenou proti nám, roztrpčenost a nepřátelství. A to je naprostém rozporu s jakoukoliv rétorikou o přátelství.
Nevím, jestli jde udělat něco zrůdnějšího a zvrácenějšího ve vztazích mezi národy. Vím, jen, že každá takováto „akce“ na pomoc se zarývá lidem hlouběji a hlouběji do paměti.
A ještě jedno chci říct závěrem. V této situaci nás spojuje více než jen společná historie a podobná kultura. Společně musíme ukázat všem agresorům, že vůle svobodného národa je silnější než zájmy jedné totalitní země.
A že agresivní kroky všech vetřelců vůči jiným státům nikdy nebudou tolerovány. Proto je třeba neustále bojovat za svobodu a nezávislost naší země, ale také našich sousedů. A nezapomínat na to, co se stalo.
Asi nejlépe to vystihla píseň Karla Kryla, TAK VÁS TU MÁME s dost nadčasovým textem:
Tak vás tu máme, bratři z krve Kainovy,
Poslové noci, která do zad bodá dýku,
Tak vás tu máme, bratři, vnuci Stalinovi,
Však ne tak jako včera, dnes už bez šeříků,
Však díky za železné holubičky míru
A díky za polibky s chutí hořkých mandlí,
V krajině přelíbezné zavraždili víru,
Na cestě rudé šípky jako pomník padlých.
Vám poděkování a vřelá objetí
Za provokování a střelbu do dětí,
A naše domovy nechť jsou vám domovem,
Svědky jsou hřbitovy páchnoucí olovem.
Vím, byla by to chyba - plivat na pomníky,
Nám zbývá naděje, my byli jsme a budem,
Boľšoje vam spasibo, braťja zachvatčiki,
Spasibo bolšeje, nikogda nězabuděm,
Nikogda nězabuděm!
Zdroje:
