Článek
Byl symbolem lehkosti, fotbalové fantazie a naděje, že i Česko může mít tvůrce hry evropského formátu. Jan Šimák ale zůstal především symbolem jiným – varováním, že samotný talent nikdy nestačí. Jeho příběh není tragédií smůly. Je to glosa o promarněné šanci, která bolela tím víc, čím byla zřetelnější.
Talent, který byl vidět na první dotek
U Jana Šimáka nebylo potřeba dlouhých analýz. Stačilo pár minut. První dotek, otočka, průnik středem hřiště – a bylo jasno. Tohle nebyl jen další šikovný záložník. Tohle byl hráč, který viděl hru o vteřinu dřív než ostatní. V době, kdy český fotbal hledal nové mozky po generaci Nedvěda a Poborského, působil Šimák jako dar shůry.
V Hannoveru byl králem. Nejen technicky, ale i významem. Tým se točil kolem něj, fanoušci ho milovali a Bundesliga si ho všimla. A Německo si talentů všímá rychle a nemilosrdně.
Leverkusen jako bod zlomu
Přestup do Bayeru Leverkusen měl být logickým krokem vzhůru. Ve skutečnosti to byl okamžik, kdy se ukázalo, že talent bez vnitřní disciplíny je jen pozlátko. V kabině plné profesionálů už nešlo být „umělcem bez mantinelů“. Tam se makalo. Každý den. Bez výjimek.
A Šimák? Jako by do toho světa nikdy úplně nevstoupil. Ne že by neuměl – on se neuměl přizpůsobit. Z hráče, který měl dirigovat, se stal ten, kterého bylo potřeba hlídat. A Bundesliga není liga, která by čekala.
Návraty, které měly chutnat jako vykoupení
Česká liga mu nabízela návraty. Vždycky s nadějí, že tentokrát už ano. Že zkušenost, věk a realita kariéry přinesou změnu. A vždycky to na chvíli fungovalo. Gól, asistence, jeden povedený zápas, pár elegantních doteků.
Ale pořád dokola stejný vzorec: záblesk – útlum – frustrace. Talent se připomněl jen proto, aby znovu zmizel. A čím víc let přibývalo, tím víc bylo jasné, že už se nevrátí ten Šimák, kterého si lidé pamatují z Německa.
Reprezentace jako promarněné pódium
Snad nikde není jeho příběh tak bolestně prázdný jako u národního týmu. V jiné realitě mohl být mozkem reprezentace, hráčem pro velké zápasy, tím, kdo uklidní hru a vezme odpovědnost. Ve skutečnosti zůstaly jen epizody. Nedotažený slib.
A to je na tom to nejhorší – nikdo mu nikdy neupřel schopnosti. Jen se nikdy nestal hráčem, který by byl ochoten zaplatit cenu za to, aby je naplnil.
Proč je Šimák pořád důležitý
Jan Šimák není jen příběh jednoho fotbalisty. Je to zrcadlo českého fotbalu. Země, která dokáže vychovat technicky výjimečné hráče, ale často selhává v tom, aby z nich udělala profesionály evropské úrovně. Šimák byl extrémní případ – talentem nahoře, nastavením dole.
A proto se jeho jméno pořád vrací. Pokaždé, když se objeví nový „technický klenot“, zazní varování: hlavně ať z něj není další Šimák.
Což je kruté. Ale výstižné.
Protože Jan Šimák neměl smůlu. Měl dar. A ten se mu – z velké části jeho vlastní vinou – rozplynul mezi prsty.
Autor: David Sobola
Zdroj: https://www.idnes.cz/fotbal/domaci-souteze/jan-simak-lom-taborsko-trener-rozhovor.A230712_735972_fot_dsouteze_ivt?zdroj=sport_hp
