Článek
Ještě v opozici to byla červená linie. Přídavek na dítě se nesmí rozpustit v žádné „superdávce“, protože tím stát rozbije jeden z mála čitelných a srozumitelných nástrojů podpory rodin. Aleš Juchelka to tehdy říkal nahlas, opakovaně a s morálním zápalem. Přídavek měl zůstat samostatný, jasný, nárokový. Symbol prorodinné politiky, ne položka v účetním mixéru.
Dnes? Přídavek na dítě je součástí superdávky. Bez velkého vysvětlování, bez studu, bez toho, co ještě nedávno Juchelka vyčítal svým politickým soupeřům.
To není drobný detail. To je podstata celé věci.
Přídavek na dítě byl vždycky něco víc než jen další dávka. Nesl jasný signál: stát uznává, že vychovávat děti stojí peníze, a pomáhá s tím plošně, srozumitelně a bez složitého dokazování nouze. Právě proto Juchelka v opozici varoval, že jeho sloučení s dalšími dávkami povede k rozmazání smyslu podpory rodin. A měl pravdu.
Jenže pravda se v Česku často mění podle toho, zda sedíte na ministerstvu, nebo v opoziční lavici.
Superdávka II se prodává jako zjednodušení. Ve skutečnosti je to další krok k tomu, aby rodinná politika přestala být viditelná a politicky čitelná. Když je přídavek samostatný, každý ví, kolik dostává a proč. Když je součástí balíku, ztrácí identitu – a spolu s ní i politickou ochranu. Dnes je součástí superdávky, zítra může být „parametricky upraven“, pozítří nenápadně seškrtán.
A přesně tomu chtěl Juchelka dřív zabránit.
Dnes už se ale nehovoří o principech, nýbrž o tabulkách. O „adresnosti“, „motivaci k práci“ a „rozpočtové odpovědnosti“. V překladu: stát si nechává otevřená vrátka, aby mohl ušetřit, aniž by musel přiznat, že sahá na podporu rodin s dětmi.
Prorodinná politika se tím mění v technokratickou disciplínu. Méně hodnot, více vzorců. Méně jistoty pro rodiny, více komfortu pro ministerstvo.
Největší paradox? To všechno dělá ministr, který si vybudoval politickou značku právě na obraně rodin. Člověk, který v opozici varoval před tím, co dnes sám prosazuje. A který nyní spoléhá na to, že veřejnost už si jeho staré výroky nebude pamatovat.
Jenže pamatuje. A pamatují si to hlavně rodiče, kterým bylo léta vysvětlováno, že přídavek na dítě je nedotknutelný. Teď už zjevně není.
Superdávka tak není jen technická změna sociálního systému. Je to učebnicový příklad politické proměnlivosti hodnot. To, co bylo v opozici zásadní, je ve vládě překážka. To, co bylo dřív nepřijatelné, je dnes „rozumný kompromis“.
A přídavek na dítě? Ten zůstal tam, kde být neměl – v balíku, kde se z prorodinné politiky stává jen další položka ke škrtání.
Autor: David Sobola
Zdroj: https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-juchelka-zvazuje-prorodinnou-superdavku-ii-40560581
